Zajímá vás lidský život Damona a Eleny po smrti Stefana? Jaký život má jejich dcera Stefanie? Měli byste si přečíst tento příběh...
„Stefanie, musíš utéct! Nesmí tě najít. Běž!" rozeběhla jsem se a utíkala do tmavé noci.
Jsem sama a nikd...
Rozeběhla jsem se tedy k východu a vrhla se do ulic.
Běžel jsem skoro na jistotu přímo na hřbitov.
„Kole?! Kole?!" nemohla jsem skoro dýchat.
Vyhýbala jsem se náhrobkům. Dvakrát jsem o ně málem zakopla.
Když jsem se ohlédla uviděla jsem nějakého chlapa, který se hnal přímo za mnou.
Škobrtla a málem spadla přímo z prudkého kopce dolů.
„Aaa!" zakřičela a čekala dopad na tvrdou zem, najedou mě někdo chytil. Už jsem jen cítila na krku palčivou bolest. Vše se mi najednou rozmazalo před očima.
V jeden moment, když už jsem myslela, že umírám se vše změnilo a někdo toho chlapa ode mě odstrčil.
Padla jsem na zem... chtěla jsem se zvednout a běžet dál, ale před očima jsem měla černo.
„Stefanie?! Stefanie! Probuď se! Prosím, vzbuď se! No tak!" začal se mnou třást a já konečně něco viděla. Všechno bylo rozmazaný.
Uviděla jsem siluetu muže. Kousl se do zápěstí a dal mě napít své krve.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Bylo to hned lepší. Vše se začalo ostřit.
„Jsi v pořádku? Co tady vůbec děláš?!" ten hlas... Kol!
„Kole?! Já... já jsem-..." nemohla jsem se ani nadechnout.
Pomalu jsem si sedla.
„Tak co se děje? Co tady děláš sama..." podal mi ruku a pomohl mi vstát.
„Já... hledám tady tebe." vykoktala jsem ze sebe.
„Mě?! Co ode mě potřebuješ?"
„Musíš rychle domů. Je tam asi dvacet upírů a..." najednou jsem uviděla za Kolem na zemi chlapa s vyrvaným srdcem.
„Jo, tohle byl asi jeden z nich." vzal mě za ramena a upíří rychlostí mě přenesl před rezidenci.
„Počkej tady!" koukl se mi do očí.
„Nebudu... já chci pomoc." udělala jsem krok vpřed, ale Kol mě chytl pevně za ruku.
„Nechci, aby se ti něco stalo!" v tom pohledu se mi jako by na okamžik promítla jeho duše.
Koukla jsem se do země a nic neřekla.
„Copak?" dal mi dva prsty na bradu a pobídl mě k očnímu kontaktu.
„Rozkaz zněl jasně. Čekat a ani se nehnout." usmál se a rychle zmizel.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
