Welcome to New Orleanse

9 kapitola

Když jsem zavřela dveře do pokoje, šla jsem okamžitě na balkón. Potřebovala jsem trochu vzduchu.

„Neboj se Stefanie, on se Kol hodně změnil. Je úplně jinej než, jak si ho pamatují tvoji rodiče... Ha moc dobrej vtip. Fakt vtipný. Bože takový kecy." říkala jsem si nahlas pro sebe a dívala se ven na ulici.

„Stefanie, opravdu se omlouvám." ozvalo se najednou od balónových dveří.

Rychle jsem se otočila a uviděla Kola u dveří.

„Sakra, co tady děláš?!" vyštěkla jsem na něj.

„Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit."

„Jo ty se totiž pořád za něco omlouváš, viď?!" pořád jsem byla hrozně vyděšená. Kol mě hodně děsil, bála jsem se že se stačí na něj jenom špatně podívat a už vás bude chtít zabít.

„Podle tvého chování se nedivím, proč tě moje mamka zabila!" řekla jsem mu dost zřetelně přímo do očí. Při odchodu jsem mu strčila do ramene a rychle odešla z pokoje.

„Klausi?! Můžeme teda už jet?" křikla jsem znovu přes celý dvůr.

„Klid lásko, jsem tady." objevil se Klaus.

„Dobře, tak jdeme..." vykročila jsem rychle k východu.

„Proč, takový spěch?" zasmál se Klaus a šel za mnou.

„Nepotřebuju se tady vidět s tvým bratrem." šeptla jsem do větru.

S Klausem jsme jeli na Lafayette Cemetery. Klaus mi řekl, že když přijel z Mystic Falls zpátky sem, nebylo to tady jako když od sud odjel. Vládl tady Marcel, který zakázal čarodějkám magii. Tady bylo jediné místo, kde se nebáli kouzlit. Je tady totiž několik desítek tisíc mrtvých čarodějek a jejich duchů. Je to prý nejsilnější magické místo v celém New Orleans.

„Proč jsme tady my?" vyhrkla jsem rychle.

„Chci vidět tvoji magii, Stefanie. Nejsi typická čarodějka."

„Já ale nekouzlím. Vždycky to byl omyl, který vyvolat většinou hněv, ale nikdy jsem sama od sebe nekouzlila. Bonnie je v Paříži a žádná jiná čarodějka v Mystic Falls není."

„Aha, no tak to se neboj něco tě naučíme. Alespoň základní ochranná kouzla, aby ses dokázala sama ochránit." Klaus mě zavedl k hrobce jeho rodiny.

„Jedno kouzlo umím. Vlastně nevím, jestli to je vůbec kouzlo." poznamenala jsem a doufala, že to Klaus možná ani neuslyší.

„Počkat, jak to myslíš?" nechápavě se na mě podíval.

„Říkal jsi, že je tohle nejsilnější magické místo v New Orleanse?" Klaus přikývl k souhlasu.

Položila jsem ruku na náhrobek a soustředila se na magii, kterou jsem z něj začala čerpat. Červená záře mi začala proudit do celého těla.

„Umíš čerpat magii..." řekl nechápavě.

„Ano, ale nesílím z toho já... dej mi ruku." vzala jsem Klausovu ruku a vstřebala jsem do něj sílu z toho náhrobku.