Welcome to New Orleanse

22 kapitola

„Protože vás potřebujeme. Netušíme, jak velkou armádu Magnes má. Nevíme ani, jak moc silný je on sám. Potřebujeme mít, co nejvíce lidí. Co největší sílu."

„Proč by mě měla zajímat nějaká holka kdoví odkud. Nikdy jsem o ní neslyšela ani o nikom z její rodiny. Mám mnohem důležitější problémy, které musím řešit. Boje, na kterých záleží nám. Vlkodlaci stále ve městě nejsou v bezpečí, pořád se i po návratu Klause bojíme jít pryč z bažin. Tohle je pro nás priorita." Keelin se vyjádřila jasně. O našem plánu nechtěla už nic víc slyšet.

„Znala Hayley, Keelin. Znala se s mojí matkou a ona jí milovala stejně jako mě!" Hope do očí vyhrkli slzy. „Udělala by všechno pro to, aby tě teď tady přesvědčila. Potřebujeme vaši pomoc, prosím Keelin."

Keelin se zarazila a podívala se ven z okna. Chvíli byla ticho a pak řekla, „dobře tedy, na počest Hayley s námi můžeš počítat. Stojíme vždy za tebou, takže i za Stefanie." usmála se na mě a já ucítila krásný pocit. Až mě to vyděsilo.

„To byl vlčí otisk..." usmála se Keelin, když uviděla můj vystrašený výraz.

„Pocit, díky kterému víš, že jí můžeš věřit." řekla Hope.

„Děkuju, Keelin. Ani nevíš, co to pro mě znamená." vzala jsem si hrníček do ruky, párkrát do něj foukla a napila se. Okamžitě jsem hlt čaje vyprskla na zem.

Neuvěřitelně mě pálil v krku. Bylo to jako byste pili žíravinu. Nemohla jsem se nadechnout, cítila jsem, jak si mi začíná zvětšovat jazyk. Z očí mi tekly slzy, nemohla jsem je ani otevřít, cítila jsem v nich řezavou bolest.

„Stefanie, co ti je? Co jsi jí to dala?! Keelin, co se to s ní děje?!" vykřikla Hope a běžela ke mně.

Podepřela mi hlavu a otevřela mi pusu, aby se podívala, jak se mi nemůže jazyk vejít do pusy.

Vzala rychle mobil, aby zavolala pomoc, ale neměla v bažině signál.

„Hope, vždyť víš, že signál chytneš až na příjezdové cestě." rychle vstala a otevřela dveře.

„Nestihneš to, do té doby tady umře." vykřikla na ní Keelin.

„Co mám teda dělat?!" Hope se svalila na zem. Slyšela jsem, jak začala vzlykat.

Nemohla jsem se už ani pohnout, nic jsem neviděla a už mi docházel poslední dech, který jsem v sobě měla.

„Zajisti rychlou pomoc, já se o ní postarám." Keelin dala vařit vodu a na čelo mi dala studený hadr.

„Vždyť nevíš, co jí je. Jak jí chceš sakra pomoc?!" zařvala zoufale Hope.

„Budu dělat to, co umím." Hope si sedla naproti mně a začala si mnout ruce.

„Dobře, já se spojím s Freyou." začala mumlat nějaké kouzlo. „Hotovo, už to ví." Hope se postavila, vzala si kus papíru. „Z čeho byl ten čaj, Keelin?"

„Jenom z mučenky a levandule, jsou to bylinky na uklidnění. Nikdy jsem tuhle reakci na tyhle bylinky neviděla." Keelin vzala z lednice mléko a nalila ho do hrnce, aby ho taky ohřála.

„Je to stejná reakci jako mají vlkodlaci na oměj nebo upíři na železník." vzala si tužku a rychle něco napsala. Papír zmačkala a zase něco zamumlala, papír začal hořet a úplně zmizel.

Tohle kouzlo jsem už viděla u Bonnie, můžeš takhle někomu poslat vzkaz, aniž bys věděla, kde se právě nachází.

„Co... co jsi tam napsala?" vykoktala jsem ze sebe, naprosto bez dechu.

„Jestli znají něco, co je alergický na levanduli nebo mučenku. Že ses tím otrávila, tak aby zjistila proč."

Keelin mi zatím dala hrnec s mlékem a medem, aby ho vypila. Nohy mi ponořila no horké vody a na hlavu mi dala znovu ledový obklad.

„Tohle by mělo pomoc?" zeptala se jí Hope.

„Takhle se léčilo ve starověku. Dostavit tělo do většího šoku, aby zapomnělo na tu otravu. To vznikne tím horkým a ledovým šokem a na mléka s medem se v žaludku a ústech navážou ty bylinky na které je alergická." vysvětlila nám Keelin.

„Jak tohle všechno znáš?"

„Holčičko, já už tady totiž nějaký ten pátek jsem a takhle mě vždycky léčil můj táta"

Opravdu mi začala být lépe. Přišlo mi, že všechno špatné jsem ze sebe dostala. Jazyk by splasknul tím mlékem a já mohla znovu dýchat.