Zajímá vás lidský život Damona a Eleny po smrti Stefana? Jaký život má jejich dcera Stefanie? Měli byste si přečíst tento příběh...
„Stefanie, musíš utéct! Nesmí tě najít. Běž!" rozeběhla jsem se a utíkala do tmavé noci.
Jsem sama a nikd...
Když jsem se ráno probudila, Rebeca byla pryč a mě bolela hlava jako bych měla kocovinu.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Dala jsem si rychlou sprchu. Horká voda mi bolest hlavy trochu zmírnila. Pomalu šla dolů abych se nasnídala a potichu doufala, že Klaus už doma není.
Poslední věc, kterou bych teď potřebovala je potkat zrovna jeho.
Seděla jsem u stolu a mazala si rohlík máslem. Byla jsem úplně sama... v obřím domě a sama.
Řeknu vám to upřímně, dvakrát příjemné to teda není.
Namazaný rohlík jsem nechala ležet před sebou. Měla jsem stáhnutý žaludek, takže jsem tam jen tak seděla a popíjela kafe.
Po celou dobu, co jsem v New Orleanse se mi zatím tolik nestýskalo jako právě teď.
Chtěla bych vidět mamku, aby mi řekla, že vše bude v pořádku a že takové trable s klukama si musí projít každá žena. Jsem si jistá, že by mi znovu vyprávěla svůj příběh o jejím milostném trojúhelníku.
O tom, jak se ve druháku na střední zamilovala do neznámého cizince, co se z ničeho nic objevil v Mystic Falls. Jak přišla na jeho tajemství, a i přesto ho beznadějně milovala. A potom jak se z ničeho nic kolem ní začal víc a víc motat Damon, můj táta.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Bože, jak moc mi chybí táta. Potřebovala bych jen jednu věc... schovat se v jeho objetí a slyšet, že vše bude v pořádku a že ať se stane cokoliv, ochrání mě.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Po tvářích se mi kutálela jedna slza za druhou.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Tak moc mi chyběla moje rodina, moje město... můj starý život.
Život plný radosti a naivity. Někdy je lepší nevědět...
„Šípková Růženko, víš, že už jsi dávno vzhůru?" vyrušil mě najednou nějaká hlas.
Párkrát po sobě jsem zamrkala a podívala se nahoru. A uviděla jsem ho.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Kol. Kol Mikaelson. Jediný muž, do kterého jsem se bezhlavě zamilovala a kterého můžu ve vteřině ztratit.
„Kole?" zašeptala jsem a utřela jsem si slzy na tvářích.
„Ty jsi plakala? Co se děje?" klekl si ke mně a přiložil mi své ruce na tváře.
Pomalu si palcem utíral slzy a díval se mi přímo do očí.
„Copak se děje?" zašeptal.
„Nic, já jen... chybí mi naši. Chybí mi všechno... ty jsi mi chyběl." U poslední věty se mi zlomil hlas.
On mě najednou vzal za bradu a políbil mě.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Tak moc mi chyběli jeho rty, jeho polibky, objetí. Chyběl mi ten pocit bezpečí, které jsem s ním cítila.
Jediné, na co jsem ale mohla myslet, bylo to, jak jsem se včera muchlovala s Klausem.
Nemohla jsem mu to udělat. Nemohla jsem ublížit Koulovi.
„Promiň, tohle nejde... já musím jít." rychle jsem se zvedla a nechala ho tam jen tak klečet.
