Zajímá vás lidský život Damona a Eleny po smrti Stefana? Jaký život má jejich dcera Stefanie? Měli byste si přečíst tento příběh...
„Stefanie, musíš utéct! Nesmí tě najít. Běž!" rozeběhla jsem se a utíkala do tmavé noci.
Jsem sama a nikd...
!POZOR trochu delší kapitola! Doufám, že se vám bude líbit. Děkuju za podporu ❤️ I LOVE YOUU <3
„Tak vstávám a cvičit!" probudil mě křik Klause.
Otevřela jsem oči y uviděla, jak na mě od dveří čuměl Klaus. na chvíli jsem si myslela, že je to Kol. Mýlila jsem se. Klaus na mě podruhé křikl, ať laskavě vtanu, že mám před sebou velkej den. Samozřejmě to říkal ironicky a s jeho typickým úsměvem.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
„Teda jestli k tomu, abys vstala potřebuješ svého Romea, tak máš smůlu... s Elijahem odjeli už před nějakou dobou." prohodil.
„Ha ha... moc vtipný. Někdo tady snídal vtipnou kaši." zakřenila jsem se a šla k šatní skříni. Vytáhla jsem z ní rifle a tričko.
Z včerejší noci jsem byla pořád hodně rozhozená. Bojím se, že jsem úplně pokazila vše, co mezi námi bylo. Až teď jsem zjistila, jak moc mi na Kolovi záleží a jak moc ho nechci ztratit.
„Haló, zem volá Stef, haló tolik času zase nemáme..." Klasův smích mě vytrhl z mých myšlenek.
Podívala jsem se na něj pohledem: Aby si dal laskavě odchod. On se jenom opřel o futra dveří a pokračoval v zírání na mě.
„Haló, trochu soukromí!" křikla jsem na něj.
„Víš nevím, jak je to zvykem u vás, ale u nás je slušný říct prosím a děkuji." ušklíbl se.
„Dobře, tak můžeš prosím odlepit své zpocené tělo z mých dveří a dát si laskavě odchod, děkuji." protočil panenkami, nahlas se nadechl, a nakonec se pomalu odplazil pryč z mého pokoje. Ještě, než zavřel dveře, prohodil... „Tvých dveří... hezký, jak sis tady rychle zvykla." usmál se a zavřel dveře.
Když to řekl nahlas, došlo mi, jak už se tady cítím v bezpečí a skoro jako doma. Trochu mě to vyděsilo, ale ten pocit mě hřál u srdce.
Klaus nás vzal s Hope a Freyou na hřbitov. Ano na ten hřbitov, kde jsem mu poprvé ukázala mojí tajnou magii a taky, kde mě kousl ten upír.
„Takže Stefanie, ukaž jim to samé, co jsi tady převedla minule." pobídl mě Klaus.
„Ehm... dobře. Tak jo." zahřála jsem si o sebe ruce a položila je na náhodný náhrobek.
Opět mi začala do rukou a postupně do celého těla proudit červená magie. Spojení jsem přerušila a magii nasála do sebe.
„Tak viděla to už jedna z vás někdy?" zeptal se jich hned Klaus.
Obě měli pohledy upřené na mě a měli otevřené pusy.
„Wau!" řekli jednohlasně.
„Aha, odhaduju, že nejspíš ne." káravě zhodnotil Klaus a vydal se k hrobce Mikaelsonových.
