Losing Game✔️

19. kapitola - následky bouřlivé noci

Svlékám ze sebe mokré oblečení i boxerky a vstupuji do prostorného sprchového koutu s hlavicí umístěnou nahoře. Cítím se volný, když je veškeré to těžké oblečení dole. Jako by ze mě spadla tíha veškerého okamžiku, který se před chvílí odehrál. Na kohoutku si navolím ideální teplotu vody, stoupnu si pod hlavici a vodu spustím, aniž bych kontroloval její teplotu. Je mi takové teplo a zároveň se cítím omámený z okamžiku, kdy si položil hlavu na mé rameno a nechával ze sebe proudit vlnu beznaděje, která ve slaných kapkách smáčela mé rameno.

Stále cítím to neuhasitelné teplo, které dotyk jeho těla vyvolal na mém. Stále mám v nose jeho vůni a nemůžu se toho všeho nabažit. Jako by byl mou drogou, po které teď prahnu ještě víc, než jsem si dokázal připustit. Jako bych se momentálně vznášel mezi plačícími mraky. Voda stéká po mém těle a uvolňuje ztuhlé svalstvo. Upevňuje ve mně pocit nepochopitelného bezpečí. Rukama si projíždím skrz vlasy, nastavuji obličej přívalu toho neskutečně příjemného požitku.

Naše objetí vyrušila pokojová služba se dvěma talíři vydatné večeře. Nebylo to tak dobré jídlo, jaké s láskou připravuje moje babička, ale rozhodně nás to oba nasytilo. Zdálo se, jako by ho to, že má plný žaludek částečně uklidnilo a odvedlo jeho myšlenky daleko od tématu, kterému jsme se před tím věnovali. Byl ale zahloubaný ve svém vlastním světě, protože za celou tu dobu nepronesl vůbec žádnou poznámku. Jen prostě jedl a díval se na zapnutou televizi, v níž dávali zprávy. Možná, že se jim věnoval. Kdo ví. Já zkoumal každou jeho reakci, každý pohyb. Pokud o tom věděl, nedával na sobě nic znát. 

Vyjádřil se, až když jsme oba dojedli s tím, že se půjde osprchovat. A tak jsem během té doby, kterou strávil ve sprše, projel všechny sociální sítě a zkontroloval, zda nemám žádnou nepřečtenou zprávu. Naštěstí o sobě anonym nedával nijak vědět, za což jsem byl dnes vděčný. Pořád ale ještě nebyl den u konce a zbývala mu necelá půl hodina. Napsal jsem babičce zprávu, že jsme se ubytovali v hotelu v centru Runhillu a že jsme v pořádku. Vzápětí přišla zpráva, že je moc ráda, a že na vinicích to vše zvládli a děda vzal směnu za mě i za Andrewa. Cítil jsem se docela provinile, že jsem v okázalém hotelu, zatímco děda musel dělat práci za dva. 

Když vyšel, pohled měl sklopený k zemi, snad se styděl. Nikterak jsem ho nenutil, aby se na mě díval nebo o něčem mluvil, vím, že potřebuje nějaký čas, než se z toho zhroucení posbírá. Pouze jsem mu sdělil, že se jdu také osprchovat a že jestli bude chtít, může jít klidně spát a nemusí na mě čekat. 

Natáhnu se pro mýdlo, kterým si namydlím celé tělo, následně k sobě přitáhnu i malou tubičku se šampónem a vdrhnu si ho až na kůži pod vlasy. Stoupnu si znovu pod příval vody a znovu se nechávám unášet tím bezstarostným pocitem. Takhle bych se cítil celou dobu, pokud bych se nedostal do situace, do jaké jsem se dostal. Celé léto bych si užíval s pocitem svobody a byl bych opravdu plně šťastný, jako ještě nikdy. Je tu však i možnost, že já a Andrew bychom vypadali úplně jinak, kdyby se mi do života nepřiřítil anonym jako velká voda. Je možné, že právě on je strůjcem našeho sblížení. 

Nesmím tomu přikládat velkou váhu. Je sice hezké, že nás sblížil, ale tohle není o mém vztahu s Andrewem, ani o mých citech. V sázce je daleko víc, než jen moje srdce. Po prvním úkolu už vím, že můžu kdykoliv zemřít. Že když se provalí mé tajemství, léta dřiny mých prarodičů budou zmařeny jednou jedinou fotkou. Jediným důkazem proti mé sexuální orientaci, o níž si stále nejsem jistý. Polovina otcových obchodních partnerů je homofóbních. Stačí jen záminka a ukončí léta práce s naší firmou. To nemohu dopustit. Vím, jak by se na mě pak všichni dívali. A vím, že tentokrát by mě nezachránili ani prarodiče, jejichž názor na tuhle problematiku neznám.