A Piece of Art

PADESÁTÁ TŘETÍ

„Nepojedu domů."

Zvedl hlavu, usmál se a pak své rty roztáhl možná ještě o maličko víc, když spatřil, že úsměv hraje na tváři i Arthurovi.

„Myslíš, že tě dokážu dostatečně rozptýlit?"

Svoje zčervenání se pokusil zamaskovat smíchem, upřímným. Do bubnu přihodil poslední zatoulanou ponožku a otočil se na Danta. „Je to všechno?"

Přetáhl si přes hlavu hnědé tričko, nacpal ho do pračky a neubránil se úsměvu, když Arthur pobaveně vytáhl obočí. „Tak?"

„Má mě to vzrušovat?"

„Vzrušuje?"

„Viděl jsem tě víckrát bez trička než s ním."

Cukl koutkem. „Neodpovídáš na otázku."

„Ty taky ne. A já-" Sebevědomý úsměv. „-se ptal první."

Našpulil rty. „Vážně?"

Chvíli ho sledoval, než si přeložil ruce přes hruď a opřel se bokem o jednu z nepoužívaných sušiček. „Slíbil jsi, že mě vezmeš do antikvariátu. A do kavárny na donut. Do obchodu s vinylama a do parku. A taky do akvária."

„Na akvárium jsem zapomněl."

„A taky na Space Needle."

Zamyšleně kývl. „To má bejt to místo, kam beru lidi na romantický rande?"

„Tvoje slova, ne moje," zasmál se. „Ne, já mám zájem o prohlídku města s vycházející hvězdou."

Cítil, jak se mu do tváře vkrádá úsměv. Narážky na jeho místní úspěchy byly předmětem většiny jejich počátečních konverzací a jeho z nějakého důvodu hřálo na srdci, že se k nim Arthur vrátil. „Možná bych tě někam vtlačil."

„Dobře," zazubil se a přistoupil k němu blíž, takže se téměř dotýkali koleny.

„Exklusivní prohlídka s rozhovorem pro noviny," pokračoval.

Arthur se ušklíbl. „Bez rozhovoru. Etika."

„Pravda," přisvědčil Dante. „Takže tě budu moct nahoře políbit?"

Pokrčil rameny. „Podle toho, jestli za to ten výhled bude stát."

„Líbal jsi mě v metru," rozesmál se Dante.

„A jenom nerad bych to opakoval," připojil se k jeho smíchu Arthur, přestože do něj Dante šťouchnul špičkou boty. „Metro," upřesnil a pak celý zčervenal. „Čímž ale nechci říct, že se mi to nelíbilo. Ne. Líbal- líbáš... Můžu jenom doufat, že líbám aspoň z poloviny tak dobře jako ty, protože... líbal bych tě i teď. Vlastně i kdybysme zrovna byli v metru, tak bych-"

Dante se kousl do rtu. Arthur ve tváři zrudl, když mu dlaň položil na tvář. „Líbáš skvěle. A nechám se přesvědčovat zas a znova. Klidně i teď, v tuhle chvíli, když budeš chtít."

Arthur polkl, než shlédl k jeho rtům a sklonil se k němu.

Líbali se pomalu, líně, jako by jim všechen čas světa ležel u nohou. Dante mu prsty přejel zezadu po krku a srdce mu mohlo vylétnout z hrudi, když mu Arthur omotal ruce kolem ramen poté, co špičkou jazyka přejel po jeho spodním rtu. Poslepu dlaní opisoval linii jeho těla a přitáhl si ho za pas blíž, aby mohl jeho boky pevně sevřít mezi svýma nohama.

Hučelo mu v uších a v končetinách pociťoval příjemný třas, když zůstali tvářemi přitisknutí k sobě. Naposledy mu přejel prsty po zátylku, než otevřel oči a zadíval se na něj. Hrudník se mu prudce zvedal a líce mu zrůžověly, přesto jen stěží ovládal svůj úsměv. A stejně tak Dante.