"Hermiono? Kam pořád koukáš?" zajímalo moji kamarádku Ginny, Ronovu mladší sestru. Trhla jsem sebou při zaznění svého jména. Pohledem jsem se z jedné strany síně obrátila na kamarádku.
"Nikam."
"A proto jsi teď zrudla jako rajče? Protože se díváš nikam?" řekla to lehce, nemyslela to zle, jen byla zvědavá. Nedivila jsem se. Chovala jsem se divně. "Nebo se mám ptát na koho ses dívala?" pokračovala.
"Ne. Neptej se." doporučila jsem ji. Bylo to nejlepší, co jsem jí na to mohla říct, protože jsem absolutně nevěděla, co bych jí na to měla říct. Žádné jméno padnout nemohlo. Ani pravé, ani falešné - nebylo by to správné.
"Poslední dobou to nejsi ty." přiznala, ale už měla zamyšlený a ustaraný pohled, kterým mě propalovala.
"Já vím a omlouvám se, Ginny. Jen se prostě teď neptej."
"Dobrá." přikývla. Bůh ví, jak dlouho tohle ještě bude fungovat. Napila jsem se a pak se zase podívala jeho směrem. Byl jako magnet, oči mi na něj pokaždé sjely úplně samy.
Pozorovala jsem muže, který nebyl to, co si člověk vždycky představil pod jeho jménem. Evidentně byl chlapec, který neměl na výběr. V mnoha směrech.
YOU ARE READING
Vzkazy
FanfictionVšechno začalo malým kusem pergamenu, zastrčeným v prvním regále ve školní knihovně. Zmíňka o počasí. Jenže postupem času toho bylo víc a žádná meteorologická záležitost to nebyla, ani omylem. Hermiona Grangerová, pravidelný návštěvník knihovny, na...
