Hrozně jsem si přál, aby moje slunce zářilo. Jenže ono bylo smutné se zarudlýma očima. Jako by mi někdo do hrudi vrazil nůž a násilně jím v ráně točil. Krvácel jsem za oba. Ten vzkaz si vzala. Čekal jsem to. Jenže nečekal jsem pocity, které mě dostihly. Bylo to snad ještě horší než doposud. Konal se další Famfrpálový zápas - Mrzimor a Havraspár. Tímhle sportem žila celá škola. Samotného mě to bavilo. Jenže jsem ztratil zájem, chuť.
Je možné se rodině otočit zády a vlastními silami utrhat provázky? Mě? Pouhé loutce v jejich rozehrané partii? Je možné utéct bez úhony z pole kouzelnických šachů? Trhal bych ze všech sil. Utíkal bych, co by mi dech stačil. Bojoval bych. O sebe. O ni. O nás. O všechno, co můžu mít. Volný. Zamilovaný.
Na svůj vzkaz jsem odpověď nedostal. Konec? Pochopila to? Vyslyšela moje naléhání?
Měl bych být rád. Věděla, co jsem zač... každý mě tu znal. Všichni prostě věděli, že nejsem dobrý. Tak možná proto? Měl bych být rád! Jenže...
Nejsem.
YOU ARE READING
Vzkazy
FanfictionVšechno začalo malým kusem pergamenu, zastrčeným v prvním regále ve školní knihovně. Zmíňka o počasí. Jenže postupem času toho bylo víc a žádná meteorologická záležitost to nebyla, ani omylem. Hermiona Grangerová, pravidelný návštěvník knihovny, na...
