"Můžu se ti s něčím svěřit?"
"Samozřejmě."
"Tenhle náš vztah je hrozně podivný, není rovnocenný, ale já ti z nějakého důvodu věřím."
"Rozumím a cením si toho i tak."
Docela jsem se obával, s čím se mi chce svěřit. Tušil jsem to. Ano. Nespustil jsem z ní oči a tak jsem to všechno viděl. Nechápu to, jak se mi dařilo jí sledovat, ale dokázal jsem to. A jestli se potvrdí to, co si myslím... bude to konec.
"Nechala jsem si ukrást srdce."
"Neměla jsi to dovolit."
"Evidentně jsi z toho nadšený jako já. Ano, tohle je sarkasmus."
"Myslím to vážně. Je to chyba. Vezmi si ho zpět."
"To nejde! Nevíš ani o koho se jedná, proč to hned odsuzuješ?"
"Tak kdo to tedy je?"
"Nenapíšu ti to. Už se ti s ničím nesvěřím."
Rozplakal jsem jí. Její opuchlé, zarudlé oči mi to prozradily u večeře. Cítil jsem se bídně. Po dlouhé době mě netrápilo to kolem mě, co mě týralo už věčnost, ale to, co jsem měl před sebou právě teď. Ji. Tohle jsem podělal.
Jenže ona dala srdce někomu, kdo si to nezasloužil.
ČTEŠ
Vzkazy
FanfictionVšechno začalo malým kusem pergamenu, zastrčeným v prvním regále ve školní knihovně. Zmíňka o počasí. Jenže postupem času toho bylo víc a žádná meteorologická záležitost to nebyla, ani omylem. Hermiona Grangerová, pravidelný návštěvník knihovny, na...
