A Piece of Art

ČTYŘICÁTÁ SEDMÁ

Ještě chvíli ho pobaveně sledovala, než to definitivně nechala plavat.

Den jim utíkal rychle, přestože zákazníků se během dopoledne moc neobjevilo. Lidé si užívali svátky po boku rodin a bílé límečky, jejich obvyklá klientela, si i v posledních prosincových dnech většinou vybíraly dovolenou.

Zabavili se přepisováním křídových tabulí se specialitami, neustálým přelaďováním rádia a popichováním. A když na jedné rockové stanici začali hrát Don't Go Breaking My Heart a Lennon se rozzářily oči, než se ujala Eltonova partu, uvědomil si Dante, že by ten den nikde nebyl radši. Teatrálně mezi sebou sehráli celý duet a nepřerušil je ani příchod zákazníka. Zatímco mu Dante připravoval espresso s sebou, dál kroutil boky a tiše notoval svá slova.

Odpoledne, když už se Dantova směna blížila ke konci, si Lennon ze skladu přinesla těžké kovové schůdky a začala přerovnávat dárkové hrnečky a balení kávy v poličkách. „Přineseš mi horkou vodu a hadr? Je tu strašně prachu. Říkala jsem Amy už před týdnem, aby to udělala, ale zase se na to vysrala."

Dante se postavil pod ni, vyždímal mokrý hadr a podal jí ho. „Pořád si nepamatuju, která to je."

„Míval jsi s ní směny zezačátku. Čím dýl tu pracuje, tím víc to fláká."

Pokýval hlavou a prohlédl si vánoční box se zelenými hrnečky na espresso. „Nemá tohle být ve slevě? Už bude leden."

„Ne, až od desátýho."

„Stejně se toho nezbavíme, jsou odporný," zamumlal a vymáchal jí hadr ve vodě. „Zdá se mi to, nebo jsi najednou hrozně ujetá na to, aby to tu fungovalo?"

Změřila si ho pohledem, než mu vyškubla hadr z ruky. „Ujetá?"

„Mohl jsem taky říct, že jsi zlá," pokrčil rameny.

Kopla do něj. „Blíží se kontrola."

„Ta je každej půlrok."

Utírala hrnečky a poličky a Dante jí ještě dvakrát vymáchal hadr, než se odhodlala mluvit. „Opovaž se to někomu říkat, ale mohli by nám povolit víc stálých pracovníků."

„A o to hodně stojíme?"

Napřáhla se a hadr mu zanechal na rameni mokrou skvrnu. „Navrhla bych tě na plný úvazek. Dostával bys víc peněz."

To nečekal. Svou brigádu ve Starbucks původně považoval jen za několikaměsíční změnu režimu po rozchodu s Maxem. Jistě, od té doby se značně protáhla, ale on stále prodávání kávy nevnímal jako součást své budoucnosti. Neměl v plánu v nejbližší době skončit, ale byla to pro něj jen nutná povinnost, kterou musel plnit, dokud nebyl schopný zajistit si stabilní příjem z hudby.

„Mě?" zamrkal. „Nenávidím to tady."

„Neupisuješ se tím na celej život zelený zástěře," protočila oči Lennon. „Ani nevím, jestli to vyjde. Ale ze všech brigádníků jsi prostě nejžhavější kandidát."

„Tak to nepochybně," prohodil a ona vyprskla smíchy.

„Šel bys do toho?" zeptala se pak vážně.

Dal si na čas. Pořádně promáchal špinavý hadr v horké vodě, až mu zčervenaly prsty. Pečlivě jej vyždímal a promnul díru v rohu. „Asi jo."

Lennon mu věnovala úsměv, seskočila ze stupínku a zběžně ho objala, aby nestihl nic říct. Sebrala mu hadr i kýbl s vodou a než zmizela ve skladu, křikla, aby uklidil schůdky.

Mokré ruce si otřel do zelené zástěry a pomalu ji následoval i se schůdky pod paží.

Teprve když v zrcadle v šatně zahlédl svůj odraz, si uvědomil, co mu vlastně Lennon řekla. Nešlo jen o peníze a o to, že by byl zase o krok blíž k samostatnosti a úplnému odtržení od rodiny, po kterém tajně tolik toužil. Lennon mu důvěřovala a on věděl, že nešlo jen o pracovní záležitosti. Znamenalo to, že už se v hlavě nepotýkala s myšlenkou, že jí není dobrým přítelem, že ji nedokáže podpořit. Rozechvěle vydechl a se svou reflexí si vyměnil úsměv.