Tony's daughter (Avengers FF)

Epilog

O měsíc později:

„Takže, všichni se schováte a až řeknu „Iron man", tak vyskočíte a zakřičíte „vítej doma", jasný?" Zaslechla jsem svého tátu, když jsem po boku Happyho, který mě vezl z nemocnice, vcházela do budovy. Ještě jsem nebyla úplně při síle, a tak mi musel trochu pomáhat a podpírat mě. Zaslechla jsem frkačku, a potom opět tátův hlas, který se blížil s každým našim krokem:

„Sakra, co jsem ti říkal?! Přestaň, nebo ti to zabavím! To tam v tom vašem středověkém království neznáte frkačky nebo co?!"

„Vlastně ne, my na slavnostní události používáme fanfáry."

„No jo, vytahuj se, že jste něco víc!" Všude kolem byly balonky a výzdoba. Po chvíli jsem už uviděla Tonyho, jak stojí čelem k Avengerům jak nějaký dirigent a diktuje jim rozkazy. Jako jediný byl ke mně čelem, ale kdybych ho neoslovila, snad by si mě ani nevšiml.

„Tati?" Zvedla jsem pobaveně obočí.

„Panebože, June!" Plácl se do čela: „Musela sis zkazit překvapení?" Zakroutil hlavou, načež se na mě všichni otočili. „Měl jsi mi zavolat, až budete venku." Podíval se na Happyho.

„Taky že jsem ti volal." Zkřížil Happy ruce na prsou, načež Tony zkontroloval telefon a na chvíli se odmlčel.

„Musím si na tebe změnit vyzvánění, myslel jsem, že je to někdo z ministerstva."

„Co u mě máš za vyzvánění?" Pokrčil Happy obočí, ale jeho otázka zůstala viset ve vzduchu, protože v tu chvíli se ke mně všichni, v čele s mým tátou rozešli a začali se se mnou vítat.

„Vítej doma." Pevně mě objal a dal mi pusu do vlasů. Potom jsem se přivítala i s ostatními. Bylo úžasné, konečně je zase vidět všechny pohromadě.

„Kam se poděla tvoje vynalézavost?" Zeptala jsem se táty, který stál opodál opřený o zeď a usmíval se jako měsíček na hnoji.

„Už pomalu stárne." Zašeptala mi do ucha Nat, která mě zrovna objímala.

„Já to slyšel!" Ukázal směrem k nám, načež jsme se obě zahihňaly a pustily se. „Opakovaný vtip není vtipem." Dodal na svou obranu, a já jsem mu musela dát tak trochu za pravdu.

Na konci dlouhé fronty plné objetí a úsměvů stál Steve s květinami, kterých jsem od něj za poslední měsíc dostala už tolik, že jsem je pomalu neměla kam dávat. Všechny holky z oddělení, na kterém jsem ležela, mi záviděly.

Zakroutila jsem pobaveně očima a s úsměvem se mu vrhla kolem krku.

„Uvědomuješ si, že kvůli tobě možná teď nějaká holka brečí, že nedostala kytku od svého přítele, protože jsi všechny vykoupil?" Zvedla jsem obočí. Steve se na mě zeširoka usmál.

„Kvůli tobě to vždycky rád risknu." Odpověděl, načež jsem ho dlouze políbila. Pořád mi u toho bušilo srdce, jakoby to bylo poprvé.

„Ale no tak!" Zakřenil se Tony, načež jsme se od sebe odtrhli a oba se na něj podívali. „Můžete si to nechat na jindy? To, že jsem vám dal požehnání neznamená, že se teď potřebuju dennodenně dívat, jak se přede všemi ožužláváte." Zasmáli jsme se a Steve mi věnoval ještě malou pusu na čelo.

„Myslím to vážně." Dodal.

„Nech toho, Tony, vždyť je to hezké." Zastala se nás Wanda a sama se přivinula blíž k Visionovi. Pár lidí kývlo hlavou.

„Jak pro koho." Odsekl Tony. Nikdo ho tentokrát ale nebral vážně.

„No měl by ses mít na pozoru, už za pár měsíců by z tebe mohl mít dědeček." Drbl do něj Clint a zazubil se.