Tony's daughter (Avengers FF)

New Home

„Páni, vypadá to tu jinak, než když jsem tady byl naposled. Pořídily jste si křečka?" Zeptal se táta, když vstoupil do společenské místnosti a všiml si zvířátka v kleci, ke kterému se sklonil.

„Je to činčila." Převrátila jsem očima a ochranářsky vzala klec do ruky.

„A má jméno?" Zeptal se otec, jako by ho to snad opravdu zajímalo.

„Tony." Ušklíbla jsem se, načež mi otec věnoval překvapený a potěšený pohled zároveň. Do té doby, než jsem ho nesetřela. „To víš, někdo mi musel nahradit tátu, když ses na mě vykašlal. I ta činčila se o mě zajímá víc než ty."

„Skylar..." Řekl vážným tónem.

„Dělám si srandu." Skočila jsem mu do řeči. „Tak blbý jméno bych mu nedala, jmenuje se Louis." Pohladila jsem svou činčilu a vrátila ji zpátky do klece. Na tátu jsem se už raději nepodívala. Jenom jsem slyšela, jak se ten chlápek, co se představil jako Happy potutelně zasmál. Začíná se mi celkem líbit.

„Tak," plácl otec o sebe rukama: „Kde začnem? V obýváku, kuchyni, koupelně?" Začal se rozhlížet kolem sebe.

„Co třeba mým pokojem?" Pokrčila jsem sarkasticky obočím.

„Jasně." Kývl táta na souhlas a rozešel se úplně opačným směrem.

„Ehm." Odkašlala jsem si, a když se na mě podíval, ukázala jsem mu správný směr.

„Jasně, tady. Já jen... Chtěl jsem se podívat..." Začal se ospravedlňovat, ale já jsem jen opět hodila oči v sloup a ignorujíc ho odešla do pokoje. Na posteli mi pořád ležel kostým Rachel. Píchlo mě u srdce, když jsem si uvědomila, že jsem tady byla naposledy v ten den. Zastavila jsem se a chvíli se jen dívala do blba, než mě vyrušil můj otec.

„No nekecej, tak ty seš zabouchlá do kápa, jo?" Začal se smát, když uviděl napodobeninu jeho štítu a plakát. „Nevěděl jsem, že se ti líbí století cápci." Dobíral si mě.

„Nejsem!" Vykřikla jsem a stoupla si před něj.

„No jo, tady mu to fakt celkem sekne. To ještě možná nebyl takovej suchar." Prohlížel si plakát zblízka, stále s neutišujícím se smíchem. Rychle jsem plakát sundala a srolovala ho. Kretén.

„Můžeme se soustředit na balení? Fakt mě už irituje, jak ti tví kumpáni prolézají každý kout baráku." Podívala jsem se na něj a dala ruce v bok.

„Už jsem zticha." Zvedl ruce na obranu.

***

„Takže, co s tím domem teď uděláš? Prodáš ho?" Zeptala jsem se, když jsme byli téměř u konce. I když jsem si všechny důležité věci sbalila, některé jsem tady musela nechat, a bylo by mi líto, kdybych je už nikdy neviděla.

„Myslím, že to poslouží jako skvělé sídlo na tajné mise, nebo na dovču." Řekl a zakroutil hlavou. „Nechám si ho. Však ono se najde nějaké širší využití."

„Po tom, co jsi tady přiletěl jako Iron Man? Myslíš, že si tě nikdo nevšiml?" Zvedla jsem obočí.

„Lidi nejsou sloni. Za chvíli zapomenou."

„Páni, to nechám vytesat." Zavtipkovala jsem, ale uvnitř jsem byla ráda, že tady všechno zůstane.

„Jsme hotoví, Tony." Řekl Happy, který držel v ruce klec s Louisem. Nutno podotknout, že měl ruku nataženou, aby od něj byl co nejdál. „Co s tímhle?"

„Ale copak, Happy, nemáš rád zvířátka?" Rýpnul si do něj můj otec. Happy si jen povzdychl. Přišla jsem k němu, a klec od něj převzala. Happy mi věnoval děkovný pohled. „Tak co tady ještě děláme? Jedeme, mám ještě spoustu práce." Jak jinak.