Tony's daughter (Avengers FF)

Another argument

Probudila jsem se, aniž bych věděla, co je za den, měsíc, a dokonce pomalu ani za rok. Naskytl se mi pohled na bílý strop. Otočila jsem hlavu a zjistila, že jsem ve svém pokoji u táty. Věci se mi konečně začaly spojovat. Chtěla jsem si sednout, ale jak jsem se tak prudce zvedla, tak mi začala třeštit hlava, až jsem se za ni musela chytit.

„Jau." Sykla jsem.

„Skylar!" Uslyšela jsem Natashin hlas. Doteď jsem si nevšimla, že se mnou někdo je. Seděla na druhém konci pokoje, a když uviděla, že jsem vzhůru a snažím se pohnout, ihned ke mně přisedla.

„Hej, hej, pomalu..." Pomohla mi do stabilní polohy. „Dobré ráno, hrdinko." Usmála se na mě, když jsem v klidu seděla.

„Ráno?" Nechápala jsem. Tak nějak jsem si nepamatovala, že bych šla spát.

„No jo, trochu sis nám pospinkala." Zasmála se. „Ale zasloužila sis to." Dodala. Chvíli jsem byla ticho a přemítala si včerejší události.

„Jsou všichni v pořádku?" Zeptala jsem se pro jistotu.

„Neboj, všichni jsou v pohodě." Odpověděla mi klidně.

„A Steve?!" Lekla jsem se, protože jsem si právě vzpomněla, jak ho chtěl ten mimoň nabodnout. Nat se jen ještě víc rozzářil úsměv.

„Steve taky. Vlastně tady před chvílí za tebou byl." Nepřestávala se usmívat. „Všichni jsme o tebe měli strach, když jsi omdlela. Střídali jsme se u tebe. Ale já jsem věděla, že jsi bojovnice. To, co jsi udělala, bylo moc statečné." Poslední větu zašeptala. „Máš můj obdiv."

„A táta?" Zeptala jsem se se strachem v hlase. Natasha si povzdechla. To mi na pochopení stačilo. Sklopila jsem hlavu.

„Vždyť ho znáš." Vydechla. Pokývala jsem hlavou.

„Asi bych měla vstávat, ať si nemyslí, že jsem mrtvá." Uchechtla jsem se. Natasha se ušklíbla.

„Všichni už na tebe čekají." Pomohla mi vstát. Až teď jsem si všimla, že jsem na sobě měla tepláky a tričko. Předpokládala jsem, že mě převlékla Nat, tak jsem to nijak nepitvala.

„Jak vypadám?" Zeptala jsem se polekaně, než stihla otevřít dveře.

„Na někoho, kdo se včera málem obětoval pro ostatní, velmi dobře." Mrkla na mě. Pousmála jsem se a sáhla po gumičce na vlasy, na kterých jsem si udělala messy drdol.

„Promiň, že jsem ti zničila šaty." Řekla jsem, když už jsme byly na chodbě.

„Zažily svých deset minut slávy." Zasmála se Nat. Prošly jsme dlouhou chodbou až do společenské místnosti, kde byli opravdu úplně všichni, včetně Clinta.

„Skylar!" Všimla si mě Wanda a okamžitě mě přiběhla obejmout. Ostatní se podívali našim směrem. Připadala jsem si lehce trapně. „Jsi v pořádku?"

„Jasně, vy ne?" Zavtipkovala jsem. Pousmála se a odtáhla se zpátky.

„Udělám ti kafe." Zašeptala mi Nat do ucha a odešla do kuchyňky. Ostatní na mě pořád jen civěli.

„Ehm, nazdárek!" Zamávala jsem na něj trapně a nasadila nejistý úsměv.

„Sakra, jak to dělá, že pořád vypadá tak dobře, i když se včera skácela?" Prolomil konečně ticho Bucky a šel mě obejmout. Lehce jsme se tomu zasmála a objetí mu opětovala. Když jsem ho objímala, věnovala jsem krátký pohled Steveovi. Ve tváři měl kamenný výraz a ani nemrkl. Potom se objevil Thor. Doteď jsem si ani nevšimla, že mezi ostatními nebyl, asi proto, jak jsem byla nervózní.