Tony's daughter (Avengers FF)

Clint's injury

Seděla jsem v Quinjetu a poslouchala písničky. Všichni byli vysílení, a tak zde vládlo nevídané ticho. Navíc jsme ani nebyli všichni. Někteří z nás zůstali ve Washingtonu a pomáhali odklízet trosky nebo řešili papírování s vládou. Bohužel pro mě, Steve nebyl jedním z nich.

„Co posloucháš?" Zjevil se vedle mě. Zvedla jsem obočí a neochotně vytáhla jedno sluchátko z ucha. V pozadí jsem uviděla Thora, který v tu chvíli zbystřil a naznačil mi, že je připravený jakkoli zasáhnout.

„Hm?"

„Co posloucháš?" Zopakoval svou otázku. O co mu jako jde?

„Nic, co bys znal." Odsekla jsem.

„To je mi jasné," zasmál se: „ale mohl bych si to připsat na seznam." Dodal. Prostě si tam jen tak nakráčel a bavil se se mnou, jakoby se nic nestalo.

„Sharon ti určitě pár tipů dá." Falešně jsem se na něj usmála a opět si nasadila sluchátko, aby pochopil, že o jeho přítomnost nestojím. Steve se povzdychl a k mému neštěstí mluvil dál:

„Skylar, nebylo to..." Začal, ale já jsem ho přerušila:

„Steve, nemám náladu se teď s někým bavit. Prostě běž pryč a nech mě na pokoji." Řekla jsem suše.

„Sky..." Položil mi ruku na stehno, načež jsem ucukla.

„Prostě odejdi." Sykla jsem o trochu víc nahlas, což si zasloužilo nechtěnou pozornost pár lidi, ale naštěstí všichni byli moc unavení na to, aby řešili, co se děje. Jen Thor už se k nám začal pomalu přibližovat. „Jdi pryč." Zopakovala jsem svou výzvu, tentokrát už se slzami v očích, načež se Steve konečně zvedl a odpochodoval na druhý konec Quinjetu.

Zhluboka jsem se nadechla a snažila se uklidnit. Rozveselila mě ale zpráva od Andyho:

Andrew: Promiň, že jsem se opět nerozloučil kočko, ale brzo se ti zase ozvu. Snažím se všemu přijít na kloub. Už teď se mi stýská. 😉

Aspoň někomu na mě záleží. Pomyslela jsem si.

Když jsme přijeli, bylo už dost pozdě, a tak jediné, co jsem udělala bylo, že jsem se osprchovala a šla si lehnout. Když jsem za sebou zavírala dveře, ještě jsem se smutně podívala na pokoj od Stevea.

***

Na druhý den mě všechno bolelo, a nebyla jsem jediná, ale ostatní na to byli zvyklí, a tak to snášeli o dost líp. Nejhůře na tom byl ovšem Clint, kterého jeden Keron ošklivě poranil, takže nebyl schopný téměř žádného prudšího pohybu.

„Asi budeš muset na nemocenskou, frajere." Uslyšela jsem Nat. Stála společně s Brucem, Tonym, Samem a Wandou v hloučku před zkrouceným Clintem.

„Co se děje?" Zeptala jsem se, načež se na mě všichni otočili.

Bylo už skoro odpoledne, ale já jsem se doteď nedokázala odvážit vstát a čelit setkání se Stevem. Neměla jsem na něj žaludek, ještě víc než včera.

„Ale, tady Barton si udělal bebínko." Střílel si z něj otec.

Na setkání s ním jsem taky sbírala odvahu. Pořád jsem čekala, kdy nás s Peterem seřve za to, že jsme zdrhli, ale stále se nic nedělo. Asi si to nechává na večerní poradu, aby mě mohl shodit přede všemi. Pomyslela jsem si.

„Je to jen škrábnutí." Zasmál se a snažil se zvednout. Bruce a Nat se posunuli, abych se mohla jít podívat.

„A proto nemůžeš téměř chodit." Řekla Nat sarkasticky a pohladila mě po lopatkách, když jsem se objevila vedle ní. „Jsi v pohodě?" Zašeptala potichu. Pousmála jsem se na ni a nesměle kývla.

„Fuj." Zděsila jsem se, když jsem uviděla ránu, která mu už stihla začít hnisat, a popošla jsem kousek dozadu. Ostatní se začali smát.

„Díky za upřímnost." Ušklíbl se Clint. „Takže jak dlouho budu muset být mimo? Abych vám moc nechyběl." Zazubil se.

„Řekl bych tak tři týdny minimálně." Prohodil Banner.

„A sakra." Zakroutil Clint hlavou: „To mi budete muset udělat party na rozloučenou." Vtipkoval dál.

„Možná muset nebudeme." Vložila jsem se do toho, čímž jsem si vysloužila pohledy ostatních.

„Tak díky, kámoško." Odfrkl si Clint.

„Ne, myslím... Že nebudeš muset odjet." Vysvětlila jsem.

„O čem to mluvíš, June?" Zakroutil táta hlavou.

Věděla jsem, že je ještě brzo na to, abych znovu použila své schopnosti, ale i přesto jsem to musela zkusit.

Vyhrnula jsem Clintovi tričko a na tu ránu mu se znechuceným obličejem přiložila obě ruce, abych měla větší sílu.

„Huhu, bacha, mám ženu a děti." Vážně, asi snědl vtipnou kaši nebo co. Protočila jsem pobaveně oči v sloup a soustředila se na to jedno postižené místo. Všichni mě sledovali se zatajeným dechem. Po chvíli jsem ruce z Clintovy rány sundala. Měl tam už jen obrovskou modřinu.

„No, ještě to nemám úplně vymakané, a taky jsem po včerejšku slabší, ale-..."

„Jak jsi to udělala?" Zeptal se Sam nevěřícně.

„Skylar June Starková, ty mě nepřestáváš překvapovat." Zašklebil se táta.

„Teda to je pěkně nefér, vy nafoukanci máte tolik superschopností a někteří z nás nemají ani jednu. Tak se s námi podělte, ne? Nezabilo by vás nám jednu věnovat." Dělal si Clint srandu. Věnovala jsem mu pobavený pohled.

„Jak dlouho už o tom víš?" Zeptal se Bruce.

„Moc dlouho ne." Usmála jsem se skromně. „Ještě nevím, co všechno zvládnu vyléčit."

„Tak to abychom spolu více trénovaly." Mrkla na mě Wanda.

„Co tam máte tak zajímavého?" Vstoupil do místnosti Steve.

„Skylar má další superschopnost." Řekl Tony. „V žebříčku nejsilnějších Avengerů začínáš celkem padat, kápo." Pokračoval, načež jsem se zasmála. Potom mi to došlo.

„Avengerů?" Vykulila jsem oči na tátu. Všichni nás najednou sledovali.

„Chci říct..." Zakoktal jsem. „Nemyslel jsem..."

„Už jsi to řekl." Zazubila jsem se a odcupitala pryč.

„Ještě si o tom promluvíme!" Zavolal za mnou Tony. „Pořád máš průšvih!" Pobaveně jsem zakroutila hlavou a prošla kolem Stevea, o kterého jsem raději nezavadila ani pohledem, ačkoli ten jeho jsem na sobě cítila.

„Počkej!" Uslyšela jsem za sebou najednou, když už jsem byla v dostatečné vzdálenosti od ostatních Avengerů. Hodila jsem oči v sloup a otráveně se otočila.

„Co je?" Shrbila jsem se a naklonila hlavu na stranu, aby mu došlo, že mě jeho přítomnost otravuje.

„Chci si promluvit." Zastavil se naproti mně. „V soukromí." Poškrábal se na zátylku, když kolem prošel Thor s podezíravým pohledem.

„Není o čem." Odsekla jsem.

„Není?" Steve najednou ztuhnul a jeho tón se zjemnil. Povzdychla jsem si.

„Na tohle nemám čas." Otočila jsem se a nechala ho za sebou doufajíc, že dál už mě pronásledovat nebude.

________________________________________________________________________________

-Tato kapitola má 1009 slov-