Tony's daughter (Avengers FF)

Huge sacrifice

„Ahoj, promiň, přišla jsem jak nejrychleji jsem mohla." Dorazila jsem celá udýchaná do kavárny, kde jsme měli s Andym sraz, a usedla na volné místo naproti němu. „Čekáš dlouho?" Položila jsem si na stůl kabelku a uvelebila se na židli.

„Právě jsem si objednal." Usmál se na mě, načež jsem se zašklebila.

„Promiň, doma se naskytla taková situace a..."

„V pořádku." Pohladil mě po dlani, a já jsem se na něj usmála. „Objednal jsem za tebe. Snad máš ráda ledové latté." Dodal a já jsem děkovně přikývla. Ani ne pár sekund na to přišla jako na zavolanou servírka a položila před nás dva studené nápoje.

„Díky." Pousmála jsem se a přisunula si kávu trochu blíže k sobě. „Tak povídej! Co jsi teda zjistil? Myslím na to celou cestu." Vybafla jsem na něho hned jak byla příležitost.

„Ne tak nahlas." Uculil se Andy, a já jsem se zatvářila omluvně. „Věc se má takhle:" Začal, když to bylo opět bezpečné: „prozkoumal jsem spoustu možností, jak bychom Kerony mohli zastavit. Dokonce jsem přemýšlel nad tím, že budeme mapovat jejich útoky, dokud je prostě nedostaneme všechny, ale touhle cestou bych se vydat nechtěl. Zničilo by se spoustu měst a zranilo nespočet lidí, a takovou cenu bych za mír opravdu zaplatit nechtěl." Řekl. „Navíc Keronové se množí rychle. Nefunguje to u nich tak, jako u nás. Je to národ bojovníků, to je jejich životní poslání. I kdyby se jim povedlo kameny získat, pokoj by si nedali. Bojovali by dál, na jiných planetách, a snažili se získat další a další předměty, které by jen zvětšovaly jejich moc."

Zaujatě jsem přikývla. „Jak jsem říkal, promyslel jsem tolik způsobů, jak je zastavit, že je sám ani nedokážu spočítat. Všechny mi ale přišly příliš bláznivé a riskantní." Zastavil se, a já jsem si povzdychla. „Až na jeden." Zvedla jsem k němu pohled a v očích mi vzplanuly jiskřičky. „Bláznivé to možná je," uculil se: „ale jsem si stoprocentně jistý, že to vyjde." Napil se kávy.

„No a?" Hleděla jsem na něj, snad jsem ani nemrkala.

„Není to nic extrémně složitého, ale má to jeden háček." Pokračoval. Hltala jsem každé jeho slovo. „Bude nás to něco stát."

„Nás? Jak to myslíš, nás? Nás jako svět nebo nás jako Avengery nebo...?"

„Nás dva." Chytl mě za ruku, a já jsem se zarazila. Tak nějak mi došlo, kam tím míří.

„Myslíš jako...?" Chytla jsem se za svůj červený kamínek po mamince.

„Je to jediný bezpečný způsob, jak je jednou provždy porazit." Vysvětloval, zatímco já jsem byla pořád jako socha. „Když naše kameny spojíme," ztlumil hlas, aby ho nikdo neslyšel, a nahnul se ke mně blíže přes stůl: „můžeme Kerony uvěznit na jejich vlastní planetě a nikomu se přitom nic nestane."

„Ale... jak?" Nechápala jsem.

„Stačí vyslovit přání. Všechno jsem si nastudoval z knihy Melendriské mytologie, kterou mi odkázal můj otec. Našel jsem ji ve staré skříňce, která byla součástí mého dědictví. Nechápu, že mě nikdy nenapadlo ji otevřít." Pousmál se. „Už dříve jsem ti říkal, že když se spojí dva kameny, budou oplývat obrovskou mocí. A ta moc dokáže cokoli si budeš přát." Dodal: „Alespoň tak se to tam píše."

„Ale... Říkal jsi, že by se kameny spojovat neměly... Pak by jejich moc mohla být snadno zneužitá, a když se dostanou do špatných rukou... Nemůže se stát něco zlého?" Andrew zakroutil hlavou.

„Ne když je využijeme k dobrým účelům. Potom je ukryjeme na bezpečné místo, kde je nikdo nenajde." Začala jsem o tom řádně přemýšlet. „Tak co říkáš?"

„Já ti nevím..." Váhala jsem: „Když takové moci nejsou hodni Keroni," odmlčela jsem se: „co dělá hodnými nás?" Zauvažovala jsem. „Takovou moc by přece neměl mít nikdo. Nepamatuješ, co se stalo naposled, když někdo takovou obrovskou moc skutečně měl? Ve druhé světové?"

„Skylar," vydechl Andy: „my jsme hodni. Jsme poslední dva částeční potomci Melendirského obyvatelstva, které s Kerony bojovalo po celá staletí. Kdo jiný by je měl zastavit, než my? Kdo jiný by měl být hoden? Je to v pořádku, dokud jsou naše úmysly čisté." Povzdychla jsem si a zadívala se na svou nejmilejší vzpomínku na mamku.

„Poslyš," znovu se ke mně naklonil: „chápu, co pro tebe ten kamínek znamená." Pousmál se na mě. „Jestli se na to necítíš, tak..." Nedokončil větu. Místo toho čekal na mé rozhodnutí.

„Ne," zakroutila jsem hlavou: „máš pravdu. Svět nás potřebuje. Nechci zbytečně promrhat další životy. A pokud se kvůli tomu budu muset tohohle vzdát," ještě jednou jsem promnula kamínek v ruce a pak se znovu podívala na Andyho: „tak to udělám." Přikývla jsem. Andrew mi věnoval americký úsměv.

„Prosím vás, slečno?" Zastavil servírku, která právě procházela kolem: „Můžete nám donést dva kousky toho dortu co máte ve výloze?" Poprosil ji a servírka přikývla.

„Takže, kdy to uděláme? Musím dát vědět tátovi a ostatním Avengerům předem, ať si na ten den nic neplánují. Myslím, že Clint jde zrovna do solárka." Zavtipkovala jsem, ale Andrew se po těchto slovech nějak zarazil. „Co je?" Nechápala jsem.

„No, víš," poškrábal se Andrew na zátylku: „myslel jsem, že to zvládnem bez nich. S mým týmem v soukromé laborce na Long Islandu." Řekl, načež jsem nevědomky lehce pokrčila obočí: „Nějak se mi nezamlouvá představa, že budu spolupracovat s tvým nabušeným přítelem." Ušklíbl se. Já jsem semkla rty a sklopila pohled.

„Vlastně, my už spolu se Stevem nejsme." Řekla jsem potichu. „Rozešli jsme se. Při těchto slovech mě píchlo u srdce.

„No tak to je ještě horší." Uchechtl se, načež jsem pobaveně zakroutila hlavou.

„Asi by u toho měli být. Přece jen mají trochu větší zkušenosti s takovými akcemi než my. Aspoň tě konečně pořádně poznají." Zazubila jsem se.

„No já nevím." Věnoval mi nejistý pohled. „Moc jsem s tím nepočítal."

„A ty myslíš, že mě Tony nechá jet zachránit svět samotnou?" Zasmála jsem se.

„No," zazubil se: „tak nějak jsem doufal." Odpověděl, a já jsem si opřela hlavu o pěst. „Ale nějak se s tím vypořádáme." Dodal a vytáhl z kapsy telefon, do kterého začal cosi zběsile psát.

„Všechno v pohodě?" Zeptala jsem se.

„Jo," odpověděl nepřítomně, a ještě dobrých pár sekund pokračoval v psaní: „už musím běžet." Zvedl se zničehonic ze židle a vytáhl z kapsy tři pětidolarovky, které hodil na stůl. „Jsme domluvení, ještě se ti ozvu." Ani jsem se nenadála, a už byl na ulici. Divný. Zamračila jsem se, ale potom jsem pokrčila rameny a pustila se do svého dortíku, který byl fakt výborný. U toho jsem přemýšlela o tom, jak by na mě máma byla pyšná, a o tom, až všem povykládám, co mi Andy řekl.

Tak počkat! Zarazila jsem se najednou. Jak Andy věděl, že jsem chodila se Stevem?

________________________________________________________________________________

-Tato kapitola mí 1080 slov-

Tak co si o tom myslíte? 

Btw, slavíte Velikonoce? Já teda vůbec, pro mě jako kdyby ten svátek ani neexistoval. :D Jsem ráda, že letos mi aspoň nikdo nezvoní na byt, takže nikoho nemusím schválně ignorovat... :D