Tony's daughter (Avengers FF)

Fury

„Viděl jsi toho divnýho chlápka?" Sklouzla jsem se po podlaze k Peterovu pokoji.

„Cože? Chlápka? Jakýho chlápka?" Vešla jsem k němu a zavřela za sebou dveře, aby nás náhodou neslyšel, kdyby procházel kolem. Peter si zrovna zapínal zip na svém batohu, což se mu moc nevedlo, jelikož jeho oblek zabíral až moc místa. Já už jsem měla sbaleno. Nemohla jsem spát, a tak jsem se na to vrhla ještě předešlou noc.

„Toho s páskou přes oko." Řekla jsem, a se zapínáním mu pomohla.

„Jo aha, ty myslíš Furyho." Kývl hlavou. „Díky." Poděkoval mi, když se mi konečně podařilo zip povolit a batoh dopnout.

„Už jsi ho viděl?" Zeptala jsem se překvapeně a napjatě zároveň.

„To ne, ale už jsem o něm zaslechl. Vypadá fakt tak hrozně jak říkal Happy?"

„Vypadá děsivě." Vykulila jsem oči, ale u toho jsem se smála. „Fakt z něj jde respekt. Prošla jsem kolem něj schválně asi třikrát, abych zjistila, jestli se za tu dobu aspoň trochu změnil výraz v jeho tváři."

„A?" Zajímal se Peter.

„Podle mě ani nemrká." Zakroutila jsem hlavou a zasmála se. „Je fakt hustej."

„Myslíš, že s námi bude celou misi?" Zeptal se Peter a dal si mobil do kapsy.

„To nevím, ale riskovat bys to neměl. Pojď." Ukázala jsem hlavou ke dveřím, aby mě následoval a taky se na něj mohl podívat. „Stejně to vypadá, že už za chvíli vyrazíme."

Peter si přes rameno přehodil batoh a vydali jsme se prvně k mému pokoji, abych si mohla vzít i svou tašku a nemuseli jsme se zbytečně vracet. Ještě, než jsme tam došli, jsme potkali mého otce, který byl očividně ve velmi dobré náladě.

„Čau děcka." Prošel kolem nás. Potom se ještě otočil a pár sekund šel pozpátku, aby na nás viděl.

„Jdeš do fitka, Petere?" Přehodil si jablko z jedné ruky do druhé a ukázal na Petera prstem. Než však Peter stihl jakkoli zareagovat, už k nám byl zase zády. Peter si zmateně prohlédl svoje triko, a potom se podíval na mě. Jenom jsem ironicky zakroutila hlavou a mávla rukou, ať si jeho poznámek nevšímá, a vyzvedla si svou tašku.

***

Všichni pořád jenom běhali kolem, a mě a Petera si nikdo nevšímal. Vypadalo to tady trochu jako ve scéně ze Sám Doma, když si objednávali pizzu. Seděli jsme na svých taškách a pár metrů od nás stál Fury. Nic nedělal, prostě tam jen tak stál a všechen ten rozruch sledoval. A jako všichni ostatní, nás s Peterem si vůbec nevšímal, jako bychom neexistovali.

„Třeba nevidí ani na to druhé oko." Naklonil se ke mně Peter, aby ho neslyšel.

„Nebo si dneska ráno nasadil pásku na špatnou stranu." Zahihňala jsem se.

„Myslíš, že vůbec dýchá? Přijde mi, že už od té doby, co jsme tady, se nepohnul."

„Třeba je to robot a zasekl se."

„Nebo ho tu postavili jako strašáka." Řekl Peter, a já jsem se zahihňala.

„Vsadím se s tebou o co chceš, že za ním nepřijdeš, a nezeptáš se, jestli s tou páskou spí a nebo si ji na noc sundává."

„Neee!" Lekl se Peter, načež jsem ho začala povzbuzovat a oba jsme se smáli.

„Možná jsem slepý na jedno oko, ale uši mám v pořádku obě." Promluvil rázem. Oba dva s Peterem jsme leknutím skoro nadskočili a vyměnili si vystrašené výrazy. Na to se k nám Fury pomalu otočil. Museli jsme pro něj vypadat jako dvě ustrašená štěňata. Ostatně, taky jsem se tak trochu cítila. „Ty budeš Peter." Podíval se na něj a natáhl k němu ruku. Peter na sucho polkl a rychle se zvedl, aby mu gesto oplatil.