Tony's daughter (Avengers FF)

Honest Asgardian word

„Ničeho se neboj, všichni jsou ve společenské místnosti. Opatrně vyjdu a zavřu za sebou dveře. Jen tady chvilku počkáš, než bude vzduch čistý, jasný?" Hleděl mi Steve do očí. Byla jsem vytřepaná jako ratlík. Stačí, že o nás ví Nat a Bruce, vážně jsem nestála o další víly kmotřičky. „Nikdo si toho nevšimne." Uklidňoval mě.

„Fajn." Vydechla jsem. Steve se usmál a políbil mě, načež jsem ustoupila stranou, aby mě případný kolemjdoucí nemohl zahlédnout.

„A ne že tam budeš s někým flirtovat." Mrkl na mě. „Vím, jaká jsi, když jsi opilá." Zazubil se. Chtěla jsem na to něco namítnout, ale to zrovna otevřel dveře, a tak jsem se přitiskla více ke zdi a čekala, až zavře, abych napočítala do třiceti a potom sebevědomě vyšla ven. Oddechla jsem si, když jsem v nejbližším okolí nikoho nezahlédla.

Až o pár metrů dále jsem potkala Thora, který se opíral o zeď a vypadal, že o něčem přemýšlí.

Když jsem kolem něho procházela, usmíval se jako měsíček na hnoji. Potom se zničehonic podíval někam bokem a jeho výraz se na pár sekund změnil.

„Co je?" Zeptala jsem se nejistě. To už se na mě opět neodolatelně usmíval.

„Jen, že ti to sluší." Okomentoval můj outfit, který se skládal jen z ručníku. „Měla bys to takhle nosit častěji." Mrkl na mě, načež jsem pobaveně protočila panenkami a odkráčela do svého pokoje, kde jsem si ještě jednou hlasitě vydechla, a potom už se začala chystat na Peterovu superdůležitou party.

***

Ne, že by to tam nebylo fajn. Bylo, a moc. Užila jsem si konečně být s lidmi, kteří jsou trochu blíže mé věkové kategorii. Vážně, když je vašemu příteli téměř sto, a jednomu z vašich nejlepších přátel dokonce tisíc pět set, jste rádi za každého, kdo prožil většinu svého života v tomhle století.

Ale pořád jsem myšlenkami bloudila ke Steveovi. Je to teprve pár dní, co jsme spolu, a já ho prostě nemůžu dostat z hlavy. A nejen jeho, všechno kolem našeho vztahu. Nevím, jak to řeknu tátovi, nevím, jak to vezme. Prostě se to musím snažit co nejdéle tajit. Nechtěla bych to všechno zkazit, když už to mezi námi začíná být fakt dobrý.

Zpátky na základnu jsme se vrátili kolem jedné ráno, a já jsem ze srdce doufala, že už všichni spí. Všichni, kromě Stevea. Pomyslela jsem si, a zapřemýšlela, jestli na mě čeká, nebo šel spát.

Peter se omylem napil z kelímku, ve kterém byl alkohol, a tak byl trochu připitý. Raději jsem ho doprovodila až do jeho pokoje. To je karma. Pomyslela jsem si a pousmála se.

„Děkuju, děkuju, bylo to suprový." Zopakoval mi už asi po desáté, když jsem stála před jeho dveřmi. Pobaveně jsem se ušklíbla a dala mu za pravdu. Vypadal už opravdu unaveně. Na chvíli zavrávoral a zakopl nohou o židli. Potom se na mě vystrašeně podíval. „Prosím, hlavně ať se to nedozví pan Stark." Prosil mě, jako bych nebyla jeho dcera a tyhle situace moc dobře neznala.

„Napráskala bych sama sebe, kdybych tohle Tonymu řekla." Peter uznale zakýval hlavou. „Jsme přece jeden tým," mrkla jsem na něj, načež se usmál: „kryjem si záda." Dali jsme si kámen. „Hlavně už se nikde netoulej a jdi spát." Poradila jsem mu nejen kvůli tomu, aby ho takhle nikdo neviděl, ale taky trochu ze sobeckých důvodů, aby mě třeba nepřistihl, jak vyklepávám Steveovi na dveře. Peter přikývl, a já jsem opustila jeho pokoj s tím, že se jdu ještě do kuchyně napít.

K mému překvapení se v ní svítilo. Zamračila jsem se, ale když jsem nikoho neviděla, usoudila jsem, že jen někdo zapomněl zhasnout, a začala si napouštět vodu do sklenice.

„Jaká byla tancovačka?" Ozvalo se najednou, až jsem nadskočila.

„A já myslela, že jen Steve se dokáže takhle plížit." Chytla jsem se za srdce a oddychla si, když jsem uviděla Thora, který očividně obýval kuchyni přede mnou, a někam si mezitím odskočil.

„Když je řeč o Rogersovi," posadil se: „koukám, že se to s tou blondýnou rychle vyjasnilo." Zatvářil se podobně, jako ráno Natasha, když po Steveovi házela ponožku. Ach ne. Pomyslela jsem si.

„Cože?" Thor se začal potutelně smát.

„Ne, že bych to netušil i bez toho," začal: „ale předpokládám, že sis ho nezavolala do sprchy, aby ti umyl záda." Díval se na mě zpříma a užíval si mého šokujícího výrazu. Chvíli jsem tam jen tak stála se ztvrdlým obličejem, ale potom jsem se opět dala do pohybu jakoby nic. „Nešlo si nevšimnout, že jste vyšli z koupelny minutu po sobě, oba jen v ručníku." Založil ruce na prsou a očividně si užíval mé bezmoci. Nechávala jsem ale chladnou hlavu.

„Bydlí tady třicet lidí a pracuje nespočet agentů." Napila jsem se: „Víš, že tady nemáme jen jednu sprchu, že jo? Asi šel odjinud, jestli jsi ho viděl. Nebo se teprve sprchovat šel."

„Šli jste stejným směrem. A měl mokré vlasy." Stále mě pozoroval s úšklebkem. Snažila jsem se vymyslet další argument, ale po chvíli jsem to vzdala.

„Ergh!" Sedla jsem si naproti němu a třískla o stůl se sklenicí. „Fajn." Povzdychla jsem si. „Vyhráls." Schovala jsem si hlavu do dlaní a Thor se zaradoval. „Nikdo o tom ale neví." Zalhala jsem, protože jsem nechtěla, aby se s Nat a Brucem o nás bavili za našimi zády. „Ne že to vykecáš."

„Čestné Asgardské." Položil si majestátně ruku na srdce, a já jsem se trochu ušklíbla.

„Je to šílený?" Zeptala jsem se. Thor zakroutil hlavou.

„Možná trochu." Dodal, a já jsem ho bouchla do ramene.

„Jau! Hele!" Odfrknul si: „Je o osmdesát let starší než ty!"

„Říká někdo, komu je přes tisíc pět set." Přivřela jsem pobaveně oči.

„Ale u mě je to jiné." Zazubil se: „Podívej, jak vypadám." Zalichotil si. „Takový švarný mládenec! A stejně budu vypadat ještě nejmíň dalších pár století, jak to vy Midgarďané nazýváte."

„Takže říkáš, že jsem si měla vybrat tebe?" Zasmála jsem se.

„Ještě pořád můžeš." Mrkl na mě, načež jsme se zasmáli oba. Oba jsme věděli, že jeho srdce patří té jeho tajemné Jane. Nemusel to ani říkat, viděla jsem to na něm.

„Mám Stevea rád," řekl, když smích utichl: „ale jestli ti ublíží, pozná sílu hromu, a potká ho stejný osud, jaký potkalo tři tisíce tvorů před ním. Jeden člověk navíc už se v tom počtu ztratí." Řekl vážně, ale věděla jsem, že to zas tak vážně nemyslí.

„Jestli půjdeš někdy na rande," zasmála jsem se: „tak tam tohle hlavně neříkej."

________________________________________________________________________________

-Tato kapitola má 1051 slov- 

No, co dodat. :D Moc se jim to tajnůstkářství nevede :D