Tony's daughter (Avengers FF)

Hide & Seek

„Dobré ráno." Rozlepila jsem oči a uviděla vedle sebe Stevea zahaleného jen v peřině, kterou jsme spolu sdíleli. Takže to nebyl sen. Hleděl na mě s úsměvem ve tváři a já jsem nemohla uvěřit tomu, že tohle je realita. Než jsem se ale stihla vzpamatovat, ozvalo se zaklepání na dveře.

„June?"

„Sakra!" Zanadávala jsem potichu a okamžitě se zvedla z postele, a jen ve spodním prádle začala po zemi hledat své oblečení. Steveovi to očividně nedocházelo, a tak tam pořád jen ležel a pobaveně na mě koukal.

„Co se děje?" Řekl polohlasem a natáhl se blíž ke mně.

„Ššš!" Okřikla jsem ho. „To je můj táta." Panikařila jsem. Steveův úsměv rázem ztuhl. „Musíš se schovat!" Hodila jsem po něm kopu oblečení, kterou jsem sesbírala ze země a sama se snažila obléct.

„Skylar nedělej že spíš, slyším kroky." Ozval se znovu táta.

„Jo, moment! Oblíkám se!" Zavolala jsem na něj.

„Kam se mám schovat?" Rozhlížel se kolem sebe Steve. Jo, tak to jsem taky nevěděla. Pokoj byl sice na jednoho dost prostorný, ale na schovku by se tady hrát nemohlo.

„Do šatny!" Rozhodla jsem se nakonec a sama se natiskla na jeho vypracované tělo a zatlačila ho úplně ke zdi, jelikož hrozilo, že kdyby byl blíže, už by mohl být spatřen.

„Tak dlouho? Hele, jdu dovnitř." Řekl, a v tu chvíli jsem zalitovala, že jsem se na noc nezamkla. Vešel, aby mě uviděl uřícenou sedět na posteli.

„Říkala jsem, že se teprve převlíkám." Zazubila jsem se na něj, když po mě přejel pohledem. Potom oskenoval i pokoj. Upřímně jsem se mu nedivila, musela jsem vypadat fakt podezřele. A taky oprávněně.

„Jo, jasně..." Řekl zpomaleně, a potom se opět podíval na svou dceru. Bože, hlavně ať si Steve nekýchne, nebo tak něco.

„Tak, co potřebuješ, tati?" Zeptala jsem se ho se stále americkým úsměvem.

„Ehm... jo, tohle." Hodil to konečně za hlavu: „Včera jsem trochu přetáhl..." Promnul si oči: „Nemáš něco na kocovinu?"

„A to se ptáš své dcery?" Pobaveně jsem se zašklebila. „Tony Stark nemá zásoby šumivých prášků?" Dodala jsem pochybovačně.

„Hele, vím moc dobře, že jsi onehdá chlastala s Thorem a na druhý den jsi byla jako rybička." Ztuhla jsem. „Nejsem včerejší." Dodal. „Já zapomenu, že tě tahal domů jako pytel brambor, a ty zapomeneš, že jsem po tobě něco takového chtěl, platí?" Zvedl obočí. Povzdychla jsem si, a potom se pobaveně ušklíbla a vytáhla ze skříně krabičku s vitamíny, které mi slouží jako první pomoc při krušných ránech, a hodila jsem ji po Tonym. Začal si ji zaujatě prohlížet.

„Jeden teď, jeden za hodinu, kdyby to nepomohlo." Vysvětlila jsem mu dávkování. „A doporučila bych vypít hodně bublinek." Mrkla jsem na něj. Semkl rty a v jeho tváři se vyrýsovalo krapet něčeho, co připomínalo stud. Zvedl krabičku do vzduchu jako děkovné gesto a bez dalšího slova začal pomalu zavírat dveře. Už jsem se zvedala z postele, ale v tom znovu prudce otevřel, což mě přimělo zabořit se znovu do palandy. Falešně jsem se na něj usmála.

„Jo a nevíš, kde je Steve? Nemůžu ho nikde najít." Rozbušilo se mi srdce.

„Steve? Ne, proč? Měla bych vědět, kde je?" Začala jsem zmatkovat a bála se, že se prozradím. Naštěstí měl otec očividně tak velký bolehlav, že si toho ani nevšiml.

„Nechal na chodbě jen tak ležet svoji deku, což není úplně jeho styl." Zamyslel se. „Ta bloncka s ním musí teda dělat divy." Uchechtl se a zakroutil hlavou. „Jo, a dneska vaříš oběd!" Zavolal ještě, mezitím co zavíral dveře. Chvíli jsem ještě raději zůstala nehnutě sedět na místě, kdyby si to znovu rozmyslel a vletěl mi do pokoje, a potom jsem si hlasitě oddychla, načež Steve vylezl z šatníku.