Monster |marauders| ✔︎

15 - konec něčeho

„Co se stalo? Ty už půjdeš?" podivila se mamka a Reg jí dal za pravdu kývnutím v souhlas. „No.. to je škoda, ale nedá se nic dělat. Určitě ale můžeš kdykoliv zase dorazit." usmála se na něj.

„Konečne zmizíš, bratře." odfrknul si Sirius, co přišel dolů s Jamesem za zády. Ten nějak, nevím jak, poznal, že nejsem v pořádku a věnoval mi tázavý pohled. Zakroutila jsem hlavou, aby to nechal být a on tedy nic neřekl.

„Neměj péči, Siriusi." zamračil se na něj Reg a já od něj udělala malý krůček dál. Doufala jsem, že si toho nikdo nevšiml. To jsem ale nevěděla, že jsem na omylu. Jenže to jsem v tu dobu opravdu neměla nejmenší tušení. Ten člověk ale díky tomu poznal, že není něco v pořádku. „Děkuju, že jsem tady mohl být. Rád jsem vás poznal, ale bude lepší, když už půjdu." usmál se na moje rodiče.

„My jsme rádi, že jsi dorazil." poplácal ho po zádech táta.

„Tak nashledanou." mávl na ně a rozešel se ke dveřím, já šla za ním. „Lettie, zlobíš se na mě?" skrčil se kousek, aby byl v mé úrovni.

„Ne, není to tvoje chyba. Chápu to, vážně." vřele jsem se na něj usmála a on si mě přitáhl do objetí. „Mám tě ráda, ale asi to tak bude lepší." zadívala jsem se do země.

„Jsem rád, že to takhle bereš." pronesl a já pokývala hlavou. Jenže já to tak nebrala. Nebyla to pravda. Cítila jsem se hrozně. Na Regovi mi hrozně moc záleží, proto to tak bolelo. Uvnitř mě jakoby byla díra, hodně hluboká, snad bezedná. „Měj se, uvidíme se v Bradavicích." naposledy mě krátce objal a já za ním zavřela dveře. Vydechla jsem všechen vzduch z plic a svezla se po nich na zem. Nechtěla jsem brečet, ale nešlo to zastavit.

„Sestřičko?" vyrušil mě hlas a já se otočila na Jamese. „Copak se stalo? Pojď, půjdeš s náma." nabídl mi ruku a já se jí chytla. Pak mě odvedl k němu do pokoje, kde seděl Black na jedné ze dvou postelí. „Tak, řekneš nám, co se stalo?" otázal se a já opět sklopila pohled na zem.

„Vážně to musíme řešit, když je tu- on." na chvilku jsem se zasekla a podívala se Siriovým směrem. Ten se na mě dotčeně podíval, ale přešel to bez poznámky. Což je docela zázrak.

„Budeš to muset zvládnout." složil si ruce Jamie a já s povzdechem usedla na jeho postel.

„Prostě- jsem špatná?" pohlédla jsem na něj a on mi věnoval nechápavý pohled, protože jsem mluvila celkem z cesty.

„Proč se mě na to ptáš? Jasně, že ne. Jsi skvělá sestřička. Skvělá kamarádka a určitě i přítelkyně." zamračil se. „To ti řekl on?" zeptal se trochu naštvaně, ale když jsem zavrtěla hlavou v nesouhlas, malinko se uklidnil. „Tak co se stalo?" sedl si vedle mě a já si ještě naposledy prošla v hlavě, co mu vlastně řeknu.

„Reg, on- rozešel se se mnou. Já- nevím, co jsem udělala špatně, Jamie." zamumlala jsem a ignorovala jejich překvapené pohledy. Najednou mě nijak netrápilo, že to věděl i Sirius. James si prohrábl vlasy a přitáhl si mě do objetí.

„To je dobrý, to je dobrý." šeptal mi do ucha a u toho mě hladil po zádech. Snažil se uklidnit moje sběsilé vzlyky, ale nedařilo se mu to. „Jsem tady s tebou."

„Já- já- on říkal, že- že můžeme být stále kama- kamarádi. Říkal, že- že mě bere pořád jako kam-a-rád-ku. A že byl-la chyba, že jsme spolu zač-ali chodit." dostávala jsem ze sebe skrz pláč. A že to nebylo moc jednoduché, možná mi ani nerozuměli. Ale moc mi to nevadilo. Jen jsem to ze sebe potřebovala dostat, to je všechno. A ti dva to respektovali. Jamesovo objetí bylo momentálně to jediné, co jsem chtěla cítit. Brečela jsem asi docela dlouho, byla jsem hrozně vyčerpaná, bolela mě z toho hlava, ale ani tak jsem to nedokázala zastavit.

Jenže bohužel jsem po chvíli tou únavou usnula. V deset dopoledne.

Nespala jsem ale dlouho, protože jsem se asi za čtyřicet minut zase vzbudila. Kluci se v pokoji nacházeli, ale byli potichu. Možná věděli, že jsem už vzhůru. „Je to trochu lepší?" přešel ke mně James a odhrnul mi vlasy z mého nezakrytého obličeje. Naštěstí přes něj Sirius nemohl nic vidět.

„Je mi fajn." zachraptila jsem a pomalu se posadila, přičemž jsem si nasadila kapuci. „Dojdu se napít." oznámila jsem jim a zvedala se ze svého místa.

„Počkej," zastavil mě Siriusův hlas a já se na něj podívala. „můžeš se napít z mojí sklenice." zvedl skleničku, co měl donedávna na nočním stolku, ve které se nacházela nějaká šťáva. Pár zdráhavými kroky jsem k němu došla a převzala si od něj sklenici.

„Děkuju." pousmála jsem se a přiložila okraj k mým rtům. Napila jsem se sice jen trochu, ale i tak to byl příjemný pocit. Měla jsem totiž docela vyschlo v krku, což bylo pochopitelné. Sirius jen s lehkým úsměvem kývl a pozoroval mě, což mi nebylo dvakrát příjemný. „Asi- asi už půjdu k sobě." řekla jsem a zamířila jsem ke dveřím.

„A nechceš si s náma něco zahrát? Máme tu spoustu her." ukázal James na jednu otevřenou skříňku, ve které bylo několik deskovek.

„Tak jo, ale jsem na tyhle věci hloupá." upozornila jsem je, ale je to moc nezajímalo, tak jsme začali vybírat, jakou hru si zahrajeme. „Vy tu máte i mudlovský hry?" podivila jsem se, když jsem spatřila Člověče, nezlob se.

„Už to tak vypadá." zasmál se James.

„Chceš si to zahrát?" optal se Sirius a já přikývla. „Tak dobře." vyměnil si s Jamesem pohled a spolu to začali připravovat. „Jakou chceš mít barvu?" nakrčil obočí a já se zamyslela.

„Hm.. modrou." vyhrkla jsem a vzala si figurky oné barvy. Protože si Sirius ukradl červenou, James musel mít žlutou. Komentoval to tím, že pořád lepší než mít zelenou. No.. a pak jsme začali hrát. Nestihli jsme dohrát ani jednu hru, když nás mamka volala na oběd. Proto jsme to tam nechali tak, jak to bylo a šli se najíst.

„Dorazí ještě o těhle prázdninách Regulus?" zeptala se mamka a já skoro upustila příbor.

„Ne, my- asi mu to už nevyjde." zamumlala jsem odmítavě a vyhla se pohledům těch dvou. Dojedla jsem a rychle zmizela od stolu. To jsem ale nečekala, že za mnou ti dva půjdou. James mě zastavil a já nakrčila tázavě obočí.

„Jdeme to přece dohrát, ne?" pousmál se a já kývla. I když se mi zrovna dvakrát nechtělo, tak jsem s nimi došla do jeho pokoje.

~~~~~~

Smutné... 😫
Jdeme brečet?

Mám hlad a oběd ještě není! Tak jsem si dala mandarinku, protože bych jinak asi umřela. 🔫

Dobrou noc- co? Reálně jsem to tam napsala, protože jsem to měla v hlavě. (Je to trapný, já vím. Ale už jste si museli zvyknout 🥰)

Tak pa,

Beth ☂️