Freedom [L.S.] CZ

41.

Nervózně jsem zaklepal a vyčkával, dokud se neobjevil ve dveřích.

Louis's POV

Chyběl mi pohled na něj. Jenže vím, že jsem to podělal. Doufám, že mi to odpustí.

Překvapeně na mě hleděl zpoza dveří.

„Louis?" Vydechne, než se jeho oči začaly blýskat od slz. Ne, ať nebrečí, prosím. To bych nevydržel. Co mám teď dělat? Nejradši bych ho objal, políbil a nikdy nepustil, ale nevím, jestli si to po tom svém výstupu vůbec zasloužím. Choval jsem se jako blbec.

„Harry?" Taktéž ho oslovím. Musím se pousmát, protože sakra mám před sebou člověk, na kterém mi nejvíc záleží. Harry se po prvotním šoku vzpamatoval rychleji než já. Neváhal a pozval mě dál. Hned, když jsem vešel mě pohltily vzpomínky. Přesněji, ne tak dávné vzpomínky na onu úžasnou noc, na vaření společných snídani, sledování filmů v medvědím obejít, nebo dokonce muchlovačky na gauči.

„Ehmm... Dáš si něco? Čaj, vodu, džus?" Optal se Harry, když jsme posadil na onen gauč plný vzpomínek. Připadám si, jako bychom se znali snad odjakživa. Velmi čerstvé vzpomínky se zdají jako několik let staré. Už teď vím, že jsem udělal dobře, když jsem se rozhodl sem jít. I kdyby mě poslal někam, není to zbytečný.

„Čaj, děkuju." Odebral se za pult a dal postavit na čaj. Byl ke mně otevřený zády, hledíc do prázdna. Asi přemýšlí. Vypadá tak. Každopádně musím vám vůbec říkat, jak božsky vypadá zezadu? Ne? Taky si myslím.

„Tady to je." Položí přede mě hrníček s již hotovým čajem a posadí se naproti mě do křesla se svým hrníčkem.

„Takže?..." Nechá ve vzduchu otázku mého příchodu. Tak jo dýchej. Třeba tě nevyhodí.

„Harry já... chtěl bych se hrozně moc omluvit za tu scénu a taky za ty facky... Moc mě to mrzí.", Svůj pohled jsem upíral ke svému čaji. Nemohl jsem se na něho dívat. Nemohl jsem mu to říct zpříma.

Po chvíli úmorného ticha jsem slyšel položení hrníčku na stůl, načež jsem ucítil, jak s vedle mě prohnul gauč. Svůj pohled jsem namířil na místo, kde teď seděl Hazz se širokým upřímným úsměvem. Proč se usmívá jak měsíček na hnoji? Nechápu to.

Najednou si mě přitáhl do velkého hřejivého objetí. Tohle mi chybělo, přesně tohle. Jeho velká mikina, která voněla, až by se mi z toho podlamovala kolena. Přesně tohle...

Nic jsme neříkali. Právě teď totiž slov nebyla ani třeba. Jen jsme si užívali chvilku s tím druhým, než se budeme muset odtáhnout. Chtěl bych takto zůstat napořád.

„Za nic se neomlouvej. Jsem rád, že jsi přišel. Moc rád." Šeptnul, jeho paže pustily mé tělo. Ovšem tentokrát svíral mé dlaně.

„Moc se omlouvám, neměl jsem se tak chovat. Choval jsem se jako idiot." Začal jsme mumlat pořád dokola tato slova. Najednou se jeho velké hřejivé dlaně objevily na mých tvářích. Donutil mě zvednout svůj pohled k němu.

„Nemusíš se omlouvat. Je to dobrý." Řekl ke mně a začal se přibližovat. Velmi pomalu, ale přeci jen. Nedalo se to vydržet a tak jsem to byl nakonec já, kdo přerušil mezeru mezi našimi rty. Tohle mi taky chybělo. Vlastně mi chyběl on celý. Tak moc. A já si ani neuvědomil, že jsme se pohádali kvůli mě. Nebral jsem vinu na sebe, i když měla největší podíl.

„Miluju tě." Vydechl jsem. Musel jsem mu to říct. Musí vědět, že to takhle cítím.

„Vždyť já tebe taky miluju." Uchechtl se. Polil mě úžasný pocit štěstí. Slyšet tato dvě slova z jeho úst je něco neuvěřitelného. Jo, řekl mi to už několikrát, ale teď je to něco jiného. Ani moc nevím v čem, ale je.

Znovu jsme překonali tu mezeru mezi námi. Po zbytek dne jsem zůstal u něho. Skončilo to nekonečným mazlení u filmu. Záchvaty smíchu nad prkotinami. A několika polibcích. Nemůžu si stěžovat. Tohle je to, co chci. A chci to jen s jedním člověk. Se zelenookým šaškem, který se mi snaží říkat vtipy. Tohle mu příště zakážu, jelikož jeho vtipy nejsou vtipný. Avšak i tak se směju, jelikož z toho má takovou radost, že nesmát se, by byl hřích.

„Tak se měj a dobrou noc." Naklonil se pro polibek, když už stál u mých dveří. Říkal jsem, že sem zvládnu dojít sám, ale on si stal za svým. Řekl a teď cituji 'Nemůžu tě nechat jít samotného a bez debat.'. Nevím, proč bych nemohl jít sám, ale je to sladké. On celý je takový 'slaďouš'.

„Dobrou noc." S úsměvem jsem zavřel dveře. Cítím se jako puberťačka, která viděla nějakého svého crushe. 

Dnešek nemohl dopadnou lépe. Vyřešil jsem to s Harrym. Nakonec mi i vysvětlil, proč tam byl s Taylor.

Jsem zamilovaný až po uši a určitě mě to jen tak nepřejde.

_________________

Čauky. Doufám, že se vám líbí vyřešení této situace. Také doufám, že to není moc nudná kapitola...

Jinak, jak se dneska máte?💕

19.- 20.3.2021

With love, Nikki xxx