Freedom [L.S.] CZ

40.

Jako kamarád stojím za nic...

Louis's POV

Nořil jsem se mořem temnoty. Neviděl nic. Jen a jen černo černou temnotu. Necítil jsem své tělo. Jakoby tu ani nebylo. Najednou jsem uslyšel tlumený křik. Co to je?

Vzápětí vše utichlo. Neslyšel jsem vůbec nic. Jen moje duše a nevědomost, co se děje.

Nemohl jsem nic udělat. Byl jsem paralyzovaný. Chtěl jsem křičet, avšak jsem nemohl. Nešlo to.

Začínal jsem cítit své konečky prstů a postupně celé tělo. Někdo kolem mě svíral paže. Kdo? Nevím.

Neznámý mě hladil po zádech. Chtěl jsem otevřít oči, ale nešlo to. Bylo to tak těžké. Zdálo se to, jako nedosažitelný cíl, i když to bylo na denní rutině.

Chtělo se mi hrozně spát. Byl jsem tak moc vyčerpán, i když jsem nevěděl z čeho.

Moje mysl upadla do světa bez zla. Do mé smyšlené pohádky...

Prudce jsem se vymrštil do sedu. Co se stalo? Byl jsem tam moc zmatený. Nic mi nedávalo smysl. Moji hlavou kolovala jedna vzpomínka za druhou. Poslední byla, jak jsem ležel v koupelně ve své vlastní krvi.

Svůj pohled jsem náhle stočil na své zápěstí. Bylo obvázané. To jsem neudělala já. Vždyť jsem si zamykal, jak se tam někdo mohl dostat?

„Louis?" Ozvalo se za mnou. Až teď jsem si uvědomil, že v pokoji nejsem sám. Zmateně jsem se otočil na dotyčnou osobu. Modrooký blonďáček s ustaraným pohledem.

„Co tu děláš?" Nedávalo mi to smysl. Jak se sem dostal? Jak se dostal do koupelny? Co dělá u mě v posteli?

„Spíš mi řekni, proč jsi to udělal?" Pohledem nasměroval na moje obvázané zápěstí, které jsem studem dal za záda. Styděl jsem se za to, co dělám. Nechci, aby ostatní viděli, že to nezvládám. Nechci být ten slabý kluk. Ale nedávají mi na výběr. Celý život se mi hroutí pod rukama. Je toho na mě moc a tohle je jediný způsob, jak se uvolnit. Jak ze sebe dostat přebytečný stres a zapomenout, jak moc mi ostatní ublížili.

Pohled jsem upřel do svého klína. Po lících mi tekly slzy. Zase jsem slaboch. Zase jsem ten kluk který je nevyrovnaný. Zase...

„Ale notak, Lou..." Vydechl Niall a přitáhl si mě k sobě. Křečovitě jsem svíral jeho tričko, vzlykajíc mu do hrudi. Konejšivě mě hladil po zádech a šeptal, že vše bude zase dobré. Tím bych si nebyl tak jistý...

„Ni... Já nemůžu." Nechal jsem vyplynout. „Co nemůžeš Lou?"

„Tohle všechno. Nezvládám to." Jen, co jsem to dořekl přišla další vlna neustávajících vzlyků a potůčků slz.

„Ššš... Zvládneme to." Konejšil mě.

_________

„Lou... Co se stalo, hmm??" Optal se Ni opatrně.

„To je složitý." Povzdechl jsem si.

„Jsem tady." Povzbudivě se na mě usmál. Miluju ten jeho úsměv. Vždy mi alespoň trošku zlepší náladu. On sám je takové chodící štěstí.

„Víš... vše to na mě nějak padá. Ať už to s mým tátou nebo s tou partičkou. Teď se do toho všechno ještě zamotal Harry." Mé oči se opět začaly plnit slzami, ale nepustil jsem je přes okraj.

„Lou... Co se stalo?"

Niall's POV

Chtěl jsem slyšet jeho verzi. Bylo mi ho neskutečně líto. Vypadal, že se každou chvíli zhroutí. Nechtěl jsem kopnout do jeho domečku z karet, který by se určitě zhroutil.

„On mě podvedl." Vydechl. Bylo vidět, že chce brečet.

„Pověz mi, co se stalo?"

„Přisel jsem si objednat kafe a uviděl ho líbat se s Taylor. To je jedna holka, se kterou asi nic neměl, ale média si myslí, že měl..."

„Média nemusí mít pravdu. A vysvětlil ti to nějak?" Jasně, že si to nenechal vysvětlit. Je tvrdohlavý a to hodně.

Záporné zakroutil hlavou. To říkám, tvrdohlavý.

„Tak vidíš, třeba to bylo jinak. Třeba ho políbila ona, i když on nechtěl." Možná jsem trošku pomáhal Harrymu, ale nechci, aby se takto trápili. Navíc úplně zbytečně.

„Na čí seš straně?" Vyjekl na mě. Polekaně jsem s sebou cuknul. Tohle jsem nečekal. Musím na něj pomalu. Je teď emočně nestabilní.

„Lou, nejsem na ničí straně, jen sis to možná měl nechat vysvětlit. Možná to vážně není tak, jak to vypadalo." Utichl a zahleděl se z okna. Vypadalo, že jeho kolečka šrotovala naplno. Kdybychom byl v nějaké kreslené pohádce, určitě by se mu kouřilo z hlavy.

Nejspíš si uvědomil skutečnost a znovu se rozbrečel. Propadl v hysterický pláč. Nerad ho tak vidím, proto jsem si ho stáhl do pevného objetí. Nemohl jsem ho tak vidět.

„Celý jsem to posral. On se mi to snažil vysvětlit, ale já zbaběle utekl. Já jsem takovej kretén. Miluju ho Nialle. Tak hrozně moc ho miluju. Vždyť já ho poslal k čertu." Mumlal mi do trička, které smáčel slzami. „Už je pozdě. Nikdy mi neodpustí. Posral jsem to." Nepřestával s výčitky.

„Není pozdě. Jen musíš zvednout ten svůj zadek a běžet za ním." Povzbudivě jsem se na něj podíval.

„Máš pravdu." Ihned byl na nohách a začal lítat od skříně ke skříni. Možná by měl být v klidu. Přeci jen přišel o krev...

Začal se přehrabovat ve skříni plné oblečení. Vyhrabal nějaké džíny a tričko. Začal s převlékat přímo přede mnou. Tak jo. Asi to bral vážně. Nehleděl na nic jiného, než se dostat ke svému milovanému. Byl jsem za to rád. Doufám, že si to navzájem vysvětlí.

Louis's POV

Musím za ním, hned. Poprosil jsem Nialla, aby mě hodil k hotelu, kde přebýval. Rychle jsem vběhl do výtahu a zběsile mačkal čudlík patra, kam jsem se potřeboval dostat.

Cesta výtahem byla nekonečná. Hlavou se mi honily různé hrůzné scénáře, že mě vyhodí, seřve nebo mi dokonce ani neotevře. Ať už byly jakékoliv, vždy končily mým odchodem se zlomeným srdcem. I přesto všechno jsem to nevzdával. Musím to alespoň zkusit. Harry pro mě znamená tolik, jako nikdy nikdo předtím. Nemůžu ho nechat odejít jen kvůli mé hlouposti.

Nervózně jsem zaklepal a vyčkával, dokud se ve dveřích neobjevil.

______________

Čauky, necháme to trošku napínavé. Po dlouhé době přidávám kapitolu hned druhý den po vydání předchozí. (Tahle věta je trošku krkolomná.)

Touhle kapitolou bych vám chtěla poděkovat za skvělé ohlasy u předchozích kapitol. Moc si vážím každého hlasů a komentu. Jste skvělí.

16.3.2021

With love, Nikki xxx