Freedom [L.S.] CZ

14.

Dohrál jsem si zbytek písničky. Ovšem se to neobešlo bez breku. Bože, já toho kluka asi miluju. Záleží mi na něm to vím jistě.

Louis's POV

Máma byla zase v práci. Bojím se, že přijde otec a něco mi provede. Nerad bych ho potkal. Dnes je krásná slunná sobota, ovšem kdybych neměl ty šrámy, byla by ještě krásnější.

Opatrně se zvednu do sedu na postel a vstanu pravou nohou. Doufám, že se dnešek vydaří.

Nasnídám se, ale když se chci vydat po schodech nahoru zabouchnou se za mnou dveře. Prudce se otočím a spatřím otce. Zase ožralého otce. Hodí klíče na botník a když mě spatřil hodí po mně jeden ze svých slizkých úšklebků. Začnu couvat, ale je mi to na nic, protože se proti mně rychle rozejde. Chytne mě pod krkem a prudce přirazí ke zdi. Zadrhne se mi dech.

Dívá se mi do očí, přičemž já se, co nejvíce to jde, vyhýbám očnímu kontaktu. Škubne rukou, kterou drží můj krk, do chodby, přičemž pěkně rozplácnu na zemi. To jsem nečekal. Znovu se ke mně rychle rozejde, chytne zezadu za tričko a táhne mě směrem k sedačce. Snažím se mu dostat z dosahu, ale nejde to. Nemám nejmenší šanci. Je tak o hlavu vyšší se širokými rameny. V rukou má sílu a hází tu se mnou jako bych nic nevážil.

Přehne si mě přes sedačku. Kopu a křičím, jak jen to jde, ale když ucítil na svém zadku silnou ránu jeho ruky, přestanu kopat a do očí se mi nahrnou slzy.

„Tak ty tady s sebou budeš takhle házet jo? Nebylo by lepší kdybys toho nechal. Akorát si to ztěžuješ." Řekl naštvaným hlasem příliš blízko mého ucha. Jeho ruka na mém pozadí se pohnula a to ve stylu, že mi ho zmáčkl. Překvapeně jsem vyjekl. A přestal dýchat, když jsem si uvědomil, kam to směřuje.

„Ne, ne, ne, ne prosím." Škemral jsem o slitování.

„Drž hubu, kurva." Zakřičel mi do ucha až jsem si myslel, že jsem ohluchnul.

Stáhl mi kalhoty, znovu promnul můj zadek a slyšel jsem dopadat jeho kalhoty na zem. Slyšel jsem zastenání, takže si ho asi začal honit.

Zatnul jsem pěsti a snažil se přežít následující minuty.

Zatlačil mi rukou na záda, asi abych se nezvedl a bez příprav nebo bez jakéhokoliv znamení do mě tvrdě a rychle vnikl. Myslel jsem, že tam umřu. Takovou bolest jsem ještě nezažil. Asi mě natrhl. Vždy jsem se tohohle nějakým způsobem obával a doufal, že budu ten nahoře. Smířil bych se i s tím být dole, ale takhle bez příprav, bez lítosti a ještě když je to moje poprvé? Takhle jsem si to vážně nepředstavoval.

Jen jsem tam ležel přehnutý přes sedačku. Křičel, brečel, přičemž on do mě tvrdě přirážel. Plácal mě přes zadek. Jakoby to nebylo už dost bolesti.

Najednou mě chytil pod krkem a přitáhl si mě k sobě abych byl zády opřený o jeho hrudník. Přirážel do mě ještě hlouběji a já jen doufal, že už bude konec.

Jeho vzdychy začali být hlasitější a já uznal, že už bude za chvíli hotov. Konečně.

Vysunul se ze mě a já nechápal co má za úmysly. Chytil mě za tričko a hodil na sedačku. Přetočil si mě na záda. Hrubě mi otevřel pusu a udělal se do ní.

V nechuti té bílé tekutiny jsem se zašklebil. Stále jsem brečel. Stlačil mi čelisti k sobě, abych se to náhodou nepokusil vyplivnout. Nezbývalo mi nic jiného, než to spolknout. Jakmile jsem polknul zvedl se, oblékl se a se mnou přes rameno šel ke mně do pokoje.

Ledabyle mě hodil na postel a dokráčel pryč.

Ležel jsem tam, jako tělo bez duše. Nemohl jsem se hnout a nemohl zastavit pláč, hysterický pláč. Bolel mě celý člověk. Opatrně jsem si prsty přejel po mém vstupu, načež jsem sykl bolestí a podíval se na ruku. Byla od krve. Se zděšením jsem přemýšlel, co budu dělat.

Harry's POV

Stále se pokouším ozvat Louimu. Píšu mu zprávy, ale zavolat jsem se mu ještě neodvážil. Moc mě to mrzí. Asi má lepší věci na práci, než se se mnou zaobírat. Evidentně mu nejsem dost dobrý. Když ono mi na něm záleží. Moc mi na něm záleží. Rád bych mu to vysvětlil, ale on mi neodpovídá. Já se nevzdám. Prostě to s ním nevzdám, stojí mi za to.

_____________

Ahoj. Upřímně se hrozně stydím za to, co jsem teď napsala. Můžu se zahrabat někam hluboko pod zem?

Je mi Louiho líto, ale mám s tím plány do budoucna.

Dneska trošku kratší kapitola doufám, že to nějak moc nevadí.

11.2.2021

With love, Nikki xxx