Freedom [L.S.] CZ

27.

O den později (pondělí, ráno)

Louis's POV

V objetí Harryho mě probudil budík. Nechtěl jsem ho budit, ale říkal, že pojede se mnou. Musím totiž do školy. Nechce se mi, ale musím tam. Kdybych odešel naši by mě asi zabili. Už jenom toto přespávání u Harryho dělalo problém. Naštěstí jsem je přemluvil s tím, že jsem na víkend u kamaráda. Kdyby jen věděli. Celý víkend jsme se dívali na filmy, mazlili se a celkově se více sbližovali. Byl to velmi příjemný víkend.

S Harrym jsme si dali snídani a už seděli v autě jedoucí k mému domu, abych si mohl vzít věci do školy. Jeli jsme s Harryho řidičem, proto jsme oba seděli vzadu za zatmavěnými skly. Ani jeden zatím nechceme, aby to věděla veřejnost.

Rychle jsem si pobalil vše potřebné, přičemž Harry na mě čekal v autě.

Řidič zaparkoval na školním parkoviště.

„Tak ahoj." Řekl jsem potom, co jsem se rozloučil s řidičem. Už jsem se natahoval ke klice, když se kolem mě obtočily ruce. Otočil jsem se k dotyčnému a ten už se vyžadoval polibku. S radostí jsem mu ho oplatil, načež jsem vystoupil. Počkal jsem až odjedou a vešel do toho blázince,  stojícího přímo přede mnou.

Vstoupil jsem hlavními dveřmi do budovy, přičemž se mi naskytl pohled na překřikující se teenagery. Skvěle. Rychle, bez jakéhokoli očního kontaktu, jsem došel do třídy, kde už seděli mi úžasní spolužáci. Jakmile jsem vešel všichni utichli a dívali se na mě. Co je špatně. Proč tak civí? Nasadil jsem si svoji kapuci od mikiny a zalezl si do zadní lavice v rohu třídy. Nestojím o jejich pozornost. Je to akorát tak banda pitomců, kterým jde jen k sex a drby. S těmi se fakt bavit nepotřebuju.

Zazvonilo a do třídy vešel učitel. Začal hodina matematiky. Moc jsem ji nevnímal. Myslel jsem jen na jedno a to až spatřím zelenookého bruneta, jež přirostl k mému srdci. On jediný mi, kdy v životě porozuměl. On jediný ve mě našel mé pravé já. Ne toho ustrašeného gay kluka, který se s nikým nebaví, ale toho který se rád směje, když k tomu má důvod. Toho, který dokáže milovat, až by ho to zabilo. Toho, který se nebojí projevit svůj vlastní názor na věc. Ano, přesně toho kluka objevil pod mojí ochrannou skořápkou.

Z myšlenek mě vytrhlo zaklepání na dveře, tudíž přerušení hodiny. Do třídy vstoupil ředitel a vzápětí za ním nějaký blonďatý klučina menšího vzrůstu. Jak tak vidím upoutal pozornost všech. Slečny vepředu si začali šuškat něco ve stylu, že je pěkný. Kluci, že by se jim hodil do jejich party 'badboyů' (netuším, jak to mám vyskloňovat) a ostatní, že by mohl být dobrým kamarádem. Upřímně, je mi celkem sympatický, klidně bych s ním i byl kamarád, ale proč by se někdo jako on, bavil se mnou. S gay klukem, se kterým se nikdo nebaví, tak jak to vidí ostatní.

Usmíval se od ucha k uchu a jeho modré perličky se blyštěly na celý svět. Takhle pozitivního člověka jsem dlouho neviděl.

„Dobrý den, chtěl bych vám představit vašeho nového spolužáka." Předal slovo onomu modrookému štěstíčku.

„Ahoj, jsem Niall Horan." Poprvé promluvil s jasně slyšitelným irským přízvukem.

„Dobře Nialle, běž se někam posadit." Pobídl ho učitel, aby mohl pokračovat ve výkladu. Klučina se rozhlédl po třídě a zavadil o mé volně místo. Nebylo jediné, ale i tak se vydal právě k mému.

„Ahoj. Můžu?" Optal se.

„Jo, jen si sedni." Pobídl jsem ho a odklidil věci z lavice.

„Jsem Niall a ty?"

„Louis." Přikývl. Jeho tvář neopouštěl široký úsměv. Jak to ten kluk dělá? Jeho úsměv mě nutí se usmívat taky.

Zbytek hodiny jsme ani jeden nevnímal. Byli jsme moc zabraní do společně vedené konverzace. Ten kluk se mi líbí. Tedy nemyslím, že by mě přitahoval. Spíš mi přijde, jako možný velmi dobrý kamarád.

Celý den jsme se bavili, a dokonce spolu i poobědvali. Musím říct, že se s ním člověk fakt nenudí. Dokáže mi na tváři vykouzlit úsměv během doslova pěti vteřin. Nechápu, kde se v něm bere tolik energie a pozitivity, ale líbí se mi to. Každopádně hned, když se ozval zvonek, ohlašující konec dne, rozloučili jsme se a já vyběhl ven, protože vím že by tu na mě měl čekat Hazz.

Na školním parkovišti jsem viděl zaparkované černé auto se zatmavenými skly. Jo, to je on. Rozeběhl jsem se k němu a otevřel dveře, když jsem si ověřil, že pán na místě řidiče je od Harryho. Sotva jsem za sebou zavřel dveře a už si mě držel v objetí. Zabořil jsem mu obličej do jeho velké mikiny, kterou mu asi brzy ukradnu.

„Ahoj Lou." Awww Lou. Miluju tohle oslovení.

„Ahoj Hazz." Odpověděl jsem stále s hlavou v jeho hrudníku. Odtáhl jsem se, ale jen proto, abych ho mohl políbit.

„Tak co, jak ses měl?" Optal se s úsměvem.

„Měl jsem se skvěle. Dneska nastoupil nějaký nový kluk. A sedli jsme si." Řekl jsem nadšeně.

„To je dobře." Přesedl si doprostřed, aby mi byl blíž. Přitáhl si mě blíž k sobě a objal kolem ramen. Svoji hlavu jsem si položil na jeho rameno a já mu začal vyprávět dnešní den.

Přijeli jsme k hotelu, který se stal útočištěm jistého Stylese. Dnes tu ani nebyli novináři. Se divím.

Už u něj bohužel nemůžu spát. Rád bych, ale nemůžu. Musím se vrátit domů, i když nerad. Tak rád bych zůstal s ním. Je mi s ním moc dobře.

___________

Ahojky. Dnes vychází kapitola později, doufám, že to nevadí. Konečně jsme se dostali ke kapitole, kde se objevil někdo z 1D. Ještě tam přidám jednoho, možná se v příběhu objeví všichni, ještě nevím.

Chtěla bych vám poděkovat za 100 reads na první kapitole a taky za 900 reads celkově. Moc to pro mě znamená.

23.2.2021

With love, Nikki xxx