Freedom [L.S.] CZ

9.

Po chvilce úspěšného fetování jeho vůně jsem ho zatáhl dovnitř, aby na nás sousedi nečučeli. Nepotřebuji, aby to někdo vyžvanil našim a já dostal výslech.

Louis's POV

Byl jsem rád, že tu je. Chyběl mi, i když jsme se viděli včera. Rodiče jsou zase v práci, proto nemusím nic vysvětlovat.

„Hazz?"

„Hmm..." Zamrmlal.

„Půjdeš zatím ke mně do pokoje? Já tu ještě nachystám nějaký ten popcorn."

„A nechceš pomoc?" Optal se.

„Tak jestli chceš, tak můžeš. Ale zvládl bych to i sám." Zapřel jsem.

„O tom nepochybuju." Odpověděl a v tu ránu mě objal zezadu. Hlavu si schoval do mé prohlubně mezi krkem a ramenem. A přitulil se hlavou ke mně.

Takhle by to mohl dělat pokaždé. Dokázal bych si na to zvyknout. Je to nádherný pocit. Zvlášť, když víte, že konečně jednou někomu nejste úplně ukradení.

„Pomůžeš mi s tím popcornem?" Ještě jsem to ani nedořekl a v jeho rukách už byla mísa se zmiňovaným popcornem.

Ruku v ruce jsme si vyšlapovali po schodech. Zavřeli se u mě v pokoji a já zapnul notebook.

„Na co by ses chtěl dívat?" Optal jsem se.

„Nevím, je mi to celkem jedno. Něco vyber." Super. Řekl jsme si v hlavě ironicky, protože nemám šajna, co si pustit.

„Nevím, tak co třeba nějakou Marvelovku?"

„Jo klidně." Pokrčil rameny.

Tak jsem tam tedy pustil Avengers a notebook postavil k našim nohám. Zavrtal jsem se pod peřinu. A udělal si pohodlí. Harry udělal totéž až na to, že se přitulil ke mně a ruku mi dal pod hlavu. Svoji hlavu jsem se mu opřel o rameno, načež on spokojeně zamručel. Po chvíli nedutání se bradou opřel o moji hlavu.

„Co budeme dělat teď?" Optal jsem se hned poté, co film skončil. Pořád jsem si užíval jeho náruč jen s tím rozdílem, že jsem k němu natočil hlavu, abych mu mohl hledět do tváře.

„Hmm... Nevím zkus něco vymyslet." Ten mi dnes tedy pomáhá.

„Mohli bychom se jít projít." Napadlo mě. On se jen zamračil, přičemž jsem nevěděl důvod.

„Já bych zůstal doma." Odvětil se stálým zamračením.

„Proč nechceš jít ven?" Přišlo mi to divné. Něco mi musel tajit. Vím, že mi nemusí říkat vše, vlastně ani nevím, jestli jsme spolu nebo vůbec, jak to mezi sebou máme, ale jsem si více než jist, že kamarádství to není. Nebo minimálně z mé strany.

Zamračil se ještě víc a v jeho očích byl náznak smutku? Co se tu děje?

„Nechtěl jsem ti o tom teď říkat, ale asi budu muset." Sklopil pohled a já stále neměl tušení o čem to mluví.

„Co jsi mi nechtěl říkat?" Mlčel se sklopeným pohledem, jak kdyby mu umřel křeček. Vypadal částečně i frustrovaně.

„Víš, jak jsme spolu byli v té restauraci, a pak jsem tě doprovázel domů?" Přikývl jsem. „Tak nás někdo vyfotil a teď se o nás všude píše."

„Okay, takže se bojíš, že by nás spolu zase vyfotili?" Jestli to bylo kvůli tomuhle, tak jsem to lehce nechápal, však na tom není nic špatného, ne?

„No," frustrovaně si projel prsty vlasy „to tak úplně není vše." Kývl jsem hlavou, aby pokračoval. „No prostě se to dozvěděl můj manažer a hrozně vyváděl, že by mi to mohlo zničit kariéru a tak." Jeho hlas byl nejistý, ale i tak mě to dostalo. Takže on se bojí toho, co mu řekne manažer? To nemyslí vážně, ne?

„Takže z toho vyplývá co?" Jsem zmatený, nevím, co si k tom myslí sám.

„To právě ještě nevím, ale asi bych se teďka moc neukazoval na veřejnosti." Vážně? Takže s ním mám být pořád zalezlý doma? Nad čím sakra přemýšlí. Odtáhl jsem se od něj, on jen zmateně tikal pohledem, aby snad zjistil o co se tu snažím.

„Mohl bys prosím jít?" Pronesl jsem klidným hlasem, načež na mě vykulil oči.

„Louis-"

,,Harry řekl jsem ti, abys šel." Řekl jsem pevným tónem, protože jsem ho teď fakt nechtěl vidět. On se jen zklamaně zvedl a beze slova opustil dům.

Byl jsem zmatený a zároveň smutný, protože jsem začal litovat toho, že jsem ho vyhodil. Ale tak musí si uvědomit, že nemusí poslouchat svého manažera, jak píská. Však je dospělý tak o co go.

Harry's POV

Absolutně jsem nechápal jeho změnu nálady. V jednu chvíli se ke mně lísá a v druhé mě vyhodí? Možná si za to můžu sám, ale prostě mě to štve.

Momentálně jsem zabouchal dveře, přičemž nastupuji do auta.

Smutně jsem s sebou švihl do postele a přemýšlel.

Co mám teď dělám? On mě prostě vyhodil. Mám jít za ním? Však to je blbost, když mě tam očividně nechce. Mám ho celkem rád. On asi ne. Ahhhh.

Zaskuhral jsem, když se pokojem ozval ten otravný zvuk mého vyzváněcího tónu. Jack (manažer).

„Jo?" Řekl jsem otravným tónem, už mě vytáčel.

„Nazdar Harry, vše je zařízený. Už tě nikdo nebude otravovat s tím klukem, protože jsem ti našel holku." Odvětil, jako by se nechumelilo.

"Si děláš prdel, ne? Fakt mi vždycky musíš někoho najít? Já ty holky nikdy nemiloval, chápeš?" Zvýšil jsem na něj nepříjemně hlas.

"Harolde, laskavě na mě nekřič a je mi úplně jedno, že jsi je nikdy nemiloval, prostě s ní půjdeš na pár schůzek a bulvár tím skvěle umlčíme." Nemůžu uvěřit vlastním uším.

„Buď od té lásky a nepleť se mi do života, jsem dospělý a můžu si milovat koho chci a s tou tvou courou nikam nejdu." Už jsem byl fakt vytočený. Chci zpátky Louiho.

„Tak a dost Harolde, tohle si přehnal. Sice jsi dospělý, ale já jsem tvůj manažer a prostě s ní půjdeš aspoň ven, však co ti to udělá. A vážně si teďka řekl, že toho kluka miluješ?" Ani jsem si neuvědomil, co jsem řekl.

No asi bych měl jít. Co když se to rozkřikne?

„Fajn půjdu ale jen párkrát." Odpověděl jsem po poměrně dlouhé době. Se divím, že nezavěsil.

„Tak se mi to líbí. Hele bylo by celkem fajn, kdybys přijel ke mně do kanclu, sjednám ti s ní schůzku, ale ještě předtím ti o ní něco řeknu." Co mi zbývá, že?

„Okay, ale teď už budu muset končit, stavím se zítra." S tímto jsem to típl.

Skvělý, takže teď není můj problém Louis, ale i tak holka a ještě k tomu Jack.

Zalehl jsem do postele a chtěl usnout, ale...

______________

Čauko všichni. Dostáváme se k první zápletce tohoto příběhu. Vím, že ty díly byly celkem o ničem a za to se omlouvám. Doufám, že to teď bude lepší. Budu ráda za nějaký názor. Beru i kritiku.

Jinak se omlouvám za chyby a kdo si myslíte, že bude ta slečna, která se má vydávat za Harryho přítelkyni?

Ještě bych se chtěla zeptat, jestli mám kapitoly jen číslovat nebo tam přidávat i názvy.

With love, Nikki.