Freedom [L.S.] CZ

12.

Po chvíli uvažování o tom, jestli se mám ozvat Louimu a o tom, jak říct Jackovi, že už ji nikdy nechci vidět, jsem se dostal do říše snů.

Harry's POV

Probudil jsem se, načež jsem sáhnul po mobilu, který mě probudil s nově ohlašujícím oznámením. Otevřel jsem ho a vyskočila na mě zpráva od Jacka.

Jack: Ahoj Harry, vyšlo to. Za dnešek jsem viděl snad deset článku s tebou a Taylor :)

Super. Sotva jsem se probudil a už mi musí takhle zhoršit náladu? Dnes se mám zase sejít s Taylor, ale upřímně asi nikam nepůjdu. Ta holka mi je prostě nesympatická. Je to takový ten typ holky, která je s vámi jen kvůli penězům. Určitě ji Jack podplatil. A nebo ji řekl, že někoho sháním. Ať už jí nažvanil cokoliv, byla to 100% lež.

Zapnul jsem si televizi s tím, že si pustím nějaký film, abych se zabavil. Vyskočily na mě zprávy s mojí fotkou přes celou obrazovku. Zesílil jsem zvuk a zaposlouchal se o čem se baví.

Harry Styles, mladý zpěvák, který ukradl srdce mnoha fanynkám. Dnes tu jsme, ale kvůli jinému srdci. Vypadá to, že si nadaného zpěváka ukořistila slečna na obrázku. Ještě nemáme podrobnější informace, ale zcela jistě se něco víc dozvíme brzy.

Nemohl jsem to dál poslouchat a jednoduše přepnul na další kanál. Na obrazovce vyskočilo Stranger Things. Tak proč se nepodívat že?

Louis' POV

Probudily mě sluneční paprsky, které mi pronikaly skrze žaluzie do pokoje. Otevřel jsem oči a musel je ihned zavřít, když mi ostré světlo udeřilo do tváře. Chvíli jsem se rozkoukával, načež jsem opatrně vstal. Pořád jsem cítil to břicho. Bylo to hrozné.

Po ranní sprše jsem otevřel Facebook, přičemž na mě vyskočilo snad milion odkazů na stránky, kde se psalo o Harrym a nějaké holce. Rozklikl jsem jeden z nich a nemohl věřit vlastním očím.

Vážně? Proč by to dělal? Však jsem tam byl ještě před pár dny já. Můžou být jen kamarádi. Jsi idiot. Jasně, že nejsou kamarádi, však se podívej, jak se na něj dívá. Svléká ho pohledem. Hádalo se se mnou moje podvědomí.

Zaklapnul jsem notebook a hodlal se z toho vypsat. Popadl jsem svůj deník a začal psát. Píšu si do něj vše. Přes texty, básničky, příběhy až po obyčejné čáranice, které by svět nikdy neměl spatřit.

Rodiče už by měli být v práci, takže jsem vylezl z pokoje, abych si mohl jít udělat snídani. Sešel jsem dolů, kde se mi naskytnul pohled na otce s lahví piva v ruce, před obrazovkou televize. Jen tak tam seděl a koukal na fotbal.

Co nejtišeji jsem se vydal do kuchyně, kde jsem si vzal misku, cereálie a zalil to celé mlékem. Chtěl jsem se otočit, ale bohužel jsem do někoho narazil.

Nebyl to nikdo jiný než můj otec. S vystrašený pohledem jsem se mu podíval do očí. Z jeho očí šel chtíč, naštvanost, ale také opilost. Táhlo to z něj, jako byste v sobotu v šest ráno přišli do nejnavštěvovanějšího klubu ve městě.

Zděšeně jsem začal couvat, až jsem narazil na linku. Neměl jsem kam utéct, zalézt nebo se prostě vypařit. To jediné jsem teď chtěl.

„Ale kdopak se nám to probudil." Začal se přibližovat.

„Ještě, že jsi tady." Slizce se ušklíbl a povolil si opasek. Ne, nech si ten opasek. Kurva. Co teď? Nemám kam utéct. Zděšeně jsem sledoval jeho ruku, která pomalu sundávala pásek.

Sundal ho úplně a přehnul na půl. V tu ránu mi bylo jasné, co přijde. Bál jsem se. Moc jsem se bál.

Přisel ke mě úplně, přičemž mě chytil za vlasy a škubl k sobě. Sykl jsem bolestí a nechal se jím vláčet do obýváku. Hodil mě na okraj sedačky s tím, že mi nohy visely z gauče. V očích se mi nevědomky vytvořily slzy, které se pomalým tempem dostávaly po tvářích dolů. Nevěděl jsem oč tu jde. Jen jsem doufal, že se neschyluje ke znásilnění. To doufám, že ne.

Sešel ke mně, stáhl mi kalhoty těsně pod zadek a uhodil svým páskem přes půlku. Zakřičel jsem nad náhlým pocitem bolesti a úzkosti.

Druhá rána. Rozbrečel jsem se naplno, snažil se dostat pryč, ale chytil mě a zase hodil na sedačku. Po několika marných pokusech jsem to vzdal, smiřující se s tím.

Další rána, další další a další. Štípalo mě celé pozadí. Bylo to otřesné. Najednou jsem nadskočil, když jsem uslyšel dopadnout kovovou sponu z pásku na zem. Už to skončilo. Pomyslil jsem si.

Další rána. O dost silnější a právě tou železnou sponou. Vydal jsem ze sebe až nelidský zvuk. Přišlo ještě dalších asi pět ran. A já myslel, že mu tam zkolabuji. Nezbývalo mi moc sil.

Pásek dopadl na zem a otec zmizel za hlavními dveřmi domu. Neodhodlal jsem se zvednou ze sedačky, proto jsem tam jen brečel a vydýchával se z toho, co se tu teď odehrálo.

Po asi půl hodině úspěšného brečení jsem se odvážil a začal se pomalu zvedat. Pohnul jsem se jen o píď a mnou projela ještě větší bolest než, když mi to způsoboval.

S velkými obtížemi jsem došel do pokoje, kam jsem se schoval do peřin. I když bylo teprve ráno, měl jsem pocit, že jsem vzhůru už nejméně 24 hodin. Víčka se mi klížila a já s nesnesitelnými bolestmi upadl to krásného světa, kde si moje fantazie může vymyslet pohádkový svět se vším dobrým v něm.

____________

Ahoj všichni. Doufám, že se kapitolka líbí. Chci vám opět poděkovat za všechna přečtení, komentování a hlasování. Moc to pro mě znamená.

Vůbec jsem nevěděla, co s touto kapitolou, tak jsem přidala trošku drsnější zápletku. Uvidíme, jak se to vyvine.

Na závěr bych vám chtěla říct, že si ke každé kapitole budu psát datum napsání, abych v budoucnu viděla nějaký progres. Takže to můžete ignorovat.

9.2.2021

With love, Nikki.