Freedom [L.S.] CZ

39.

Já ty dva dám zase dohromady. Musím.

Louis's POV

Když Niall odešel, začal jsem přemýšlet o jejich slovech. O všem, co mi řekli. Že jsem k ničemu? To vím. Vše, co mi řekli, vím. Ale, když mi to řekli takto přímo do očí, bylo to jiné. Byla to jako kudla do srdce. S každým tím vyřčeným slovem se kudla zabodla hlouběji. Až odešli kudlu vzali s sebou, ale zanechali po ní dosti krvácející ránu, která se jen tak nespraví.

Zoufale jsem se vyškrábal na nohy. Měl jsem tu potřebu. Musel jsem uvolnit psychickým problémům. Nešlo jinak. Potřeboval jsem to.

Bezpečně jsem se zamknul v koupelně a posadil se na zem studených dlaždiček, opírajíc se o ještě studenější kachličky. Mezi prsty jsem svíral železné ostří, které mi pomůže od té věškeré bolesti. Udělá se mi dobře.

S touto myšlenkou jsem přejel přes zápěstí tím železným spasitelem. Z ranky se spustila krev. Potřebuju jsem víc. Ostří se střetávalo s moji kůží jako pominuté. Nedokázal jsem ten pocit volnosti zastavit a stále nepřestával tvořit nové a nové ranky na mém předloktí.

Docházela mi energie na vůbec nějaký pohyb. Žiletka mi vypadla ze sevření, jelikož můj stisk stále zeslaboval a zeslaboval. Poslední, co jsem před tmou viděl, byla krev, která pramínky stékala po mých dlaních.

Niall's POV

Harrymu jsem věřil. Nevypadal, že by Louiho jenom využíval nebo tak něco. Hlavně, když se mi tu v podstatě zhroutil. Musí pro něj hodně znamenat. Ani se mu nedivím, že je tak na dně, když si to Lou nenechá ani vysvětlit.

Musím do toho zasáhnout. Hned teď půjdu za Louim a vysvětlím mu, že Harry nic neudělal, a že je v tom nevinně. Nevím, proč mu nevěří. Nemá důvod mu nevěřit.

Vyběhl jsem z hotelu a snažil se nějak dostat k Louimu. No jo, já a moje orientace. Kapitola sama o sobě. Dokážu se ztratit i v bludišti pro děti. Prostě já no...

Několikrát jsem si nechal poradit od kolemjdoucích, až jsem to konečně našel. Po půlhodinovém hledáním. Tleskám Nialle.

Slušně jsem zazvonil a čekal, že mi někdo otevře, avšak nic. To je divný, Louis by měl být doma. Slíbil, že bude odpočívat. Zkusil jsem to ještě třikrát slušně.

Věděl jsem, kde mají schované klíče od domu. Proto jsem nadzvedl květináč pod kterým na mě vykoukly klíče. Jo, asi není slušný se někomu takto vloupat do baráku, ale potřebuji se ujistit, že je Lou v pořádku. Třeba jenom usnul a nevzbudilo ho moje zvonění.

Odemknul jsem a domem se rozprostíralo až nepříjemné ticho.

„Louis?" Houknul jsem do útrob domu. Žádná odezva.

Po prozkoumání přízemí jsem se vydal po schodech do Louiho pokoje. Lehce jsem zaťukal a vstoupil. Nikde nikdo. Tohle je divný. Hodně divný. Vždyť měl ležet... Třeba si šel odskočit...

„Louis?" Řekl jsem před dveřmi do koupelny. Nic. Zaťukala jsem a zatáhl za kliku. Bylo zamčeno.

„Louis. To jsem já, Niall, jsi tam?" Tohle je divný. Proč by tam byl někdo zamčený, ale neodpovídal by? Kdyby se třeba sprchoval, slyšel bych to, ale jediné co doprovázelo to otřesné ticho, byl můj roztřesený dech. Bojím se o něj. Co když se mu něco stalo?

„Loueh." Zakřičel jsem, bušíc do dveří.

„Loueh, pusť mě dovnitř." Nepřestával jsem bušit do dveří. Z koupelny nebylo slyšet vůbec nic. Jakoby tam nikdo nebyl, ale byl. Je zamčeno a kdo by nechal zamčenou koupelnu? Co když se mu něco stalo? Já nevím, co když třeba omdlel?

Lomcoval jsem klikou, ale ničeho nedocílil. Z koupelny nevyšel jediný zvuk.

Tak jo, Nialle, klid, mysli. Jak se dostat dovnitř. Nádech, výdech, mysli! Pinetka. To je ono. Ale, kde ji mám vzít?

Zašel jsem do Louiho pokoje a polezl ho skrz na skrz. Asi to nebylo vhodný, ale to mi v té chvíli bylo úplně jedno. Potřeboval jsem se dostat do té koupelny. Zatraceně! Došel jsem nejspíš do ložnice a prohledal noční šuplíky. Trošku jsem se zděsil, když byl celý jeden šuplík plný kondomů. Tak jo, jeho rodiče jsou asi ve formě.

Radši jsem ho rychle zavřel a hledal dál, snažíc se najít něco užitečného. Pinetka, hah. Vzal jsem si ji a doběhl ke dveřím koupelny. Snažil jsem se odemknout, avšak marně. Zevnitř byl klíč. Kurva. Ty vole Nialle, vždyť to bylo jasný, že bude v zámku klíč.

Nechtěl jsem jim to tam nějak poškodit, ale musel jsem to udělat. Prudce jsem se rozeběhl proti dveřím, snažíc se je vyrazit. Ani to s nimi nehnulo.

Na snad desátý pokus se dveře rozlétly, odhalujíc mi tak pohled na bezmocně, ležící tělo drobného bruneta, kterému po ruce tekla krev.

„Loueh." Zakřičel jsem zlomeně, rychle řítící se k němu. Musím mu pomoct. Tak jo, jak mě učili zastavit krvácení. Obvázat ránu, jasně. Rychlostí blesku jsem si utrhl kus mého trička a improvizovaně obvázal rány.

„Louis vstávej, notak ..." Zlomeně jsem se díval do jeho tváře, přičemž jsem věřil, že za chvíli uvidím ta jeho modrá očka.

Jak mi to mohl udělat? Proč to udělal? Vážně to je jen kvůli Harrymu. Vždyť si to ani nenechal vysvětlit. Kdybych přišel dřív, tak by se ani nic stát nemuselo. Proč jsem takový nemehlo a musím všude vždycky zabloudit. Proč?

Po nalezení lékárničky jsem si šetrně vzal jeho poraněnou ruku a snažil se ji vyčistit. Některé ty ranky byly hlubší, ale na šití to nevypadalo. Nechci ho tahat do nemocnice. Poslali by ho na psychiatrii. To jsem nechtěl. Možná je to sobecké, ale on je můj jediný kamarád. Nemůžou mi ho vzít.

Po důkladném vydezinfikování ran jsem je zavázal obvazem a opatrně si ho vzal do náruče. Nebyl nějak těžký, ale moje síla byla na úrovni dítěte. Měl jsem problém ho unést, ale věděl jsem, že to musím udělat. Nemůžu ho přeci nechat ležet na zemi. Opravdu těžce se mi ho povedlo dostat do postele. Přikryl jsem ho až po bradu a sedl si vedle něho. Přivinul jsem si ho do náruče s pozoroval jeho tvář.

Jak může něco tak nevinného dělat tohle? Jaký má k tomu důvod? Když jsem ho ošetřoval, všiml jsem si jizev staršího data, takže tohle dělá asi delší dobu. Jak to, že jsem si toho nevšiml?! Připadala mi šťastný. Jeho úsměv byl tak přesvědčivý, že jsem ho nemohl z ničeho obviňovat. Jako kamarád stojím za nic...

____________

Ahojky. Ano, pořád žiju. Omlouvám se, že teď asi tři dny nic nevyšlo.

Jak se vám líbily Grammy's? Já jsem u toho snad umírala, jakože jeho outfit? Dokonalost. Vlastně outfity. PROUD OF HARRY.

Nevadí vám, že v příběhu je i pohled Nialla a ne jen Louiho a Harryho?

Jinak vám chci říct, že se příběh asi blíží pomalu ke konci. Ale nebojte ještě není konec, říkám pomalu, takže už asi nečekejte žádné velké zápletky.

Jo strašně to okecávám, já vím, každopádně přeji krásný zbytek dne.

15.3.2021

With love, Nikki xxx