Freedom [L.S.] CZ

22.

Přikryl se, zavřel oči a usínal s pocitem, že zítra, maximálně pozítří, uvidím svého Louiho.

Louis's POV

Sotva odjel Hazz a mně už se stýskalo. Má přijet až v pátek, co tu budu dělat? Kamarády nemám. Vlastně jsem rád, že si mě ostatní nevšímají. Radši jsem nezajímavý a pro lidi prostě neviditelný než středem pozornosti. Samozřejmě, že bych chtěl nějaké kamarády, ale oni nechtějí mě. Nevím čím to je. Možná, že jsem gay nevím. Nedávám jim důvod, aby mě takto přehlíželi, vlastně jim nedávám ani důvod, aby se o mě zajímali.

Tyto myšlenky se mi hlavou honily celé odpoledne. Na chvíli se ještě stavila máma s věcmi. Donesla mi dokonce můj deník s písněmi. Třeba něco napíšu.

Další den po obědě

Doktoři mi řekli, že mě zítra propustí, prý nemají důvod mě tu takto držet. Jsem za to upřímně rád. Alespoň budu moct trávit čas s Harrym. Na tom klukovi mi záleží. I když je to brzké říkat, je to tak. Možná jsem jen naivní teenager, který si myslí, že to může vydržet déle než pár týdnů, i když to vlastně ani není pravda. No uvidíme, jak se to vyvine. Přeci jen Harry je světový zpěvák a já jsem já. Jednou bude muset odejít, vždyť musí skládat, musí jezdit po světě a vystupovat. Pochybuji, že by se zahazoval s někým, jako jsem já.

Vlastně ani nevím co na mně vidí. Možná jsem jen jeho pobavení. Takové malé rozptýlení než pojede zase jinam. Chce si mě obmotat kolem prstu a vidět, jak budu zlomený až mě opustí? No nevím, ale nemyslím si, že by byl tento typ. Zdá se být milý, a že by si jen tak s něčím srdcem nezahrával.

Harry's POV

Dnes se vracím za Louim. Možná ho uvidím až zítra, ale budu se snažit přijet co nejdříve, abych ho zastihl v nemocnici.

„Dobré ráno, mami." Došel jsem k lince, kde už máma chystala nějakou snídani. Probudila mě vůně, která se linula místností.

Objal jsem jí zezadu a přes rameno zahlédl vajíčka na pánvi. Dělala míchaná vajíčka. Mňam.

„Dobré ráno, jak ses vyspal?"

„Jo dobře a ty?"

„Spalo se mi jako v obláčkách." Pronesla s lehkým úsměvem na rtech.

„A teď se běž posadit. Za chvíli to bude." Pobídla mě se posadit. Usedl jsem tedy k malému kulatému stolečku a vyčkával až donese snídani.

U snídaně jsme probírali různé zážitky, zatímco jsem nebyl v Holmes Chapel. Ano, moje rodina žije v Holmes Chapel. Žil jsem tam i já, když jsem byl dítě.

Ještě před odjezdem se mnou chce mluvit Jack. Co zase chce? To by mě zajímalo. Jestli mi bude chtít zase někoho dohodit, tak se mu na to vykašlu. Ať na to zapomene. Nechci se zase pohádat s Louim. Teď když jsem z jeho strany ucítil důvěru. Nesmím ho zklamat. Prostě nesmím.

Zaklepal jsem na dveře ve stejném hotelu. Byl jen o pár pokojů vedle. Po tichém dále jsem vešel.

„Ahoj Harry, posaď se." Ukázal na židličku před sebou. Posadil jsem se a vyčkával, co z něj vypadne.

„Teď, když máš po Tour, chtěl jsem se zeptat, jestli už máš nějaké písničky k dalšímu albu nebo, jak na tom vlastně jsi. Taky tu mám spoustu lidí, kteří by s tebou chtěli uzavřít spolupráci. Chtěl jsem se poradit." Ufff. Nechce řešit vztahy.

„Jacku, však víš, že to máš dělat ty." Tohle je jeho práce, tak nevím, proč to po mně chce.

„Já vím, ale mám tu dost zajímavých nabídek a potřebuji z toho pár vybrat. Nemohl jsem se rozhodnout, proto mě napadlo se tě zeptat." Fajn no.