Freedom [L.S.] CZ

35.

Po tomto náročném dni jsem si napustil vanu plnou bublinek. Zrelaxoval se a šel spát.

Harry's POV

Došel jsem do studia tak, jako po dobu již několika dní. S Liamem jsem se dost sblížil. Je to fakt super chlap.

Na oběd jsem si zašel kolem třetí do nějakého fastfoodu, blízko od studia, protože se tam musím ještě vrátit.

Už jsem si objednával, když se na mě někdo zezadu nalepil. Co to? Polekaně jsem uhnul a otočil se. Zděšeně a zároveň i znechuceně jsem si prohlédl, mně již známou, ženu. Dlouhé blond vlasy s výstřihem, který než, aby zakrýval, odkrýval a její nechutný úsměv.

„Čauky Hazza." Znovu se ke mně přiblížila, jenže já už nemohl couvnout, kvůli pultíku, se kterým jsem si přál splynout. Byla tak nebezpečně blízko. Nemohl jsem jí shodit, to bych si ani nedovolil. Neubližuju, když to není nutný.

Najednou se svými rty natiskla na ty mé. Fuj!!!! Tak nechutný. Okamžitě jsem ji opatrně odstrčil. Když v tom jsem uslyšel ránu. Ohlédl jsem se za zdrojem zvuku a oči mi málem vypadly z důlků. Protože ten zvuk vydal Louiho hrneček, který se právě střetnul se zemí. V jeho očích bylo vidět zklamání, bolest a naštvanost. Zahlédl jsem, jak se mu do nich hrnou slzy.

Než jsem se nadal moje tvář se seznámila s jeho dlaní. Pěkná štiplavá facka. Ta sedla. Rychle kouknul po Taylor, načež rychlostí blesku opouštěl fastfood.

Rozeběhl jsem se za ním a nechal vše za hlavou. Chytil jsem ho za zápěstí. Prudce se snažil vyškubnout, avšak já mu to nedovolil, musel si to nechat vysvětlit.

Otočil se na mě. Kouknul na svoje zápěstí, které pevně svírám a následně mi pohlédl do očí. Tolik bolesti jsem snad ještě neviděl.

Jeho druhá ruka se zvedla a mně přiletěla druhá facka. Silná facka.

Nechtěl jsem mu ublížit. Nebylo to ani záměrně. Vždyť si ke mě sprostě přišla a začala mě ocucávat. Bylo to tak nechutné. Tohle už nechci nikdy zažít. Nechci už nikdy líbat nikoho jiného než Louiho.

„Pusť mě." Procedil skrz zuby.

„Nech si to vysvětlit." Řekl jsem ve snaze mu objasnit celou situaci. Sice to nějak vypadalo, ale nebylo to tak, jak to vypadalo.

„Pusť mě!!" Vykřikl až zoufale. Pustil jsem ho, protože tuhle reakci jsem fakt nečekal. Rozeběhl se a byl fuč.

Co jsem to zase udělal. Už podruhé jsem to posral. Ale teď vina nebyla na mojí straně, nýbrž na té její. Na straně Taylor. Ona za to může. Co si to vůbec dovoluje!!! Nemůže si takhle někam příjít a začít líbat neznámého. Takhle to nefunguje.

Došel jsem dovnitř, kde na mě čekala moje objednávka. Ještě předtím, než jsem si ji vyzvedl jsem nahněvaně došel ke stolečku, u kterého seděla ta kráva.

„Můžeš mi kurva vysvětlit, proč jsi to udělala?!" Zakřičel jsem na ní. Polekaně s sebou trhla a otočila se čelem ke mně.

„Já myslela, že by na to mohlo klapat."

„Děláš si prdel, že jo?! To nemůžeš myslet vážně." Uchechtl jsem se. Tohle je tak bizarní až to nejde. Vážně si myslí, že bychom mohli být spolu?

„Ne. Já to myslím vážně." No to mě poser. Ona je úplně blbá. Frustrovaně jsem si vjel rukou do vlasů.

„Víš ty vůbec, co jsi způsobila?!" Pokrčila rameny. Ty vole, mě z ní asi jebne. Ona je tak blbá. No blondýna, co čekám... (Pardon, nechtěla jsem se nikoho dotknout.)

„Víš co?! Nech to bejt. Už mi nelze na oči!" Štekl jsem po ní. Vzal si svůj oběd a odjel do studia. Jsem tak nasranej a do toho ještě zoufalej. Nemůže mě nechat být. Já jeho nemůžu nechat být. Co bych bez něj dělal?

Vzteky jsem praštil do volantu, až se ozvalo troubení. Bylo mi to úplně jedno.

Snažil jsem se nějak uklidnit, ale nešlo to. Těmi všemi pocity to ve mě vřelo.

Ve studiu jsem si sedl do odpočívající místnosti. Najednou někdo otevřel. Ať už to je kdokoliv, nejradši bych mu jednu ubalil.

„Čau, co máš dobrýho?" Optal se mile Liam. Ovšem já mu na oplátku, ukázal svůj zlostný pohled.

„Seš v poho?" Přisedl si ke mně.

„Ne." Procedil jsem skrze zuby.

„Ty vole, co ti přelítlo přes nos. Vždyť jsi před chvilkou odjížděl celej vysmátej a teď?" On si do mě bude ještě rejpat? Jako fakt. Plný vzteku jsem se zvednul a dal mu jednu pěstí. Potřeboval jsem ten vztek ze sebe nějak dostat a tohle bylo geniální řešení.

Rychlostí blesku jsem se vypařil ze studia.

Liam's POV

Šel jsem si odpočinout. Když jsem uviděl Harryho, který něco jedl musel jsem se olíznout. Vonělo to báječně.

„Čau, co máš dobrýho?" Optal jsem se zvesela. Vypadalo to výborně. Najednou se otočil a z jeho očí lítaly blesky. Co se mu stalo? Nebudu nic říkat, vypadal celkem nebezpečně.

„Seš v poho?" Optal jsem se opatrně. Vypadal, že je frustrovaný, ale přebývá v něm vztek. Proč?

„Ne." Procedil rozohněně. Přisedl jsem si na židličku vedle.

„Ty vole, co ti přelítlo přes nos. Vždyť jsi před chvilkou odjížděl celej vysmátej a teď?" Nedávalo to smysl. Odjížděl plný energie, veselé energie a teď? Prudce se vyšvihl do stoje, a co jsem vážně nečekal, byla silná rána pěstí. Hlava se mi otočila skoro o 180°. Ten má páru.

Rychle jsem si rukou zakryl poraněné místo. Ublíženě jsem se na něj chtěl podívat, ale už ho nebylo.

„Au." Sykl jsem bolestí. Z jakýho důvodu to asi bylo? Co ho mohlo tak naštvat, že vypěnil a vybil si to na mně?

________________

Drama stoupá. Tohle byl absolutně spontánní nápad. A víte co? Napadlo mě to, než jsem včera šla spát. XD

Tak co, líbí se vám zápletka?

5.3.2021

With love, Nikki xxx