Freedom [L.S.] CZ

10.

Harry's POV

Zalehl jsem do postele a chtěl usnout, ale nemohl jsem. Před očima jsem viděl jen Louiho. Chtěl bych jet za ním, ale nevím jestli mě tam vůbec chce.

Rozhodl jsem se jít si zaběhat. Stejně nemůžu usnout, tak mi třeba ten čerstvý noční vzduch pomůže protřídit myšlenky a vyčistit si hlavu.

(Představte si, že je tma)

Oblékl jsem si nějaké sportovní oblečení, co jsem měl na hotelu a rozeběhl se do ulic klidného nočního Londýna.

Ani nevím, jak dlouho jsem takto běhal. A je mi to upřímně jedno. Potřeboval jsem si ujasnit, co vlastně chci.

Vrátil jsem se na hotel a teď už opravdu ulehl do peřin a po chvíli usnul.

Louis's POV

Spal jsem, když v tom mě probudil nějaký zvuk zezdola. Prudce jsem se zvedl z postele a namířil dolů. Ještě předtím jsem se podíval do ložnice, kde byla jen máma. Kde je otec?

Sešel jsem schody, přičemž se mi naskytl pohled na totálně opilého otce. Sotva stál a ta rána byla nejspíš láhev, která teď ležela na několik kusů střepů na zemi.

Nikdy se takhle neopil, tak proč teď?

„Ahh, Louis ty tu pořád bydlíš?" Achjo. Se mi bude vysmívat i když je opilý? Super.

„Tati, je pozdě pojď si lehnout." Fakt mi už leze krkem. Pořád do mě šťourá a teď si přijde ožralý jako hovado.

„Jsem se tě snad na něco ptal?" Zvýšil hlas a já se bál, že vzbudí mámu.

„Ano bydlím tady a teď si pojď lehnout." Pronesl jsem ztišeným hlasem a přiblížil se k němu.

Co jsem, ale nečekal bylo, že by mě mohl uhodit vlastní otec.

Dal mi facku a ne zrovna malou, měl jsem problém to ustát. Au, tak tohle bolelo.

Podíval jsem se na něj ublíženým pohledem, načež on se znovu napřáhl a uhodil.

Druhá facka, tato byla snad ještě silnější.

Proč jsem se nebránil? Sám nevím, měl z něho respekt. Asi jsem si to zasloužil.

Nebezpečně se ke mně přiblížil, chytl pod krkem, přirazil ke zdi a byl až moc blízko.

Držel mě pod krkem, přičemž moje nohy nedosáhly na zem. Jeho druhá ruka se uzavřela v pěst a tvrdě přirazila proti mému břichu. Tak moc to bolelo.

Před mýma očima se začaly dělat mžitky, ale otec do mě bušil, jako kdybych byl boxovací pytel. Když v tom mě najednou pustil pod krkem a s klidem na duši odcházel.

Hned jsem se sesunul k zemi. Nešlo se mi nadechnout. Moje plíce dostávaly tak málo kyslíku, až jsem z toho nakonec omdlel.

Probudil jsem se stále za tmy, ležel jsem na zemi a neskutečně mě bolel krk a břicho. Pomalu jsem se zvedl a s obtížemi došel do svého pokoje.

Lehl jsem si do postele a po chvíli v bolestných křečích usnul.

Harry's POV

Vzbudil jsem se do krásného slunného dne. Dnešek bude krásný, pomyslel jsem si. Ale hned na to změnil názor, protože mám schůzku s Jackem a ještě s tou courou.

Dal jsem si ranní sprchu se snídani, vydávající se k Jackovi do kanclu.

Když byl jsem před dveřmi opatrně jsem na ně zaklepal.

Po chvíli ticha se ozvalo dále, načež jsem vstoupil dovnitř.

„Ahoj." Pozdravím ho nejistě, načež se ozve obdobná odpověď.

„Prosím. Posaď se." Usedl jsem tedy na židli před jeho stolem, na kterém byl jen notebook a několik, jen tak se povalujících, papíru.

„Takže, jak víš nechceme, aby si někdo myslel, že chodíš s tím klukem, proto jsem našel jednu sympatickou mladou slečnu." Musel jsem se uchechtnou nad tím, jak mluvil v množném čísle. Nechceme? Vážně? Já se k tomu nějak extra neangažoval.

Pouze jsem kývl, aby pokračoval. „Takže chceš o ní něco vědět nebo si to vyříkáte až se uvidíte." Tak on mě sem pozve, že mi sdělí nějaké informace o té holce a teď se ptá, jestli o ní chci něco vědět? Tak kde to jsme?

„No, tak jako pozval sis mě sem, abys mi o ní něco řekl, ne?" Zněl jsem poměrně nepříjemně.

„V klidu, se hnedka nerozčiluj." Protočil jsem očima. „Takže jmenuje se Taylor. Je jí 20. Takže je o rok starší, ale v tom bych problém neviděl. Má psa, tudíž toho můžete využít a jít se spolu projít na procházku. Víc nevím, ale jeví se jako hodná holka, tak se k ní aspoň nějak chovej." Napomene mě, ačkoli nevím proč, když se k lidem snažím chovat, jak nejlépe umím. Nerozděluji lidi podle barvy kůže nebo snad sexuality, je to hloupé a ubohé.

„Okay. Kdy a kde?" Zeptám se prostě.

„Zítra ve dvě přijeď na tuto adresu, tam ji vyzvedni a dělejte, co chcete, hlavně ať je to na veřejnosti a ať vás vidí, co nejvíce lidí." Podal mi lísteček s adresou. Bože, proč mám takového manažera. Vážně mě s tou Taylor chce dostat jen do bulváru? Kam jsem se to dostal.

„Fajn. Teď už půjdu." Zvednul se ze židle, nevěnující mu pohled, jsem odešel.

Dneska nemám nic na práci. Vystoupení mám za čtyři dny a to zase v Londýně, tentokrát ale jinde. Tudíž se nemusím starat o cestu, jelikož zabere maximálně hodinu, jelikož se budu určitě nudit, mohl bych si  jít zacvičit.

Asi půjdu do posilovny, protože se mi běhat ulicemi Londýna moc nechce. Jenže nevím, kde je nějaká posilovna. Mohl bych se poptat Louiho, ale nevím, jestli se mnou chce mluvit.

Je čas oběda a já právě přišel na hotel. Hned jsem se vydal do kuchyně, abych si něco ukuchtil. Měl jsem hlad, jako vlk. Cestou jsem se stavil do nějakého malinkého obchůdku pro suroviny na svůj oběd. Nechci si neustále kupovat jídlo z fastfoodu nebo chodit zbytečně utrácet do restaurací. Dovolit si to můžu, ale to neznamená, že to budu praktikovat.

Ze své tašky jsem vytáhl kuřecí maso, nějaký ten salát, těstoviny a drobnosti na dochucení. Jednoduše jsem si udělal maso a těstoviny, pak to jen smíchal se salátem, omáčkou, kořením a ulalá. Oběd hotov.

Po jídle jsem si šel na chvíli odpočinout a odreagovat se pomocí brnkání na kytaru a psaní textů. Miluju to. Navíc, když je k tomu inspirace, je to ještě lepší. Moje nynější inspirace je Louis. Když nad tím tak přemýšlím většinu toho, co jsem v poslední době napsal, bylo o něm.

Zašel jsem si do posilovny, kterou mi poradil kluk asi v mém věku, když jsem jen tak procházel Londýn a hledal posilovnu.

Najednou padla tma, přičemž jsem se vracel zpět na hotel. Šel jsem pěšky, protože to pro mě je příjemnější. Tento večerní vzduch, který je mírně chladný, je úžasný.

Usínám s myšlenkou, co se bude dít zítra.

_______