Freedom [L.S.] CZ

34.

Harry's POV

Celý den jsem strávil ve studiu. Z jistého Payna se stal Liam. Dokonce jsme se začali bavit. Je to v pohodě chlápek. Usínal jsem s dobrým pocitem.

Ráno mě vzbudily paprsky sluníčka, které už bylo dávno na obloze. Kolik, že to je hodin? 11!? Vyšvihl jsem se do sedu. To už je tolik! Jsem si dneska nějak pospal.

Vstal jsem, udělal základní hygienu a šel vařit snídani. No v mém případě spíš už oběd...

Hned po obědě jsem svými kroky mířil do studia. Chtěl bych to mít do konce týdne hotové, aby nás čekalo už jenom upravení celkového znění písně.

„Harry!?" Napomenul mě Liam, když jsem v půlce písničky přestal zpívat. Stává se mi to teď celkem často. Důvodem je Louis. V jednom kuse na něj myslím a nedokážu se na nic pořádně soustředit. Mám pocit, že všechny pokyny a rozhovory jdou teď jedním uchem dovnitř a druhým zase ven.

Dozpíval jsem onu písničku, která se mi povedla až na potřetí. No nevadí... Když v tom mi zacinkal telefon s novým oznámením.

Skočil jsem po něm, jako kočka po myši v domnění, že by to mohl být Louis. A taky, že byl.

Louis: Ahoj hazz, teď jsem sice ještě ve škole, ale nechtěl bys jít po škole ven? Něco mě napadlo.

Jasně, že chci jít ven. Jen jsem čekal, jestli mi napíše sám nebo se mám ozvat já. Doufám, že ten jeho nápad nebude nějak nebezpečný nebo tak.

Me: Ahoj Lou. Jasně, půjdu rád. A co tě napadlo? -H

Louis: To je překvápko. V šest u mě, jo?

To jsem si mohl myslet.

Me: Dobře. Počítám s tím. Miluju tě. -H x

Louis: Já tebe taky. <3

Usmíval jsem se jako idiot. Vlastně možná jím jsem, akorát zamilovaný idiot.

„Kdo ti píše, že se tak culíš?" Rýpnul si do mě Liam.

„To je fuk." Zakecal jsem to. Nevím, jestli chci, aby věděl, že jsem gay.

„Ale prosimtě, jsem se jen zeptal. V tom určitě bude lááska." Pokusil se pronést poeticky. Akorát si, ze mě utahuje.

„Nech toho." Žertovně jsem ho bouchnul do ramene, načež se uchechtl.

„Tak co, kdo v tom je, huh?" On si fakt nedá pokoj, co?

„Nechceš jít nahrávat další písničku?" Ignoroval jsem jeho předešlou otázku.

„Jen, co mi řekneš, kdo to je." Odmlčel se a já nevěděl, co říct. Najednou se mu rozsvítila očíčka a pusa se pootevřela.

„Že je to ten kluk, co tu byl s tebou poprvé." Tak teď na to kápl.

„No... jo no." Odvrátil jsem pohled.

„Byl roztomilej." Počkej, co? Nechápavě jsem se na něj podíval.

„Kopeme za stejnej tým, brácho." Odpověděl na moji nevyřčenou otázku. Tak tímhle mě překvapil. On je taky gay?

„Jdeme nahrát tu písničku." Pokynul a já zalezl do nahrávací místnosti.

____

Bylo chvíli před šestou a já přijel před Louiho dům. Zazvonil jsem a čekal. Najednou se zpoza dveří vynořila rozčepýřená hlava. Koutky se mi roztáhly do širokého úsměvu. Když ono to jinak nejde. Vždyť se na něj podívejte. Je tak roztomilej.

Až teď jsem si všiml, že má v ruce skate. To budeme jezdit? Zděsil jsem se. Zaprvé, protože to neumím a zadruhé, protože nemám skate. Louis si povšiml mého výrazu a uchechtl se.

„Ahoj lásko." Pozdravil a přitáhl si mě do polibku. Počkat, nemám tady být JÁ ten dominantní? Asi by mi ani nevadilo, kdybych byl ve vztahu ten hýčkaný.

Z přemýšlení mě vytrhl Louiho hlas. „Tak jdeme?" Přikývl jsem a nechal se vést do neznáma. Byla už celkem tma. To asi proto si vybral tuto hodinu, aby nás nepotkali paparazzi.

Po zhruba deseti minutách jsme došli do jakéhosi skateparku. Bylo tu pár ramp, skokánků a to bylo vše. Nikdo tu nebyl. Vypadalo to opuštěně a zapomenutě. No aspoň sem nikdo nepoleze a my budeme mít klid.

Louis se najednou rozeběhl a naskočil na skate, který se přímo nepříčetnou rychlosti rozjel. Přejel po pár skokáncích a na rampě se otočil. Při cestě ke mě udělal pár triků, který vůbec netuším, jak udělala. Jak tu dřevěnou desku může, tak rychle přetočit?

„Wow." Na nic víc jsem se nezmohl.

Ale prosimtě to nic nebylo. Jsem se rozehříval." Rozehříval?! Tak jestli tohle bylo rozehřívání, tak nevím, co předvedu já.

„Stál si na tom někdy?" Optal se. Záporně jsem zakroutil hlavou.

„Dobře." Odmlčel se a postavil skate přede mě. „Jednu nohu dáš dozadu a tu druhou dopředu asi sem. Celej se takhle nakloníš." Začal popisovat, jak si mam stoupnout.

Nechtěl jsem té destičce na čtyřech kolečkách věřit. Vždyť mi to může podjet. Má to kolečka!!

Louis odhadl mé pochybnosti, proto mi nastavil ruce, abych se ho chytil. Neváhal jsem, chytil se a celou svojí váhou stoupl na skate. Kupodivu jsem stál.

Modroočko mi věnoval úsměv a své dlaně dal na mé boky. „Teď tě povedu." Upozornil mě, abych se nelekl. A přísahám, že kdyby to neudělal, tak bych se vazně lekl. Pomalu se se mnou rozjel. Přímo jsem drtil jeho ramena, ale jel jsem. Obkroužil se mnou celý skatepark, když mi pustil boky a trošku popostrčil, abych jel sám. Najednou se to rozjelo. Nevěděl jsem, co dělat. Nevěděl jsem vůbec nic. Jak se to brzdí? Jak se zatáčí? Tohle nebylo úplně moudrý rozhodnutí.

Můj tok myšlenek zastavil až můj pád a následná bolest, která se dostavila. „Au." Zaskuhral jsem, jenže v dáli jsem slyšel obrovský výbuch smíchu. Fakt se mi směje?

„Ses celej Hazz?" Pořád se smál.

„Jo, ale nesměj se mi!" Zvedl jsem se a oprášil se.

„Tak promiň." Přišel ke mě stoupl si na skate a své ruce obtočil kolem mého krku. Naskytl se mi pohled do jeho studánkově modrých očí, ve kterých jsem se během sekundy ztratil. Začal se přibližovat, dokud se svými rty nedotkl těch mých. Přichytil jsem si ho za pas, aby mi náhodou někam neujel.

____

Po tomto náročném dni jsem si napustil vanu plnou bublinek. Zrelaxoval se a šel spát.

________________

Ahojky. Dneska kapitolka celkem o ničem. Přemýšlím, kam dál rozvést příběh. Každopádně i tak doufám, že se vám kapitola líbila.

4.3.2021

With love, Nikki xxx