Freedom [L.S.] CZ

8.

Harry's POV

Z těchto myšlenek jsem usnul vyčerpáním.

Probudily mě sluneční paprsky, které už mi ostře svítily do tváře. Sedl jsem si a vzal si do ruky mobil. Tak, jak to dělám vždy. Otevřel jsme ho a můj telefon se mohl zbláznit. Byl přehlcen zprávami, označením na různých sociálních sítích nebo zmeškanými hovory. Netušil jsem, co se děje. Až když jsem otevřel jednu tu zprávu jsem pochopil, co se stalo a jaký je důvod, proč lidi najednou tak vyvádí.

Takovýchto podobných článku tu bylo snad milion. Je to ze včerejška. Věděl jsem, proč jsem měl strach, byl totiž oprávněný. Co teď budu dělat?

Zavolám mámě. Ne počkat, to nemůžu. Stejně to už určitě musela vidět. A nebo taky ne. Já nevím. Měl jsem mnoho zmeškaných hovoru od svého manažera. To zase bude něco. Když jsem si jednou udělal známost, tak jsem si myslel, že se nedočkám zítřka. Ale teď, ještě když je to kluk. Myslím, že mě zabije.

Někdy mám pocit, že oni mají větší kontrolu nad mým životem, než já sám. Štve mě to, ale co s tím mohu dělat. Nic, takže mi asi nic jiného nezbývá.

Odhodlal jsem se a zavolal mu.

„Ahoj?" Řekl jsem rozpačitě a začal nervózně chodit po pokoji sem a tam.

„Harolde, co to má kurva znamenat? Kdo to je na těch fotkách. Žádnýho novináře teď nezajímá nic jinýho, než kdo je ten kluk a proč ho k sakru držíš za ruku. Můžeš mi to nějak vysvětlit?" Téměř na mě zakřičel.

„No, ehmmmm. Jen jsme se byli projít asi nás někdo musel vyfotit."

„Super. A kdo to je hmm?" Řekl poměrně sarkasticky.

„Nooo..." odmlčel jsem se. Co mu mám vlastně říct? Kamarád to není a přítel ještě taky ne. Rád bych, kdyby byl, ale ještě jsme se o tom nebavili. Tak nevím, co mezi námi vlastně je.

„Tak? Bude to ještě dneska? Leze to z tebe jak z chlupatý deky."

„Já vlastně ani nevím. Asi něco jako kamarád?" Odpověděl jsem spíše otázkou, protože vážně nevím.

„Takže kamarád. Jo? Proč ho teda držíš za ruku huh? Jako já nevím, ale já kamarády za ruku nedržím." Byl jsem v rozpacích.

„Fajn necháme to být. K ničemu se nevyjadřuj. Nech to na mě. Já to zařídím. Hlavně už s ním nikam nechoď. Nevím jestli jsi gay nebo ne, ale mohlo by tě to stát kariéru."

Jasně, kariéru. Někdy mám pocit, že mi fakt řídí život. Jako možná by mohlo, ale u mě je kariéra až na druhém místně. Vždy byla a vždy bude. Na prvním místě je vždy rodina či přátelé. Vždy, bez výjimek.

Mám rád svoji práci, ale přeci jen je to jen práce. Rozhodně se nebudu stranit. A rozhodně se s ním nepřestanu bavit, jen kvůli mému manažerovi. Je to můj život. Moje rozhodnutí. Moje volba.

Půjdu zavolat Louimu. Chtěl bych se zase sejít. Mám ho rád, možná víc než jen jako kamaráda. Možná? Spíš určitě.

Vytočil jsem číslo a čekal. Píplo to podruhé, potřetí, počtvrté, už jsem chtěl zavěsit, když to zvedl.

„Ahoj Hazz." Ozvalo se a mně se málem podlomila kolena.

„Ahoj Lou." Použil jsem také přezdívku. Musel jsem se usmát. Ne jen kvůli tomu, jak mě nazval, ale také, jak jsem ho nazval já.

„Nechtěl bys zase něco podniknout?" Navrhl jsem.

„Jo. Rád. Ale co?"

„Nevím, mně je to celkem jedno, ale venku prší, tak to dnes na procházku nevidím." Počasí mi přeje. Trošku se bojím, že kdybychom někam šli, pronásledovali by na paparazzi a to nechci.

„Tak bys třeba mohl přijet ke mně? Dáme nějaký filmy, pizzu a popcorn?"

„To vůbec nezní špatně. Dobře, budu tam zase ve dvě?"

„Dobře. Tak zatím."

„Čauky." Zavěsil jsem.

Jsem rád, že ho zase uvidím. Nemůžu se dočkat. Momentálně je pro mě první, poslední. Mám pocit, že se pomalu, ale jistě zamilovávám. Možná to není jen pocit.

--------------

Louis's POV

Lou. Krásné. Takhle mi vždy říkávala máma, když jsem byl malý. Moc se mi to líbí. A také jsem rád, že přijde. Filmy, pizza, popcorn a mazlení s Harrym je vše po čem teď toužím.

Asi jsem se zamiloval. Nejspíš. Tedy nikdy jsem to nezažil, ale vypadá to tak. Sice nevím, jestli spolu chodíme, ale rozhodně nejsme jen kamarádi. Tím jsem si jist. Možná ke mně cítí totéž, jako já k němu. To by bylo úžasný. Prostě dva lidi, kteří se milují nadevše. To jsem si vždy přál. A teď to můžu mít.

Rodiče nejsou naštěstí doma. Nevím, jestli ho chci s nimi seznámit. Moji rodiče jsou homofobové. Je to sakra nepříjemné. Otec má pořád narážky na moji sexualitu. Je to pěkně na nic a nechci, aby si dobíral i Harryho.

Každou chvilkou by tu měl být. Crrrr. Jej konečně. Nemohl jsem se dočkat. V pohodlné šedé mikině a teplácích jsem se rozeběhl ze schodů. Snad bych i spadl, kdybych nezpomalil.

Otevřel jsem a tam stál vysmátý Harry s podobnou šedou mikinou. Chtěl jsem ho obejmout, ale on mě políbil, ne že bych si stěžoval. Byl to krásný a procítěný polibek.

Tolik citů jsem ještě najednou nezažil.

Odtáhl jsem se a objal ho. Zachumlal jsem se do jeho hrudi. Obtočil jsem si ruce okolo jeho pasu. On svými objal mé paže. Bylo to medvědí objetí. Tak krásně voněl. Po chvilce úspěšného fetování jeho vůně jsem ho zatáhl dovnitř, aby na nás sousedi nečučeli. Nepotřebuji, aby to někdo vyžvanil našim a já dostal výslech.

_________

Čauky. Doufám, že se líbí. Omlouvám se za chyby.

With love, Nikki xxx