A Piece of Art

ČTYŘICÁTÁ TŘETÍ

Na stagei nějaká dívka právě dozpívala nejnovější hit od Hoziera a s roztržitým úklonem seskočila mezi své přítelkyně. Dante je chvíli pozoroval; Lance mu něco povídal, ale vnímal ho jen napůl.

Zatoužil přetáhnout si přes hlavu kapuci a opít se. Ale ne tady. Rozhodně ne tady. V jedné kapse nahmatal zapalovač, v druhé mobil. Chtěl někomu zavolat, kdykoli ho však napadlo jméno, zase si to rychle rozmyslel. Tohle musel zvládnout sám.

„Představím ti Richieho a Reece," slyšel Lance. Bezduše přikývl a nechal se táhnout do opačného rohu klubu. Ještě jednou se ohlédl za zpěvačkou a jejími kamarádkami, ale ty zmizely mezi dalšími hosty.

Interiér se od jeho poslední návštěvy nezměnil. Dřevěné boxy byly plně obsazené bavícími se studenty, na stěně za barem viselo několik relikvií a parta přátel hrála kousek od pódia kulečník. Pamatoval si, že mu- jim to nešlo.

Obešli pult a Dante se zamračil při pohledu na snědého mladíka s rudými kšandami, který se marně snažil zaujmout pozornost nějakého spolužáka na protějším konci baru.

„Kde je Reece?" zeptal se Lance a Dante se ušklíbl, když mu došlo, že ta otázka byla myšlena právě na toho černovlasého kluka.

„Šla si přepudrovat nos, co já vím," mávl rukou.

Lance se posadil na volnou stoličku, která asi patřila Reece. Kývl na Danta: „Tohle je Richie. Richie, Dante."

„Dlužíš mi tabák," ucedil Dante a cukl koutkem, když Richiemu vystřelilo husté černé obočí.

„Vete a la chingada!" zvolal a pokynul barmanovi. „Co piješ? Dneska budeš pít na mě."

„Vy se znáte?"

Dante zakroutil hlavou. „Tvůj amigo mi ukradl pytlík s tabákem."

„Nebylo to úmyslně," zvedl Richie ruce na obranu. „Lekl jsem se, když přišel tvůj kluk."

Tu poznámku přešel bez reakce. Ten večer tam byl jen s Arthurem. Musel vidět, jak ho políbil.

Na Richieho účet si Dante poručil o dvojitého panáka vodky a vyklopil jej do sebe dřív, než si s ním stihli Lance nebo Richie přiťuknout. Rozpačitě se ušklíbl a pozornost obrátil k chlapeckému duu, které si právě upravovalo výšku stojanů na mikrofony. V publiku zahlédl dívku, která vystupovala před nimi, jak tleská a píská, když jeden z nich rozehrál struny na své akustické kytaře. Ten druhý pak začal zpívat nějakou vypalovačku od Radiohead.

„Hrál jsi někdy v Blue Moon?"

Dante se otočil. Mezi Richiem a Lancem seděla na barovém pultu s nohou přehozenou přes druhou vysoká blondýnka se zvláštně nakreslenými očními linkami a krvavě rudou rtěnkou. Zadívala se na něj velikýma hnědýma očima a naklonila hlavu na stranu.

„Ne."

Pokývala hlavou. Kolem pěšinky měla asi centimetrové odrosty a pod červenými látkovými kraťasy měla černé silonky se zvláštním vzorováním. Pak si všiml sandálů na platformě s obrázky Hello Kitty a cukl koutky.

„Každej rok tu má UW jeden večer v prosinci vyhrazenej pro vánoční besídku," pokračovala hlubokým sametovým hlasem.

„Já vím."

„Chodil jsi na UW? Nevypadáš na to."

„Ty taky ne," ušklíbl se. „Ale já na vejšku nechodím."

„Můžeš si zahrát s náma," ozval se Lance, který je zřejmě poslouchal.

Reece, jak se domyslel, se zazubila. „A na co by měl podle tebe hrát? Pokud teda z kapsy nevytáhne nějaký srolovaný klávesy. Nevytáhneš, že ne?"