Propast v naší pasti- SMTV fanfikce

Kapitola 27 + Epilog

Pohled Carol

Našla jsem si svoje místo v letadle. Nemohla jsem si pomoct, ale pochybovala jsem. Pochybovala jsem o svém rozhodnutí. Za chvilku mi ale volala Polly. 

P: Tak co? Kde jsi?

C: No v letadle.

P: Co? On to nestihnul?

C: Stihnul.

P: Tak proč si v letadle?

C: Protože já odlítám Polly.

P: Ale, ale...co pak to už ho jako nemiluješ?

C: Ale jo já jen že...

P: Tak mu aspoň napiš že ho pořád miluješ! Ať to ví. Musí.

C: Tak já mu napíšu, ok? Ať si spokojená.

P: Fajn, tak čau!

Polly položila telefon. Já jsem si otevřela zprávy a šla jsem Matyášovi poslat hlasovou zprávu. 

Pohled Matyáše

Se smutným výrazem ve tváři, jsem pomalu opouštěl letiště, před kterým už čekal Samo.

S: Tak?

Jen jsem pokroutil hlavou.

S: Oh...prepáč...

M: V pohodě. Odvezeš mě domů?

S: Jo, jasné.

Nasedl jsem si k Samovi do auta. Koukal jsem se z okna. Za chvilku jsme se dostali k bývalému domu Carol. Vešel jsem dovnitř. Všechno mi jí tam připomínalo. Při pohledu na všechno jsem si vybavil naše společný vzpomínky. Do očí se mi nahrnuli slzy. Najednou mi přišla zpráva. Podíval jsem se na telefon. "Carol vám posílá hlasovou zprávu" Rychle jsem kliknul na upozornění. Přehrál jsem si zprávu.

C: Ahoj, já jen že...děkuju že jsi dneska přišel. Nečekala jsem to od tebe. Taky chci jen abys věděl že ti pořád věřím a budeš mi chybět, protože...tě miluju. Co to dělám? Vždyť já tě miluju a...a nechci odletět...miluju tě...miluju tě! Slečno prosím, potřebuju jít ven já odletět nemůžu! "Ale slečno já vás nemůžu pustit ven" Ale já-

Najednou jsem zase viděl tu naději.

M: Tak dostala se ven nebo ne?

Těkal jsem pohledem po dveřích. Čekal jsem že přijde. Ale ona nepřicházela. Smutně jsem si sedl na gauč a hypnotizoval jsem dveře. Za chvilku, jsem ale usnul. Zdál se mi sen. Zdál se mi sen o životě bez ní. Jak jsem byl smutný, jak můj život neměl smysl. Bez Polly by se tohle stalo. Ale možná stane, protože co když Carol nepustí ven? Najednou jsem jen okolo sebe viděl tisícovky, možná miliony našich vzpomínek. Viděl jsem třeba to jak jsem jí maloval srdíčka na sklo sprchy nebo jak jsme spolu-nebudu se vyjadřovat. Ale taky jsem viděl to jak jsme se hádali, což se mi nelíbilo. Špatné vzpomínky zmizeli. Hm? Já jsem asi ve snu? Takže teď si jako můžu dělat co chci? Tak fajn, chci teď vidět co dělá Carol. Ne? Ok tak dobře, takhle ty sny teda nefungujou, fajn. Tak chci...se kouknout na tamtu vzpomínku. Vzpomínka přiletěla až ke mně a pohltila mě. Teď jsem byl v té vzpomínce. Byla to vzpomínka na Vánoce. Usmál jsem se, když jsem nás dva viděl jak stojíme u ní v pokoji a ona mi nasazuje vánoční čepičku. "Matyáši?" Slyšel jsem. Co? Odkud to jde? "Matyáši vstávej" Potom jsem ale byl ve vzpomínce, kde jsem se ptal jestli se dostala ven. Potom se sen rozplynul.

M: Tak dostala se ven? 

Trhnul jsem sebou při zjištění, že už nejsem ve snu.

C: Jo dostala jsem se ven.

Vymrštil jsem se z gauče a objal jsem jí. 

M: Prosím dáš mi ještě šanci?

C: Dám ti jich kolik jen budeš chtít, protože mi to za to stojí.

Vtáhl jsem si jí do polibku. Byl jsem zase opět šťastný, tak jako dřív...

Epilog z pohledu Carol

Jestli tohle čtete, tak máte obrovské štěstí, protože tenhle zápisník se nedostane jen tak k někomu. Sedím tady v našem prázdném domě a čekám až přijede auto stěhováků. Nevěřila jsem na pravou lásku na první pohled, dokud jsem ji sama nezažila. Zažila jsem ji jen jednou a to před 10 lety. Je kouzelné jak ten čas letí. Ještě si pamatuju naší první pusu. I když je to 10 let zpátky a já tu teď 29 letá sedím a píšu tohle. A samozřejmě abych nezapomněla na Matyáše vedle mě, který si teď projíždí stránky útulků. Chceme si totiž vzít nějakého psa. Spoustu lidí by čekalo že zrovna my dva budeme mít dítě, ale myslím si že ani jeden z nás o dítě zatím nestojí. Kdyby jsme ho měli, asi bych se úplně nezlobila, ale to ještě chvilku počká. No takže my dva jsme šťastní a stěhujeme se do něčeho většího a lepšího. Potom co jsem nepřijala tu nabídku v Paříži jsem zůstala tady, nechala jsem Kryštofa vyhodit, protože to co udělal bylo nepřípustné. A stejně jsem teď jedna z nejznámějších zpěvaček v Česku. A nejsem jen zpěvačka, začala jsem i streamovat na Twitch a natáčet na Youtube, kde mám taky celkem úspěch. Co se Matyáše týče, ten bude navždycky už Youtuberem nebo aspoň to mu já říkám, protože jestli mu to vydrželo už tak dlouho, tak se toho nevzdá nikdy. Samuel, no ten si žije svůj život se svojí ženou, ale přestěhují se do domu kde teď sedíme. Jen přece bydlet s dalším párem a jejich dítětem je tak trochu nekomfortní a ano myslím Polly a Dominika. Polly je doktorka a Dominik další věčný Youtuber a mají spolu dítě, holku Emílii. A samozřejmě Samuel je věčný youtuber taky. Dianě a Adéle to tak úplně nevydrželo, ale pořád jsou kamarádky a obě dvě jsou asi tak nějak šťastný. Co se Lea a Vaška týče, o těch nic nevím, ale jestli o někom něco vím, tak je to Lucka. Lucku pustili a hodně se změnila. Zbavila se anorexie a žije ve svém domě se svojí kočičkou. "Co?" "Dobře už jdu Maty, jen si tady něco dopíšu" No ale teď už musím jít, už přijeli stěhováci. Ale je krásné vidět, že ta propast v naší pasti nebylo nic jiného, než láska...

Tak a tady to asi už ukončíme. Upřímně se mi vůbec nechce tohle končit, protože mě tohle strašně bavilo psát. Ale tak spíš bych to časem pokazila :D A protože mě psaní baví, tak za chvilku začne vycházet nová fanfikce "Navždy ve tvém světě". Jen si dám chvilku pauzu, abych taky měla i čas na úkoly a navíc mě od psaní bolí ruce XD Ale stejně to bude pauza tak na týden :D Takže se vidíme u další fanfikce, kterou už snad brzo najdete na mém profilu.

-Vaše Viky