Kapitola 25. - Hádka

133 11 14
                                    

Běžela jsem do nahrávacího studia. Nestíhala jsem kvůli tomu že jsem zaspala. Dneska mám v plánu s Kryštofem nahrát jednu svojí písničku, kterou jsem nedávno napsala. Doběhla jsem ke vchodu, kde jsem jako vždycky pozdravila slečnu u vchodu a vyjela jsem výtahem do 12 poschodí, kde už na mě netrpělivě čekala Adriana.

A: No konečně, už jsem si myslela že nepřijdeš. 

C: Omlouvám se Adri, trochu jsem zaspala.

A: Tak pojď, víš jak nerad Kryštof čeká.

Společně jsme šli do studia, kde už čekal Kryštof společně s Lukasem.

L: No konečně.

C: Omlouvám se, zaspala jsem.

K: V pohodě, ale víš že nerad čekám. 

Přísně se na mě podíval, ale hned na to se rozesmál.

K: Dělám si srandu, tak pojď, ukaž mi ten text a melodii.

Podala jsem mu papíry. Kryštof chvilku očima těkal po papíře a potom se na mě uznale kouknul.

K: Dneska ses fakt překonala. Tak pojď, vždyť už to znáš.

Klasicky jsme několik hodin nahrávali. Finální verze písničky byla téměř dokonalá.

C: Myslím si že dobrý ne?

L: Jo, povedlo se to, ale dneska už to asi zabalíme, ještě potřebuju strávit nějaký ten čas s přítelkyní. Už je na mě naštvaná že s ní trávím málo času.

K: Jo tak běž, já tu s Carol dodělám jen nějaké ty poslední úpravy.

A: Já už taky půjdu.

Adriana i Lukas odešli. Chvilku jsme ještě upravovali nějaké ty detaily. 

C: Hele tak já už radši půjdu, chtěla bych ještě být s Matyášem, poslední dobou na něj nemám moc čas.

K: To víš že jo.

Mile se na mě usmál. Já jsem vyšla ven a on hned za mnou.

K: Hele a zítra se snaž nezaspat.

C: Já vím, nemusíš mi to připomínat.

Dole jsme se rozloučili. Celou cestu jsem měla takový divný pocit. Byla jsem už dál od studia, tentokrát jsem se rozhodla jít pěšky, abych se taky trochu prošla. Najednou mě někdo praštil do hlavy a já spadla, to je to poslední co si pamatuju před tím, než jsem upadla do bezvědomí. Probudila jsem se v nějaké chladné místnosti. Na očích jsem měla nějaký kus šátku a ruce jsem měla svázané za zády za nějakou předpokládám židlí. 

??: Podívejme se kdo se tu probudil.

C: Kdo jste a co po mně chcete?

??: Nic moje milá, jen pro mě uděláš jednu službičku.

C: Nic pro vás dělat nebudu, okamžitě mě nechte jít. 

Začala jsem sebou škubat.

??: Uklidni se nebo můžu trošku změnit přístup.

Ucítila jsem dotek na své noze. Ten někdo svojí rukou postupoval čím dál tím výš, což se mi přestávalo líbit. No ne že bych do teď byla ze svojí situací nějak spokojená.

C: Co po mně sakra chcete?!?

??: Chci jen abys splnila každou mojí touhu a abys spolupracovala. Nebo se něco stane Matyášovi. A pokud nebudeš spolupracovat, ale necháš se, bude to horší pro tebe.

Propast v naší pasti- SMTV fanfikceWhere stories live. Discover now