Propast v naší pasti- SMTV fanfikce

Kapitola 24. - (Upřímně nevím jak to pojmenovat XD)

S Matyášem jsem seděli a čekali jsme, až bude premiéra té písničky. Za chvilku začala. Bylo tam asi 5000 lidí. Jen jsem koukala na ten live chat, kde chválili už začátek. Postupně se přidávali i další lidi. Měla jsem obří úsměv na tváři. Když písnička skončila, skončila i premiéra. Matyášovi někdo volal. Zvedl to.

M: Ano?

M: No...

M: Ano je.

M: Jistě...

M: Jo jasně řeknu jí to.

M: Ano bude souhlasit, tím jsem si jistý.

M: Kdy?

M: Dneska?

M: Dobře, bude tam.

Položil telefon a podíval se na mě. 

C: Kdo volal?

M: Nějaké nahrávací studio. Prý slyšeli tu písničku a chtějí ti nabídnout studio.

C: Počkat, cože?

M: Jo! A máme tam přijít dneska, tak jestli máš ještě nějaký písničky, tak si je můžeš nahrát.

C: Co? Jo! Matyáši, já tě miluju.

M: Já miluju tebe, tak vezmi něco a jdeme! Jako jestli máš nějaký písničky.

C: No po pravdě...mám. Mám jich víc.

M: Tak je ber.

Přišla jsem ke svému stolu a vzala jsem několik papírů na kterých jsem měla napsané texty. Venku jsme si sedli do auta a jeli jsme na adresu, kterou mi Matyáš řekl. Musela jsem se smát tomu, jak se kouše do spodního rtu a snaží se nic neříct.

C: Zlato, mluvit můżeš, jen mi nekecej do řízení.

Upřímně jsem se zasmála. Matyáš se na mě ještě jednou podíval jestli to myslím vážně a potom se jen rozesmál spolećně se mnou.

M: Jo jasně...promiň

Už jsem neodpovídala a jen sem dávala pozor na cestu. Troufám si říct, že řídím docela dobře, ale obezřetnost je vždycky důležitá. Nakonec jsme dojeli až před nějakou velkou budovu, která vypadala celkem luxusně vstoupili jsme dovnitř. U vstupu byla nějaká slečna.

Slečna: Dobrý den, jméno a příjmení poprosím?

C: Carol Karamelová, před chvílí nám volali, že se sem máme dostavit prý slyšeli mojí, no vlastně naší písničku.

Slečna: Jistě ano a vy?

M: Matyáš Tomka.

Slečna: Ano...dobře, vyjeďte na 12 poschodí, bude tam čekat slečna Adriana, která vás už někam odvede.

Jen jsme jí poděkovali a šli jsme k výtahu, kterým jsme vyjeli na 12 poschodí. Výtah měl na všech stranách zrcadla. Matyáš z ničeho nic začal různě chodit po výtahu. Potom se zastavil v jednom úhlu a usmál se na zrcadlo na které koukal.

C: Co to děláš?

M: Tady z tohoto úhlu to vypadá jako kdybys tady byla hned několikrát.

Zasmála jsem se. V tu chvíli se ve výtahu rozezněl příjemný hlas. "12 poschodí" Dveře se otevřely a my jsme vystoupili. Tam stála slečna s jmenovkou, na které bylo napsáno "Adriana" (tak schválně kdo četl "Láska mezi kamarády"😂).

A: Dobrý den, pojďte za mnou, rádi by si s vámi promluvili.

Šli jsme za Adrinou. Dovedla nás k nějaké místnosti.