Propast v naší pasti- SMTV fanfikce

Kapitola 22. - Miluju tě

Pohled Dejzra

Odešel jsem ven. Zatočil jsem k Polly. Musím jí to říct. Musím jinak...jinak se to prostě nepovede. Zazvonil jsem u jejích dveří. Za chvilku otevřela.

D: Ehm...ahoj.

P: Ahoj?

D: Můžu...jít dál?

P: Jo pojď, dáš si kávu?

D: Jo, rád.

Polly odešla. Nemohl jsem vymyslet jak jí to mám říct. Možná jsem se nad tím mohl aspoň zamyslet než jsem sem šel. Za chvilku už se ale vrátila.

P: Tak...čemu vděčím za tvojí návštěvu?

D: No...jen jsem si chtěl pokecat. Matyáš a Carol mají teď hodně práce, tak si mě napadla ty.

P: Oni že mají hodně práce?

D: No vždyť...jo vlastně ty to nevíš.

P: Co zase nevím?

D: Zasnoubili se.

P: Jee tak to jim přeju! A co ty?

D: No...já ti chci jen...

Polly ale zazvonil telefon.

P: Promiň, to musím zvednout.

Polly odběhla. Jak jí to mám říct? Ale...co když mě...nechce jako něco víc? 

P: Tak jsem zpátky, promiň, fakt jsem to musela zvednout, tak co si říkal?

D: No...jen že...ale nic moc zajímavýho, co ty? Jak se máš?

Divně jsem se usmál.

P: ehm...no mám se dobře a teď máme taky nového učitele. Je mu tak podobně jako mně a je celkem pěknej. 

D: Aha. No to je...super.

Takže už je někdo koho by "chtěla" sice to přímo neřekla, ale řekla že je pěknej a občas i to stačí. 

D: No....a kdo to je?

P: Adam Liška, znáš ho? (OMG umírám z toho jména XD)

D: No...neznám.

Polly se na mě jen usmála. Už jsem se nadechoval že jí to řeknu, ale ona mě přerušila.

P: A co ten Matyáš a Polly?

D: No...já jsme letěl s Carol do paříže za Matyášem, který jí tam chtěl požádat o ruku po tom co jí pár dní ignoroval. Já o tom věděl. No a on jí potom požádal o ruku a já jsem si tam fajn pokecal s holku s recepce.

P: To je pěkný a co ta holka?

D: No jmenuje se Claire a byla celkem fajn, je z Londýna.

P: A co je hezká?

D: No...jo ale...*šeptem* ne tak jako ty *šeptem*

P: Cože?

D: No že hezká je, ale to je všechno.

P: Aha.

D: No tak...já už půjdu, ahoj!

Vyběhl jsem ven z domu. Polly se za mnou jen zmateně koukala. Já jsem šel domů, kde jsem si vzal svoje knihy a odešel jsem na mýtinu v lese. Sedl jsem si ke stromu a opřel jsem se o něj. Otevřel jsem knihu a chvilku jsem si četl, ale v hlavě jsem měl takový zmatek, že jsem nemohl číst dál. Když v tom jsem slyšel smích. Podíval jsem se na cestu. Viděl jsem Dianu a Adélu...jak se drží za ruce. Když si mě všimli, zmrznul jim úsměv na tváři.