Sledovala jsem kývající se světýlko. Chvilku po první ráně se ozvala druhá, hned za ní třetí. Tady v budově začalo blikat červené světlo a houkat na poplach. Pak byl slyšet pouze dupot. Omítka začala padat ze zdí v mnohem větším množství a já i přes to, že jsem skoro nic neviděla, došla ke dveřím, kde jsem se tak nějak snažila udržet na nohu. Ovšem, že mi to nevyšlo a hned jsem byla znovu na zemi.
Mohla jsem tam jen sedět a poslouchat zvuky zbraní, střelby a nevím čeho všeho. Byla jsem opřená o dveře a čekala, co se bude dít.
Seděla jsem tam a seděla do té doby, než jsem slyšela padat cihly, taková částečná demolice budovy a hrozný řev. Poznala jsem, že jde o Hulka a proto jsem se vzdálila od dveří. A udělala jsem dobře, protože je ten zelený kulturista vyrval a odhodil pryč. Já jsem ho viděla velmi špatně, stále jsem totiž viděla matně a bolest mnou proudila neustále. Co jsem ale 100% věděla bylo, že mě vzal do náruče a pak jsem pocítila vítr ve svých zrzavých vlasech.
Posadil mě někam na židli a odešel pryč. Přišla ke mě nějaká žena a podle hlasu jsem ji nepoznala. Řekla pouze:
"Uvolněte se slečno, už jste v bezpečí. Budu vám ale muset píchnout Placebo, v prášcích by to teď bylo riskantní." látku mi vpíchla do ramene a po 10 minutách se mi začalo ulevovat a s ním se můj zrak začal vracet, ale stále jsem nemohla poznat, kde to jsem. Žena mě položila na záda a já neudržela svá víčka otevřená. Usla jsem.
Probudila jsem se v bílé místnosti. Světla zde bylo pro změnu moc a chvilku mi trvalo, než mi došlo, kde jsem. Jsem v Avengers Tower??! Podívala jsem se vedle sebe a uviděla Petera, který už byl také vzhůru.
"Petere?"
"Ahoj Lily, vítej doma." usmál se na mě a v tu chvíli do pokoje vešli všichni Avengers. Všichni spolu.
"Lily...." řekl táta a objal mě.
"Tati, jak jste nás našli?" zeptala jsem se a táta se dal do vysvětlování.
"No, když jsme tady s mladým ztratili kontakt, našli jsme si poslední místo, kde jsme zachytili jeho signál a tak jsme to místo šli prozkoumat. Samozřejmě jsme tam potkali i zbytek týmu, kteří tě taky hledali a tak se to nějak srovnalo. Když jsme se v rámci možností usmířili, procházel u druhé strany budovy nějaký kulturista a mluvil o dvou dětech, jejichž popis seděl na vás dva a to bylo bingo. Řekli jsme si, že to zkusíme a maximálně budeme vědět, že tam nebudete. No a byli jste." všichni se usmívali a Bruce mi řekl, že ta látka, kterou mi vpíchli už vyprchala a že můžu normálně fungovat. Prý se čekalo, kdy se proberu. Peter byl také v pohodě, měl nějaké zranění, ale všechno se dalo do pořádku.
Na oslavu Avengers uspořádali menší párty, kde byl samozřejmě alkohol, ale my s Peterem jsme na prášky nesměli.
"Petere," přišla jsem k němu, "chci se ti omluvit za to všechno... I tady v Avengers Tower a i v té divné budově..." podíval se na mě.
"Lily, já se ti taky omlouvám, neměl jsem tolik žárlit a mimochodem jsem to s těmi maskami vyřešil."pochlubil se.
"Vážně? Povídej!"
"Ten vůdce Démonů byl Mayin šéf pan Li, který měl moc ovládnout mysl lidí a převést je na svoji stranu. Ale dostal jsem ho." usmál se na mě.
"Takže dvojnásobný hrdina, hm?" usmála jsem se na něj nazpět.
"Dvojnásobný?" divil se.
"Ano, ještě mě jsi pomohl..."
"Myslím, že jsem ti spíš uškodil, než pomohl, kdybych tolik nežárlil na Martina a nějak snesl pohled na vás dva spolu, tak...."
"Mlč a dej mi tu pusu pavoučí muži." skočila jsem mu do řeči, protože to bylo jediné, co jsem chtěla a potřebovala. Chvíli se na mě udiveně koukal, ale nakonec se odhodlal. Dlouho jsem se necítila tak moc šťastně.
_______________________________________
"Slečno Blacková? Slečno Blacková!!" zakřičela na mě učitelka od jejího stolu. Jejda... Asi jsem usla na hodině...
"Ano paní učitelko?" zeptala jsem se rychle, ale myšlenkami jsem byla stále u svého snu. Vážně se mi zdálo, že jsem dcera samotného Tonyho Starka?
"Mohla byste nám přečíst svou slohovou práci, prosím?" zeptala se rázně.
"Ou, zajisté." zvedla jsem se a šla k tabuli, kde jsem se chystala číst svou slohovou práci. Podívala jsem se ještě rychle z okna a zpátky na papír a v okně jsem uviděla.... Spider-mana?? Opět jsem se pohledem vrátila k oknu, ale už tam nebyl. Asi mi z toho snu zešílelo.
"Můžete začít číst, slečno." vyrušila mě učitelka z myšlenek a já začala číst.
