Doktoři

853 67 11
                                    

Přišla jsem domů a první věc co byla ta, že jsem si začala ledová ruku, aby to alespoň trošku splasklo.
"Co to máš s rukou?" ozvalo se za mnou. Rychle jsem sebou trhla a rychlým pohybem se otočila.
"Nic." řekla jsem a odhodila mraženou zeleninu někam pryč.
"Jo jasný. A co to teď letělo? Ufo to asi nebylo." řekl táta a šel pro zeleninu valící se někde pryč.
"Proč jsi si lesovala ruku?" na to jsem mu nic neřekla, pouze ukázala mou oteklou ruku.
"Co jsi dělala?!" vzal mou ruku do té své a já sykla bolestí.
"Upadla jsem."
"Jen tak? Z ničeho nic jsi spadla na zem?" podíval se na mě tázavým pohledem a já kývla.
"Fajn, jedeme k doktorovi." bral si že stolu klíče a já ho následovala.

Dorazili jsme k chirurgovi, kde bylo totálně narváno. Nečekaně. No počkali jsme si dlouho. Takovou půl hodinu určitě. Pak jsem šla konečně na řadu. Padaly ty typické otázky typu:
Co Vás bolí?
Kde to bolí?
Jak se Vám to stalo?
Jak dlouho to máte?

Na všechno jsem odpověděla popravdě, nebo spíš ne celou pravdu o tom, jak se to stalo jsem neřekla. Udělali mi rentgenové vyšetření a já si opět sedla do čekárny. Pak jsem vyšla, ale žádnou sádru mi nedali. Proto padla tátova otázka:
"Co s tím teda máš, když nemáš sádru?" a podíval se na zprávu od doktora.
"Mám popraskané kostičky a vazy na zápěstí, takže operace. Jinak to nejde. 18.11. musíme jet sem," ukázala jsem na adresu, která byla na konci zprávy, "a tam se musíme ještě domluvit a pak  mě nejspíš odoperují."
"To mě poser." řekl táta a podal mi papíry.
"Pojedem domů?" zeptala jsem se, protože jsem byla total unavená.
"Ty už nikam dneska nejdeš. Uděláš si věci do školy a budeš doma." ukázal na mě ukazováčkem a já kývla hlavou s tím, že rozumím.

Přijeli jsme domů a já, podle tátova příkazu začala dělat věci do školy. Úkoly, učení a atd... Pak jsem si lehla do své postele a usla jsem.

Spala tak moc tvrdě, že ani neslyšela svůj telefon, který oznamoval příchozí hovor a ani několik nových SMS. Nemohla přece vědět, že tomu mohla zabránit, kdyby byl telefon jen o trošku hlasitější a z jejího snu by ji probudil kvůli příchozímu hovoru.

My name is LilyKde žijí příběhy. Začni objevovat