Přišla do třídy učitelka. Moc jsem ji nevnímala, protože jsem byla pořád v trazlnzu z toho kluka.
"Třído, jak jste si mohli všimnout, přišel k nám někdo nový. A já dotyčného poprosím, aby se nám představil." řekla učitelka a ten kluk se představil.
"Dobrý den," podíval se směrem k učitelce a pak k nám, "ahoj lidi, já jsem Martin a je mi 17 let. Chodil jsem na gymnázium v Brooklynu, ale kvůli stěhování jsem přešel sem." to bylo vše co nám o sobě řekl, ale to jméno, Martin, mi uvízlo v hlavě stejně jako jeho nositel.
"Děkuji Martine a nyní se vrátíme k učivu, otevřete si učebnici....."
Po zvonění jsme se museli přesunout do jiné učebny. Já jsem ale zamířila za Martinem.
"Ahoj Martine, jsem Lily. Lily Black." podala jsem mu ruku, on se na mě usmál a podal mi ruku.
"Martin Štrunc."
"Tak jak se ti tady líbí?" usmála jsem se na něj.
"Hele jo, líbí se mi tady. Je to tady úplně jiný než v Brooklynu, ale líbí se mi tady." a takhle jsme si povídali než jsme vešli do třídy. A mě třeba vůbec nedošlo, že mě že zadu pohledem propaluje Peter. Ostatně jsem na něj úplně zapomněla příchodem nového spolužáka.
Po škole jsem přišla domů a vůbec jsem nebyla unavená. Proto jsem se rozhodla uklidit si pokoj. Ano, uklidit si pokoj. Sama jsem byla překvapená, co mě to propadlo, ale stalo se. Tak jsem si zapla písničky a dala a se do práce.
Během toho jsem si stihla zazpívat, zatancovat. I když jsem měla prostě všechno hotové, dívala jsem se z okna na tajemný les, do kterého jsem měla že začátku zákaz a nakonec se z toho vyklubali skupina kluků. Bylo to úsměvné, ale smutné. Zavzpomínala jsem si na ty časy, na ty časy plně dobrodružství, kdy jsme se s Peterem vydali pro kudlu... Peter.... Nevím co se to děje, ale poslední dobou ho nepotřebuji mít pořád u sebe, ale zároveň ano.... Co to je do háje?! Žárlila bych, kdyby na něj sahala jiná, ale zase nevím, jestli bych s ním dokázala být víc než kamarádka. Za to když myslím na Martina, tak se mi na tváři pohnou rty do menšího úsměvu, nevědomky. Je to divné. Potřebuju tohle všechno dostat z hlavy a prostě se dostat z tohohle kola, je to pořád to samé dokola.
Zapípal mi telefon a na instagramu mi přibyl další človíček. Martin. Sledování jsem mu oplatila a koukla na jeho fotky. Docela hezké.
Při tom úklidu se mi podařilo vyhrabat sluchátka a tak jsem si je nasadila, vzala jablko a šla se projít do rušných ulic New Yorku. Nevnímala jsem svět, jen tu hudbu v uších. Zahla jsem do uličky, která mi měla zkrátit cestu do parku, ale byla tak moc tmavá, že jsem si neuvědomila, že za mnou taky někdo je. Ovšem já ho neslyšela a šla dál.
Dotkl se mého ramena. Rychle jsem se otočila a jednu mu vyrazila do nosu. Toho chlapa jsem neznala a vypadal, že se taky dlouhou dobu nemyl. O pár kroků couvl zpátky a držel si nos.
"Ty krávo jedna!" zakřičel na mě a já nevěděla, že jde do tuhého. Rychle jsem si vyndala sluchátka. Ten chlap se proti mě rozběhl a já udělala to samé, akorát na druhou stranu. Běžela jsem co nejrychleji to šlo.
Míjela jsem několik lidí a zahýbala do neznámých uliček a mě bylo už v tu chvíli jasné, že to bude dlouhá noc, protože už se začalo stmívat.
Doběhla jsem až k mostu a podívala se dolů. Řeka byla hluboká a proud silný. Nikdo tady nebyl, jen já a těm chlap. Skvělé místo na vraždu. Otočila jsem se a hned za mnou stal ten chlap. Chytl mě pod krkem a nadzvedl. Nemohla jsem se nadechnout. Věděla jsem, co udělá a proto jsem začala kopat a odhodila telefon od nás pryč. Vím že táta mě sleduje, kde jsem, když se nevracím dlouho domů. Po tom incidentu co se stal nedávno s kinem se ani nedivím. No ale.... Díky mému kopání jsem mohla odhodit telefon, aniž by to postřehl.
"Rozluč se s tímhle mizerným světem." nakláněl mě přes most.
"Hej!" ozvalo se jen a toho chlapa něco chytlo a paži. Takže mě držel jen jednou rukou. Byla jsem tak moc přes okraj, že nakonec jsem stejně ucítila tu zimu, která se na mě přivalila po pádu do řeky.
