"Vy zůstaňte tady!" řekl táta, když jsem se snažila přidat k nim na misi.
"Tati, já to..."
"Neodmlouvat!" zakřičel na mě a ukázal na mě ukazováčkem. Sklonila jsem poraženě hlavu.
"Ano tati." stála jsem tam a dívala se, jak táta odjíždí autem někam na obchodní schůzi v zájmu nás švech. Tedy těch, kdo žijí v Avengers Toweru. Ostatní odjíždějí na misi, prý nějací stále věrní Hydře, takže je jeli Steve, Wanda, Nat a ostatní zastavit. Tohle by se dalo považovat jako teroristický útok.
"Budou to dávat 100% v televizi." ozve se za mnou Peter. Ostatní ho přemístili do obýváku, může si teď dovolit ležet někde jinde, ale chůzi ještě ne.
"Máš pravdu." zapla jsem televizi a hned první, co na nás vyskočilo, byl ten útok na civilní obyvatelstvo. Záběr na ostatní Avengers. Zmatek. Všude. Kamera mohla zaměřit kamkoliv, všude to bylo stejné.
Po nějaké době se na záběru ukázal Steve, který mluvil s jedním mužem z té bandy. Nebylo slyšet co. Když se ale chtěl odbouchnout, zasáhla Wanda a poslala ho... Pane Bože... Do nemocnice.... Tam ta bomba vybuchla a začal znovu ještě větší chaos. Hasiči, policisté záchranáři vynášeli mrtvá těla a velmi zraněné lidi. Po tom všem, co nám tohle televize ukázala, zaměřili Wandu, která byla taky na pokraji zhroucení. Steve ji pomohl vstát a spolu odcházeli pryč. Vypla jsem televizi.
"Pane Bože." to byla jediná Peterková reakce. Měla jsem stejnou. Podívala jsem se k oknu a uviděla Quinjet, který právě přistál.
Rozeběhla jsem se k tomu. Když jsem uviděla Wandy obličej, neváhala jsem a pořádně ji objala. Musím ji pomoct.
"Nemůžeš za to." řekla jsem potichu, aby to slyšela jen ona.
"Ale ano Lily, to je na tom to nejhorší. Zabila jsem nevinné lidi." začala brečet a já své objetí víc zesílila.
"Wando, lidé umírají denně po stovkách a každý dělá chyby... Superhrdina, prezident, obyčejní člověk.... Je to jedno."
"Jsi úžasná dívka Lily." odtáhla se ode mě a usmála se. Já ji úsměv oplatila a šli dovnitř. Udělala jsem nám horké kakao na nervy.
"No to jste se teda předvedli.." řekl táta, když dorazil že schůzky... Podívala jsem se na Wandu, která zase začínala mít skleněné oči. Tátovi jsem dala znamení, ať toho nechá.
"Volal mi ministr... Už nevím čeho, ale volal mi, že Avengers si pod svá křídla vezme stát. Jen potřebují podepsat smlouvu od nás všech." podíval se na všechny. Bylo vidět, že Steve s tím absolutně nesouhlasí.
"A co by to pro nás znamenalo?" zeptala se Nat a já, stejně jako všichni ostatní, se podívala na tátu s tázavým výrazem.
"Posílali by nás na akce, když by oni uznali za vhodné...."
"Takže bychom nedělali vůbec nic." vložil se do toho Sam. Kapitanův stáří-nový přítel. Pomáhá mu s hledáním jeho ztraceného kamaráda z války, který si prošel podobným experimentem, jako Steve, akorát trošičku jiným. Jmenuje se James Barnes, Steve mu říká Bucky.
"To není dobrý nápad." ozval se Clint a já s ním naprosto souhlasila.
"Tak teď vám něco povím," zvedl se že židle a na stůl před nás všechny položil svůj telefon, že kterého vyšla obrazovka tak, abychom všichni viděli její obsah. Teď se ale ukázala fotka chlapce. Musel být ve věku jako já. Snědá pleť, žádné vlasy, hnědé oči," tohle je Charles Spencer mimochodem, je to úžasné dítě. Zajímá se o počítače, chce pomáhat lidem, kteří to potřebují, ale především chtěl procestoval svět. Nechtěl ale jet někam do New Yorku, Paříže, on chtěl postavit dům pro chudé lidi v Sokovii. Chtěl změnit svět. Ale my... My ho zabili."
"Tony, lidé umírají denně." ozaval se Steve. Tak tohle bylo velmi chladné Steve.
"Má pravdu Tony. Lidé umrají denně." přidala se Nat. Táta se na ně všechny nevěřícně podíval.
"Ten kluk... Ten kluk byl stejně starý jako Lily... Takže mi tady chcete říct, že kdyby ji někdo zabil, mám si říct, lidé umírají denně a nechat to být?! To samé Peter.. Tohle mi chcete říct, nebo co?!" ke konci zvýšil hlas.
"Jeho matka za mnou dnes přišla... A víte, komu to dává za vinu? Nám.... A má pravdu." tímhle se debata ukončila, protože začal zvonit telefon. Zvedl ho táta.
"Ano?"
"Jistě pane, budeme tady všichni."
"Rozumím."
"Nashledanou." zavěsil.
"Ministr. Zítra sem přijde ohledně té smlouvy. Máme tu být všichni." pak odešel. Podívala jsem se na Wandu, která nevypadala nejlíp. Ale... To nikdo z nás. Šla jsem za tátou a našla ho s kafem na balkoně.
"Lily... Nepřežil bych, kdyby se ti něco stalo." objal mě a dal mi pusu do vlasů.
"Nic se mi nestane."
"No já vím, jsi silná po tátovi." usmál se. Přišla za námi i Pepper a Tony ji všechno vylíčil. Stejně jako my všichni i ona se ne tvářila radostně.
"Takže zítra se to buď všechno zlepší, nebo víc podělá." ukončil naší rodinnou debatu tátu a všichni jsme šli spát. Ale musela jsem uznat, že táta měl dnes pravdu. Je to prostě buď a nebo.
