Ráno jsem vstala a šla se obléct do tepláků a mikiny. Vlasy jsem si dala do culíku. Dala jsem si trošku řasenky, že to ani nebylo poznat. Pak jsem šla na snídani, kdy už byl Peter.
"Čau." řekla jsem a šla si vzít chleba.
"Čau." tohle znělo, jako by mě nejraději zabil. Pohledem.
"Děje se něco?" sedla jsem si naproti němu.
"Ne." řekl. Hned jsem poznala, že lže.
"Tak hele Parkere,.." chtěla jsem to doříct, ale on mě nenechal.
"Neříkej mi příjmením! Taky ti neříkám Starková! Nebo snad ano?!" křičel, slyšela jsem dupot, jak někdo běží dolů.
"Teď si mi tak řekl. A vůbec, nic špatného jsem ti neudělala!" křičela jsem taky.
"Buď zticha!" pořád křičel a dopod už byl silnější než před tím, ostatní vstali.
"Víš co?! Nebudu! Budu se štvát do konce tvého života, pavoučku!" hodila jsem po něm namazaný chleba s medem. Přistál mu přímo do obličeje.
"Tohle jsi přehnala." vylil na mě čaj, býk docela horký a jak jsem se lekla, tak jsem spadla že židle.
"Ty magor!" rychle jsem vstala a skočila na něj. Začala menší rvačka. Snažil se mě sundat dolů, točil se a já ho tahala za vlasy. Naštval se a bouchl mě silou do břicha. Zaskučela jsem. Sklonila jsem se a chytla se za břicho. Rychle jsem ale vstala a kopla do taky do břicha. On mě chytil za ramena a hodil mě na sedačku, že které jsem měla tvrdý naráz. Vstala jsem a jednu mu vrazila do nosu.
"HEJ!" ozvalo se od dveří. Stal tam Steve. Po chvilce přiběhli i ostatní z týmu.
"Co se to tady sakra děje?!" vyjel na nás. Podíval se na mě, jak se držím za břicho a na můj obličej. Pak se podíval na toho magor a vedle. Tekla mu z nosu krev.
"Petere?! Lily?!" přišel táta. Sakra...
"Tak vysvětlí to někdo?!" praštil do stolu Steve, až udělal díru. Nikdy jsem ho neviděla tak naštvaného.
"Dávej těm dětem lepší příklad." řekla Nat a sáhla mi na tvář. Sykla jsem. Clint podal magorovi kapesník.
"Takže?!" přidal se do toho i táta.
"Přišla jsem dolů a pozdravil ho. Jeho pozdrav zněl ale tak, že by mě nejraději zabil a tak jsem se chtěla zeptat:" Tak hele Parkere, co se děje." jenomže, na mě vylílt, že mu říkám příjmením a on že mi taky tak neříká. Odpověděla jsem mu, že mi teď tak řekl. A když mi řekl, abych byla zticha, došla mi trpělivost, hodila jsem po něm krajíc s medem a on na mě vylil horký čaj. Spadla jsem že židle a skočila po něm. Aby mě sundal, bouchl mě do břicha, tak jsem ho kopla taky. Chytl mě za ramena a hodil na sedačku, že které jsem měla tvrdý naráz. Když jsem se zvedla, praštila ho do nosu, ale nechtěla jsem ti ho zlomit, za to se omlouvám. Jinak za to ostatní ne. " dodala jsem rychle. Steve se na mě podíval a zvedl obočí.
"Je to tak F.R.I.D.A.Y.?" zeptal se táta.
"Přesně jak to slečna Straková vylíčila." ozvalo se.
"Alespoň že nelžeš. Ale teď, se omluvíze, oba dva a za všechno." řekl Steve.
"Omlouvám se." řekl první Peter.
"Jo já taky. Za všechno." podali jsme si ruce.
"Fajn, uklidíte to tady, Peter, ty se umeješ. Lily, za Brucem. Pak přijdete za mnou." řekl Steve a odešel.
"To jste se dočista zbláznili?" přišel k nám táta.
"Omlouváme se." řekla jsem za oba, protože Peter nemohl mluvit.
"Ukaž mi břicho." řekl mi.
"Teď?" divila jsem se.
"Ano teď. A nedělej scény." řekl táta a vytáhla tričko. Měla jsem tam modrinu jako prase. Jen co se toho táta dotkl, couvla jsem.
"Super no.. O obličeji ani nemluvím. Ukaž ty." Peter druhou rukou zcedl tričko a měl tam taky bouli jako prase. Pomíjím to, že měl pěkný břicho. Taky se ho táta dotkl a Peter, teda magor se prohl.
"Vy jste tomu teda dali, jeden zlomený nos a břicho, druhý monokl a břicho. Já se z vás poseru děcka. Teď to tady ukliďte." odešel. My začali uklízet. Sice nám to šlo trochu hůř, ale nějak jsme to dali. Magor se šel pak vysprchovat a já šla za Brucem.
"Ahoj Lily, už tě čekám. Posaď se." řekl mi.
"Obávám se, že to asi nepůjde." břicho mě bolelo při každém pohybu.
"Dobře, chápu. Tak si zkus lehnout." Kývla jem, že rozumím. Lehla jsem si a on mě začal prohlížet. Břicho mi namazal a obvázal. Na monokl mi dal mastičli, kterou mám mazat 3x denně.
"To bude všechno. Můžeš jít."
"Děkuju." řekla jsem a odešla. Viděla jsem Magora, jak jde nahoru. Ani jsem se na něj nepodívala, nic.
Odložila jsem si do pokoje mastičku a zašla si taky do sprchy. Převlékla jsem se a šla za Kapitánem.
"F.R.I.D.A.Y.? Kde je Kapitán?" zeptala jsem se.
"Je v posilovně."
"Díky." řekl jsem a vydala se za ním. Měla jsem tričko s krátkým rukávem. Když jsem se na levou ruku, uviděla jsem ty popáleniny. Zastavila jsem se. Rozhlédla jsem se a uviděla tátovu mikinu. Vzala jsem si ji na sebe a překryla popáleniny.
Vešla jsem do posilovny, kde Steve boxoval. Zastavila jsem se a zavřela dveře za mnou.
"Pojď dál, čekám na tebe." řekl a já šla k němu. On se na mě otočil a prohlédl si moji mikinu.
"Není Tonyho?" ukázal na ni.
"Jo je. Jen jsem si ji vypůjčila."
"Budeš si ji muset sundat." řekl a já se zarazila.
"Proč?"
"Aby jsi mi ukázala ruce."
"Proč?"
"Ty popáleniny. Friday mě informovala, že si je překrýváš."
"Ne to není třeba." schovala jsem ruce za sebe.
"Fajn, jak myslíš. Počkáme tady na toho druhého a pak se vrhneme do práce." otočil se a někam odešel.
Za chvíli se Steve vrátil a přišel i Magor.
"Tady jsi. Takže, váš trest bude papírování. Potřebujeme si to tam srovnat a to je váš úkol. Ty papíry jsou ve složkách s názvy misí a roků. Dále tam jsou krabice, které mají na sobě roky Od- do. Vy ty složky tam do nich dáte. A roztřídíte podle roku uvedených na složkách. Rozumíte?" oba dva jsme lyvli na souhlas a Štěně nás odvedl do té kanceláře. Bylo tam opravdu mnoho papíru. Mnoho.
"No... Dejte se do toho." řekl a nechal nás tam.
"Tak jdeme na to?" řekl Magor. Já mu nic na to neřekla a pustila se do práce.
