Trénovali jsem den co den a má moc sílila. Má mysl si už nevzpomněla na šťastné vzpomínky s Avengers. Byla tak temná, jako mé oblečení. Jen mé oči byly zlatavě ohnivé, stejně jako moje vlasy. Nyní jsem dokázala cítit všechnu auru okolo sebe, dokázala jsem si věci vzít zpět do své ruky a mohli být třeba 10 metrů ode mě a nemusela jsem na ně sáhnout, stačilo natáhnout ruku. Martin tomu říkal Temná strana Síly. Cítila jsem se mocná a jediné co jsem chtěla, bylo pomstít svou matku a udělat ze všech Avengers hromádku neštěstí, stejně tak i ze Starka. To on nechal mou matku zemřít a za to zaplatí nejvyšší cennou.
Každý den jsem trénovala, tvrdě. Cítila jsem se mocnější.
„Jak se cítíš?“ přišel ke mně Martin.
„Chci mít jejich krev na svých rukou.“ otočila jsem se na něj. Chvilku jsem z něco ucítila strach, který rychle přešel.
„Neměj strach. Tobě se nestane nic, pokud nic neuděláš špatně. Něco, co mi mohlo pokazit můj plán.“
„Nezapomeň, kdo ti tuhle moc dal.“ zvýšil na mě hlas a já ho zvedla pomocí mé síly a škrtila ho.
„A ty nezapomeň, komu jsi ji dal.“ pustila jsem ho zpět na zem. Odcházela jsem a cítila jeho vztek. Ale já jsem tady ta mocnější. On na mě nemůže. Zabila bych ho, kdyby si něco zkusil.
Večer jsem měli schůzi, někdo viděl Spider - mana létat poblíž náš. Na tento úkol jsem byla vybraná já.
„Je to dobrý způsob, jak ukázat tvoje schopnosti, Lily.“ řekl Martin a já vyšla zadním vchodem ven. Uklidnila jsem se a začala se soustředit na Sílu, která mi ukázala, kde se ten pavouk schovává. Za chvilku jsem věděla cestu. Šla jsem po ni, jako pes po stopě, když má stopovat zločince. Viděla jsem ho sedět na střeše a rozhlížel se. Mě si nevšiml. Obešla jsem budovu a skákala až nahoru. Mé skákání je o 200% lepší, skáču lehčeji a výš, než kdokoliv jiný.
Na střeše jsem vyrazila klidným krokem k němu. Měla jsem co dělat, abych můj hněv ovládla a neskočila po něm hned. On se otočil a díval se na mě. Sundal si masku a smál se od ucha k uchu.
„Lily! Lily ty žiješ! Pane Starku našel jsem ji!“ šel ke mně, ale hned jak si všiml mých očí, tak se zarazil. Já jsem šla pořád k němu.
„Lily, Lily co se to s tebou děje. To jsem já, Peter. Lily, Lily stůj, prosím….“ stejně jako dneska dopoledne Martina, jsem tak chytla i jeho. Jen jsem byla surovější. Po chvilce sebou přestal mlít. Byl v bezvědomí, věděla jsem to (to kvůli Síle) a tak jsem přestala. Odtáhla jsem ho ke kraji a zase pomocí Síly jsem ho spustila dolů. Tak si ho převzal Cody a Echo. Jedni z nejlepších odstřelovačů v New Yorku. Policie po nich pátrá roky.
Přišli jsem zpátky a jeho přivázali a hodili do cely. Byl pořád omráčený, ale za každou chvíli by se měl probrat. Chlapi ho hodili před jeho postel. Dívala jsem se na něj, jak tam tak leží a něco se ve mně přeplo. Pomocí síly jsem ho opět nadzvedla. Levitoval. Položila jsem ho na postel a dekou, která mu ležela přehozená přes ramena postele, jsem ho přikryla. Pak mě napadla otázka.
Proč to děláš?
„Chci pomstít svou matku.“
Ale za jakou cenu?
„Udělám pro to cokoliv. Jen aby trpěli.“ tohle se mi stalo poprvé od té doby, co jsem začali trénovat. Ten vnitřní konflikt jsem pocítila poprvé za tuhle dlouhou dobu. Ne, žádné slitování není, jen hněv, pomsta a krev Tonyho Starka a všech Avengers na mých rukou. A ty pavoučku půjdeš jako první.
