"Lily!" volala na mě Nat.
"Už jdu!" zavolala jsem na ni a běžela dolů do garáže, kde už na mě čekala. Byla jsem za dveřmi garáže, takže proto jsem ji tak dobře slyšela.
"Tak jedeme?" zeptala se mě, když jsem došla k autu.
"Jedeme." řekla jsem a nasedla do auta.
"Máš nějakou představu o šatech? Dlouhý, krátký..." začala Nat.
"Asi delší." řekla jsem.
"Dobře." řekla Nat a tím jsme celý rozhovor ukončili. Věděla, že teď se moc bavit nechci. Byl to pro mě obtížné odbodbí. Přišla jsem o mámu a přišla k tátovi, který se na mě vykašlal. Při téhle myšlence mě opět přepadl vztek, ale věděla jsem, že jsem tátovi dala druhou šanci, takže už bych se k tomu neměla vracet.
"Jsme tady." řekla Nat a zaparkoval auto na parkovišti. Já jsem se na ni usmála a vyrazily jsme.
Jako první jsme přišli k obchodu, který vypadal s výběrem slibně. Zamířili jsme tam, ale tam jsme nic nenašly. Takhle neúspěšně jsme obešli asi čtyři obchody, ale až ten pátý se ukázal jako zlatý důl.
"Co tyhle?" řekla Nat. Ukázala mi krásné černé dlouhé šaty.
"Jsou nádherné." řekla sem a Nat se usmála a podala mi je. Šla jsem do kabinky je vyzkoušet. Padly mi jako ulité.
"Tak?" ozvala se Nat za závěsem. Vyšla jsem a ona si mě prohlédla.
"Vypadáš krásně. Tak bereme?" usmála se a já ji to s úsměvem oplatila. Převlékla jsem se zpátky do svých věcí a šli to zaplatit. Stavil jsme se jesne v McDonaldu, protože proč ne? A až pak jsme vyrazily domů. Cestou zpátky jsme si už ale povídaly. O všem možném.
Když jsme dorazily do Avengers Tower, tak jsem vzala šaty, cheeseburger a nesla ho tátovi.
"Ahoj tati!" řekla jsem, když jsem ho viděla sedět nad jídlem, které nepřipomínalo jídlo.
"Ahoj Lily, máš vybráno?" otočil se ke mě a usmál se.
"Ano mám." ukázala jsem tašku.
"Budeš jíst?" zeptal se Steve, který stál za pultem.
"Ne díky, byly jsme s Nat v Mekáči. Co to vlastně je?" ukázala jsem na tátovu porci.
"Tohle jsme jedli za války. Zkus to." po tomhle jsem litoval, že jsem to vůbec řekla, ale zkusila jsem to. Ostatní, co u stolu znechuceně seděli, koukali na mě. No... Rozhodně to nechutnalo tak jak to vypadalo.
"To je výborný!" řekla jsem s nadšením a strčila si do pusy další sousto. Ostatní to taky zkoušeli, ale už nevypadali nijak znechuceně, spíš jim to chutnalo stejně jako mě.
"Zbyde tam něco? Nechám si to na večeři." zeptala jsem se Steva, který mě ujistil, že něco zbyde.
"Jo tati, tady máš." řekla jsem a podala mu burger. On ho otevřel a široce se usmál. Koukal na to jak na svatý obrázek.
"Díky." řekl a rychle se pustil do Stevova jídla. Nejspíš, aby se mohl co nejrychleji pustit do toho burgeru.
Já šla odnést šaty do pokoje a odmalovat se. Nebo spíš, sundat tu řasenku ze mě. Oblékla jsem se na ven a tam taky vyrazila. Šla jsem k tomu lesů, kde jsem potkala kluky. Vím, že je to nebezpečné, ale chci je vidět.
"Kluci?!" zakřičela jsem.
"Lily!" ozvalo se z křoví a vylezl Alex a hned za ním Marcus, Richard a poslední Max, který měl obvázanou nohu.
"Co tady děláš?" zeptal se Richard s úsměvem.
"Přišla jsem za vámi. V Avengers Tower je docela nuda." usmála jsem se a všichni se mnou.
"To se divím, čekal bych, že zrovna tam bude o srandu postaráno." řekl Marcus.
"Ale někdy je sranda. Jen mezi ně nepatřím. A co noha?" otočila jsem se na Maxe.
"Jo už je dobrá, jen si ještě chvíli pobyde v obvazu a dobrý."
"A chvíle znamená jak dlouho?" zeptala jsem se.
"Týden." řekl Alex, když si Max nemohl vzpomenout.
"A co jsi s tím vůbec měl? Nebo máš?"
"Měl to naražený." ozval se Richard a já kývla, že rozumím.
"A co v lese? Nějaké změny?" po téhle otázce nastalo hrobové ticho.
"Asi by jsi měla něco vidět. Ale Maxi, zůstáváš tady." řekl Marcus a my se bez Maxe vydali do lesa. Šli jsme po cestě, kde jsme minule utíkali. Cestu doprovázela zelená tekutina, která svítila už na dálku.
"Co je to?" sklonil jsem se k tomu a chtěla si sáhnout.
"Nesahat! Nevíme co to je!" zastavil mě Richard.
"Ani nevíme, odkud se to tu vzalo. Nevíme co to je. Co to dělá. Nic." dokončil Alex a stále se díval na zalenou tekutinu.
"Možná bychom mohli zjistit, co to je. V Tower je laborka." řekla jsem.
"Nebude vám to vadit?" zeptal se Marcus.
"Ne, jen musíme být potichu a opatrní." řekla jsem a když jsem se skláněla, zabolelo mě břicho. Ještě od naší rvačky s Peterem. MO okl tam mám pořád, ale už ne v takovém rozsahu. Jak je na tom Peter, nevím. Táta řekl, že jel zpátky domů. Někdy se vrátí. Prý.
"Jsi v pohodě?" starali se.
"Jojo, jen jsem měla menší rvačku a tohle je důsledek.
"To i ten monokl je důslede, že? " zeptal se Alex a já kývla na souhlas.
"Fajn, nabereme to sem. "ukázala jsem lahvičku, kterou vždy s sebou nosím, ani nevím proč. Nabrali jsme to do toho a odcházeli z lesa.
Když jsme vyšli, Max se mě zeptal, jestli jsem to už viděla. Když jsem to potvrdila, řekla jsem mu můj plán zjištění, ale musí být ticho. Všichni souhlasili a tak jsme šli společně k Toweru.
Když jsme tam došli, zamířili jsme okamžitě do laborky, kde začala naše práce.
