Snažila jsem se plavat a krotit nějak tu sílu působícího proudu. Jenže to nešlo. Měla jsem tak moc zmrzlé celé tělo, že jsem jen čekala, kde skončím. Ale nevzdávala jsem se úplně. Ani nevím po jaké době proud zeslábl. Ovšem já jsem byla zesláblá ještě víc, ale i tak jsem sebrala všechny své síly a doplavala ke břehu, kde jsem se vyškrábala na břeh. Byla mi hrozná zima. Zkoušela jsem vstát, ale ta zima, mé svaly a to všechno protestovalo. Skončila jsem na zemi. Otočila jsem se na záda a dívala se na oblohu. Hvězdy nádherně svítily a já umírala zimou.
"Pomoc...." zašeptala jsem a z úst mi vyšla menší pára. Pak co se stalo, nevím...
Probudila jsem se na pohovce, v krbu hořel oheň a všude bylo příjemně teplo. Nevěděla jsem kde jsem, kdo mě zachránil, ani co je dnes za den. Zkoušela jsem vstát, ale někdo, kdo stal za mnou mě úmysly prokoukl.
"Být tebou, nedělala bych to." ozvalo se za mnou a já se otočila. Steve! Chtěla jsem vyslovit jeho jméno, ale ne vydala jsem ani hlásku. Zarazila jsem se.
"Lily, tvé hlasivky nejsou v dobrém stavu, prosím, šetří je. Nebudeš teď pár dní mluvit, ale dá se to všechno do pořádku, uvidíš. Za dva dny to bude všechno dobrý." usmál se na mě a já na něj. Také jsem mu naznačila, že bych chtěla papír a tužku. On mě pochopil a tyhle dvě věci přinesl. Já začala psát.
Steve, nejspíš mě teď hledá táta a jestli mě najde tady, bude to velký průšvih.
"Lily neboj se, vyřešíme to pak." pokročila jsem rameny a psala další.
Kde to vůbec jsem?
"Když jsme se s Tonym pohádali, Furry nám poskytl tohle. Ovšem nikdo o tom neví." ukázal okolo sebe a já pochopila.
Jak dlouho jsem byla mimo?
"Dva dny. Teda nevím, jak dlouho si tam ležela u té řeky, ale tady u nás jsi dva dny." zděsila jsem se. Dva dny?! To není možné....
Je tady někdo další?
"Jsou tady, ale teď odjeli pryč, takže tady nebudou dobrý týden. Měl jsem jet za nimi včera večer, ale kvůli tobě jsem tady zůstal." Podívala jsem se na něj a svými rty jsem naznačila slovo: Děkuji.
"Dáš si čaj?" zeptal se mě a já kývla pro ano. Za pět minut přede mnou postavil hrníček s čajem. Napila jsem se, protože jsem měla hrozně sucho v krku.
"Máš tady někde telefon?" zeptal se Steve, když jsem se napila. Já jsem naznačila, že mi vypadl z kapsy. Steve jen kývl hlavou a nějak víc to neřešil. Nemyslím si, že tomu věřil, ale dal se mevypával. Ostatně, nic víc bych mu neřekla, nemám jak. Ale odešel. Spát se mi nechtělo, spala jsem celé dva dny, ale co dělat, když nemůžu vstát? Čumět do stropu mě za chvilku omrzelo a telefon pro zabavení taky nemám. Televize tady v místnosti není. Takže jsem si řekla, že na to kašlu a šla jsem spát. Co taky jiného dělat, že? Alespoň budu šetřit hlasivky.
Probudila jsem se někdy brzo ráno. Cítila jsem se lépe.
"Dobré ráno." řekl Steve, když vešel do místnosti.
"Dobré." odpověděla jsem a hned se zarazila. Steve taky.
"Už můžeš mluvit?" přišel ke mě blíž.
"Asi jo." řekla jsem tichým a chraplavým hlasem.
"No, ne zase tak úplně, ještě moc nemluv," podal mi čaj, "alespoň si užijí trochu toho tichá, když mi tady nikdo nekecá." usmál se a já jsem na něj jen vyplázl jazyk.
"Pij Lily." řekl s úsměvem a já se napila. Bylinky. Tyhle typy čajů mám docela ráda.
"Musím pro něco skočit, nechám tě tu chvilku samotnou. Nic nedělej." ukázal na mě a s úsměvem odešel. Já si dopila čaj a šla hledat záchod. Občas se mi zatočila hlava, ale záchod jsem našla i s koupelnou. Opláchla jsem si obličej a hned si vzpomněla na tu studenou vodu. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Viděla jsem zrzavou holku, která teď vypadá jako troska.
Do háje Lily, seber se.
Opakovala jsem si tuhle větu do té doby, než jsem se dala nějak do kupy. Za tři tri dny nic nedělání jsem vyšla z fyzičky. Já jako jsem nikdy neměla nějak extra dobrou fyzičku, ale teď jsem se cítila pořádně slabá. Všimla jsem si, že jsem i převlečená. Celá v pánském. A teď jsem se zarazila a začala se červenat. Ou, ou, ou, ou. Ne kámo. Dala jsem si ruce před tvář a pomalu odešla z koupelny, abych neviděla to rajče, které se ze mě stává.
Rychlím krokem jsem šla ke své dočasné posteli. Těsně před ní se mi opět zamotala hlava a já udělala pár kroků dozadu a málem spadla, jenže mě někdo chytl. Podívala jsem se na toho dotyčného. Steve.
"Neříkal jsem ti náhodou, že se nemáš ani hnout?" posadil mě na zem, abych se mohla dát do kupy.
"Jo ale potřebovala jsem na záchod." řekla jsem znovu chraplavým hlasem a on jen zakroutil hlavou. Po chvilce jsem s emohla zvednout a opět zalehnout do postele.
"Když už jsi teda byla na tom záchodě, tak předpokládám, že jsi našla i koupelny." položil tašku s nákupem na stůl vedle mé postele. Kývla jsem.
"Fajn, tak tady máš nějakou hygienu. Řeknu ti, byla to sranda to vybírat, někteří se na mě divně dívali." usmál se a vyndal všechny věci z tašky. Šampon, sprchový gel, pastu, kartáček, krém, řasenka.
"Děkuju." usmála jsem se na něj.
"Není za co. Tu řasenku jsem ti koupil dobrovolně, nemáš totiž žádné řasy bez ní." zasmál se a já po něm hodila polštář. Chytil ho, nečekaně. Nakonec jsem se taky zasmála.
"Pro něco dojdu." na chvilku odešel a pak jsem jen slyšela jak něco na kolečkách jede po chodbě a blíží se sem. Byla to televize. Docela moderní, na Steva. Ne, to bylo hnusný, ale pravdivý. Pustil mi telku a přinesl další čaj.
Takhle jsem trávila celé dny, dokud Steve neuznal, že už nemusím ležet a můžu se normálně pohybovat a ležet tam jak nějaký mrzák. I tak jsem se někdy cítila.
