Otevřela jsem oči. Neviděla jsem žádné ostré světlo. Podívala jsem se k oknu a uviděla New Yorský ruch. Auta, lidé, obchody. Prostě to, co k tomuto městu patří. V rukou jsem neměla zapíchlé nic. Tak jsem mohla v pohodě vstát. Teda jsem si to spíš myslela, protože jakmile jsem došlápla na pravou nohu, začala bolet.
QTak to ne." posadila jsem se zpátky a promýšlela si plán, jak se odsud dostat.
"Už jsi vzhůru?" ozvalo se od dveří. Podívala jsem se a tam stál Bruce.
"Jo jsem, asi tak sedět minut to bude."podívala jsem se na hodiny, které viseli na zdi a pak zpátky na doktora.
"No dobře. Lily, spala jsi 3 dny. Tvá krev se pomalu začíná obnovovat, ale musíš pít a vynechat sport. Procházky krátké, minimální. To samé pohyb."
"Tři dny? Páni... A... A co moji přátelé? Jsou v pořádku?" rychle jsem vychrlila že sebe.
"Toho zraněného jsem ošetří, jinak jsou v pořádku." řekl mi s klidem a mě byla mnohem lépe.
"A je tady? Leží někde tady?" chtěla jsem za ním jít.
"Hned pokoj vedle tebe. A je vzhůru." řekl s úsměvem.
"Můžu jít za ním? Prosím, moc prosím." prosila jsem ho.
"Tak fajn. Donesu ti hůl, aby jsi se mohla pohybovat." odešel že dveří a asi za dvě vteřiny byl zpátky.
"Tady." řekl a podal mi ji.
"Díky." vzala si ji do ruky a vyšla.
"Tak běž." řekl a otevřel mi dveře a já vyšla za Alexem.
Otevřela jsem si dveře a uviděla ho ležet.
"Čau Alexi." řekla jsem a on se na mě hned podíval.
"Ahoj Lily. Taky se z tebe stal mrzák?" zasmál se a já s ním. Pak se mi podíval na nohu a úsměv mu spadl.
"Co je?" zeptala jsem se ho, když jsem uviděla ten jeho obličej.
"Za to můžu já..." začal se obviňovat.
"Tak to není a ty to víš." sedla jsem si na jeho postel a upravila si svoje zrzavé vlasy.
"Ale kdybych si dával větší pozor, tak by jsi nemusela běžet a nestalo by se, co se stalo." podíval se na moji nohu.
"Tak dost, Alexi. Já ti to nevyčítám a ty si to taky nevyčítej. Ten bledý jezdec tam neměl co dělat." řekla jsem rozhodnutě, ale on na mě překvapivě podíval.
"Jak o nich víš?"
"Když jsem ležela v pokoji, táta a Richard si o nich povídali a já to slyšela, všechno jsem vnímala. A kdo to jsou vlastně ti Bledí jezdci? "
"Neměla jsi se do toho plést Lily..." zakroutil hlavou a hlavu sklonil dolů.
"Alexi, řekni mi, kdo jsou Bledí jezdci?" naléhala jsem.
"Tak fajn...
Duben 1940 - Základna Hydry
"Pane, doktor Armin Zola Vas žádá, abyste mu věnoval chvíli. Domnívá se, že něco objevil."
"At jde dál..." doktor vstoupil do místnosti.
"Pane, vynalezl jsem naší novou zbraň. Stačí jedna kapka tohoto jedu a z vojáka se stane mrtvý voják, kterého nejde zabít zbraní." ukázal malou lahvičku se světle modrým obsahem.
"Jediná kapka říkáte, doktore?"
"Ano pane, jedná jediná." přesvědčil ho.
"Tuhle smečku bledých jezdců nikdo ani ten americký šašek v legínách a jeho badna otrapů nezastaví."
"Takže... Takhle to vzniklo?" zeptala jsem se.
"Ano, ale nikdo neví, jak je zabít."
"Takže ten chlap, co mi tohle udělal, je ten originální vzorek?" zatajil se mi dech.
"Těžko říct, dokáží se rozmnožit, jsou jako červi, akorát že jsou větší a nedají se zabít."
"Takže ten, co mě trefil do nohy, byl jeden z nich?" zarazila jsem se.
"Jo, ale pokud tě nekousl, buď v klidu." zasmál se, ale mě moc do smíchu nebylo.
"Dobře, to jsi mě uklidnil." zasmála jsem se s ním.
"Slečno Straková, máte se zpět dostavit do svého pokoje. Váš otec za vámi za chvilku přijde." ohlásila mi Friday a mě nezbylo nic jiného, než se sebrat a jít.
