You're not my Choice //Larry//

37.

Uběhlo jen pár minut, ale oběma chlapcům to připadalo jako hodiny. Nemluvili spolu, jen se tiskli jeden druhému do náruče a děkovali bohu, že mohou být zase spolu.

,,Harry, měli bychom jít," ozval se poněkud nervózně Zayn a Louis se otočil ke dveřím. Když spatřil všechny Zavržené, rozlil se mu na tváři široký úsměv, který se ještě zvětšil, když si uvědomil přítomnost i svých dvou nejlepších kamarádů.

,,Kluci," vydechl šťastně, pustil svého manžela a vrhl se Niallovi kolem krku, načež ho objal i Liam. Louis se tiše rozplakal, tentokrát štěstím. Noční můra pomalu odcházela a on si momentálně připadal jako v pohádce.

,,Co naše holčička? Je v pořádku?" ozval se Harry a omotal majetnicky paže kolem Louisova malinkého bříška. Chlapec souhlasně přikývl a překryl manželovi ruce dlaněmi. Nevěděl, jestli je to nějaký mateřský pud či instinkt ale cítil, že je jeho holčička v pořádku.

,,To jsme rád," zašeptal Harry a políbil Louise do vlasů. Poté zvedl hlavu, a podíval se na ostatní. ,,Odvedeme teď Louise domů k jeho rodičům. Nialle, Liame, vy se vrátíte k svému synovi a zůstanete u Horanů."

,,Harry..ty mě opustíš?" zašeptal Louis vyděšeně a srdce mu začalo bít jako splašené. Odtáhl se od kudrnáče a zahleděl se do jeho zelených očí.

,,Musím Louisi, moje práce ještě neskončila," odpověděl Harry neochotně. Nedělalo mu ani v nejmenším radost, že musí od svého manžela odejít, sotva ho našel, ale nedalo se nic dělat. Jestli má Louisovi a ostatním dát spokojený život, musí udělat ještě pár věcí.

,,Ale.."

,,Teď to nebudeme rozebírat lásko, musíme tě dostat z tohohle odporného místa," řekl Harry a vzal Louise do náruče. Uslyšel za sebou nějaký zvuk. Otočil se a spatřil lékaře, na kterého úplně zapomněl. Zrak mu potemněl.

,,Zayne, postarej se o pana doktora."

Zayn přikývl a namířil na muže zbraň. Ten padl na kolena a začal prosit o milost.

,,Ne!" vykřikl Louis. ,,Ne Harry, on mi neubližoval, dělal to jen protože ho nutila Olivia. Budu ho potřebovat, kvůli naší holčičce. Prosím.."

Harry zaváhal, ale Louisův prosebný hlas ho přesvědčil. Ze rtů mu sklouzla peprná nadávka, než kývl na Zayna a ten schoval zbraň.

,,Až přijde čas doktore, odejdete s námi do pustiny a přidáte se k Zavrženým, jinak vás bez milosti zabiju. Je vám to jasné?"

,,Ano pane Stylesi," odpověděl tiše doktor a otřel si roztřesenou rukou pot z čela.

Harry se na něj naposledy zamračil a odešel i se svou princeznou ven z laboratoře. Louisovo srdce pořád zřetelně tlouklo proti jeho hrudi a tělo se mu neovladatelně třáslo, což ho znepokojovalo.

,,Princezno, teď uděláš, co ti řeknu. Schováš si obličej do mé košile a nebudeš se dívat kolem sebe, dokud ti neřeknu, je ti to jasné? I kdybys slyšel střelbu, křik, cokoliv..nebudeš se dívat," řekl přísně a Louis přikývl. Harry nechtěl, aby viděl tolik mrtvol a krve, která protékala celým městem. Nejdřív potřeboval, aby se jeho manžel vzpamatoval z prožitého šoku.

,,Jdeme," zavelel Harry a rozběhl se i s Louisem pryč. Cítil, jak se chlapcův obličej zabořil do jeho hrudi a musel se usmát. Úsměv mu dlouho nevydržel, když běželi kolem Jamesovi mrtvoly. Harry se silou vůle přiměl nezastavovat a utíkat dál. Jamesovi už nemohl pomoci a prioritou teď byla jeho princezna.