You're not my Choice //Larry//

1.

,,Nemůžu uvěřit tomu že to opravdu dělám," zamumlal Louise a natáhl si přes bílou košili černý svetr, který si vypůjčil z šatníku svého otce. Vyšel na chodbu a zavřel za sebou dveře. Věděl, že nyní si musí počínat neobyčejně tiše. Kdyby ho rodiče přistihli, měl by velký malér. A opravdu netoužil po problémech den před Volbami.

Jako myška se vykradl ven z jejich domu a zhluboka se nadechl nočního vzduchu, který byl prosycen vůní léta. Jeho srdce se rozbušilo vzrušením a očekáváním. Nikdy nebyl v noci venku. Nikdy. Bylo to proti pravidlům společnosti, která stanovují, že po deváté hodině večer musí všichni Spořádaní zůstat ve svých domech, mimo těch kteří pracují v noční službě. Louis pravidla nikdy neporušoval. Jenže dnešek nebyl den jako každý jiný. Dneska má Louis 17 let a je to poslední noc, kterou nosí na ruce svůj náramek. Vzhlédl k nebi a široce se usmál, když spatřil stovky hvězd, které zářily jako malé diamanty.

Rozběhl se pryč ulicí, kolem domů které vypadali na chlup stejně jako dům jeho rodiny. Všichni Spořádaní měli domy stejné. Lišily se pouze číselným označením. Louis se snažil při běhu nenadělat mnoho hluku, přece jen nikdo nemohl s jistotou vědět, zda se v jejich ulici nepohybují noční hlídky. Srdce se mu málem zastavilo leknutím, když přímo před sebou spatřil dvě tmavé postavy.

,,Boo, to jsme my," řekla postava polohlasem a Louis s úlevou rozeznal tváře svých nejlepších přátel, Liama a Nialla. 

,,Myslel jsem, že jste hlídka, málem jsem zdrhl zpátky domů," vydechl.

,,Říkal jsem ti několikrát ,že jsem se díval do otcových rozpisů, v tuto dobu jsou hlídky daleko odsud, jsme tu jen my," zasmál se Liam. Bylo z něj cítit vzrušení, stejně jako z Nialla.

,,Ale stejně, jestli nás chytnou.."

,,Loui, toto je velký den! Za prvé, už jseš velkej kluk," pocuchal mu Niall vlasy, za což byl odměněn Louisovým vražedným pohledem. ,,A za druhé..zítra nám končí dětství. Takže tento den je jako stvořený pro noční výlet!"

,,Máš pravdu," usmál se Louis. ,,Tak jdeme!"

A společně se rozběhli směrem k hranicím města.

------

O pár desítek minut později doběhli k vysokému plotu, který se tyčil kolem celého jejich města Holmes Chapel. Chlapci tiše stály před plotem, oči upřené do dálky, kde bylo možné rozeznat jen naprostou tmu.

,,No..vypadá to celkem strašidelně," zasmál se nervózně Niall. ,,Ani nevím, jestli to zvládnu přelézt."

,,Copak, bojíš se Niallere?" uchechtl se Liam a dal si baterku mezi zuby. Odhodlaně začal šplhat nahoru. Plot byl opravdu vysoký, ale přesto se Liam bezpečně dostal na druhou stranu a se samolibým úšklebkem se podíval na své kamarády, kteří na něho zírali z druhé strany plotu.

,,Nic to není, budu vás tu chytat. Heleďte, zítra už nebudeme mít možnost se podívat co je za hranicemi města. Možná už tu příležitost nebudeme mít nikdy."

,,Máš pravdu," přikývl Louis a začal lézt nahoru. Šlo to pomalu, zezdola se to zdálo snadnější. Když se na vrcholku plotu podíval dolů, zatočila se mu hlava a měl co dělat aby nespadl. S prudkým nádechem začal lézt dolů.

,,Kruci!" zanadával vztekle, když se svetr jeho otce zachytil o uvolněný drátek z plotu a udělala se v něm díra. Jak tohle doma vysvětlí..

Těsně za ním lezl i Niall, kterému poslední kousek starostlivě pomáhal zdolat Liam. Louis se s úsměvem díval, jak blonďatý chlapec úzkostně vložil svou malou dlaň do Liamové, a úzkostnýma očima mapoval temnou pustinu před nimi.

,,Pojďte," vyzval je šeptem Louis a chlapci vyrazili pryč od hranice města, dál do pustiny. Na cestu si svítili malými baterkami, které sice neposkytovali mnoho světla, ale alespoň trochu rozbíjeli tu neproniknutelnou tmu.

Šli v naprosté tichosti, obávajíc se všeho toho neznámého kolem nich, na druhou stranu ovšem cítili nepopsatelné vzrušení, radost a hlavně svobodu. Prsty se dotýkali jemné trávy, vzrostlých keřů a hladili kůry vysokých stromů. Všechno tu bylo oproti věcem v Holmes Chapel tak opravdové..

,,Slyšíte to?" vydechl najednou tiše Niall a ostatní nastražili uši. Nedaleko od nich slyšeli tiché bublavé zvuky, které zesilovaly, čím hlouběji mezi skupinu stromů se dostávali. Liam posvítil kolem sebe a překvapeně zamrkal.

,,To je voda," řekl a klesl na kolena vedle potoku, který protékal přímo před nimi. Něco podobného zatím viděli jen v knihách, ve městě byly k vidění jen fontány a pítka. 

Niall s Louisem si sedli na zem vedle něj, tiše zírali na zurčící potok a vychutnávali si ten úžasný pohled a atmosféru. Po chvíli Liam vyndal z batohu tři jablka, která se mu podařilo někde sebrat, a podělil kluky. Seděli spolu pod svitem měsíce, chroupali ovoce a vzrušeně si sdělovali své dojmy ze zítřejší Volby.

,,Já jen doufám, že to nebude nikdo zrzavý, nesnáším zrzky," poznamenal Niall a Liam se zasmál.

,,Jseš povrchní. Hlavně když bude hodný a bude tě mít rád ne?"

,,Vy to berete jako samozřejmost, ale co když nám vyberou holky?" zeptal se Louis.

,,Systém nedělá chyby. A tohle by byla teda pořádná chyba," ušklíbl se Niall.

,,Ale stejně, představ si že-"

Tři chlapci ztuhli a zaposlouchali se do zvuků přírody. Teď už to slyšeli jasně. Zpovzdálí k nim doléhalo křupání větviček, dusot těžkých bot a mužské hlasy.

,,Do prdele, do prdele, do prdele," zbledl Liam a vytáhl Nialla na nohy. Louis rychle vstal a vyděšeně se na kamarády díval.

,,Myslíte že..Zavržení?"

,,Raději bych kdyby to byla hlídka," zavrčel Liam a zatáhl ostatní do nedalekého křoví. Sotva to udělal, hlasy se staly zřetelnými a chlapci mohli ve svitu měsíce spatřit několik mužských postav. 

,,Říkal jsem vám, že to bude snadné," ozval se jeden samolibě. ,,Zítra mají Volby. Všichni se starají jen o to, aby se jejich nevinné ovečky správně spárovali, před takovými událostmi se zásoby obstarávaj vždy nejlíp."

,,Měl jsi pravdu. Ani jedna hlídka," odvětil druhý hlas. Pak se chvíli nic neozývalo a chlapci ve své skrýši ani nedutali, jen k sobě navzájem tiskli svoje roztřesená těla.

,,Co to máš Zayne?"

,,Nakousnuté jablko," řekl dotázaný nevěřícně. 

,,Cože? Kde by se tu kurva vzalo jablko??"

,,Nebyli jsme tu celej den, tak kdo ksakru.."

,,Nevím, ale až najdu toho zkurvysyna co si dovolil vlézt na naše území, vlastnoručně mu rozdrtím lebku holýma rukama!"

To už na smrt vyděšený Niall nevydržel a tiše kníkl. Liam mu ihned zacpal pusu rukou, ale bylo pozdě. 

Louis ani nepostřehl rychlé kroky směřující k jejich úkrytu. Vykřikl, když se kolem jeho pasu obmotaly silné paže a hrubě ho vytáhly ven. Padl na kolena vedle svých přátel a nechal slzy strachu stékat po tvářích. Najednou ucítil dlouhý, štíhlý prst pod svou bradou, který ho nutil podívat se vzhůru. Louis zalapal po dechu, když se jeho oči střetly s krutým a chladným pohledem vysokého zelenookého muže. Ten si chlapce důkladně prohlédl a jeho pohled se zastavil na Louisově náramku. 

Muž se tiše uchechtl, odstoupil od Louise a rozhlédl se po ostatních.

,,Měli jste pravdu. Dnešní lov se opravdu vydařil."