You're not my Choice //Larry//

9.

Jay objímala Louise a z očí jí tekly slzy dojetí. Nemohla uvěřit tomu, že její chlapeček už má svého manžela a ode dneška bude bydlet v jiném domě.

,,Budeš mi tolik chybět broučku," šeptala mu do vlasů a hladila ho po zádech. Louis si opřel tvář o její hrudník a snažil se potlačit vlhkost svých očí.

,,Nechci se stěhovat mami.."

,,Ale Lou, tohle je pro tebe začátek. A i když není vše tak, jak sis představoval, budeš šťastný. Věř mi," odtáhla se Jay a setřela svému synovi zbloudilou slzu. Louis mlčky přikývl a zadíval se na své zápěstí. Pořád si nemohl zvyknout, že jeho náramek nevinnosti je pryč. Nadobro.

,,Mluvil jsem se slečnou Hallovou, Svobodní už roznesly vaše kufry k novým domům," ozval se Mark, který právě přišel.

,,U-už? To už se nevrátím domů?" zakoktal se Louis. Mark poplácal syna povzbudivě po rameni.

,,Zítra tebe i Harryho čekáme na večeři. Dnes byste měli zůstat spolu, vždyť jste si ještě ani nepopovídali. A taky se musíte zabydlet v novém domově," vysvětlil Louisovi. Ten si jen hořce pomyslel, že povídání bude to poslední, na co bude mít jeho manžel pomyšlení. S těžkým srdcem se rozloučil s rodiči a vrátil se k Harrymu, který čekal opodál. Už si pomalu začínal zvykat, že na tváři kudrnáče neustále pohrával zlomyslný úšklebek.

,,Můžeme jít?" zeptal se Harry.

,,Můžeme," vydechl Louis a tiše vypískl, když se Harryho paže majetnicky obmotala kolem jeho pasu.

,,Naviguj mě princezno, tady se nezasvěcenej ztratí hned, je to tu všechno stejný," odfrkl si Harry a rozešel se pryč s manželem po boku. Ten ho obdaroval ošklivým pohledem.

,,Je to teď tvůj domov."

,,Bohužel. Raději bych si tě odvedl sebou do pustiny," zavrčel starší tiše. Louis neodpověděl, jen ztěžka polkl a ramena se mu zatřásly strachy, když si vzpomněl na tu příšernou noc v pustině. Harry si jeho projevu strachu všiml a zasmál se.

,,Copak se ti u nás nelíbilo, princezno? To jsi tak zhýčkaný že tě vyděsí trochu špíny a pár zdivočených chlapů?" bavil se nad Louisovým obličejem, v kterém byly obavy.

,,Víš moc dobře, že ano, sápali se po nás jak..jak.." nemohl najít brunet vhodná slova. Harry si ho přitiskl pevněji k sobě a sehnul se k jeho uchu.

,,Ale teď sis jednoho vzal za manžela, Lou."

Louis by se nejraději vytrhl z majetnického sevření, ale netoužil manžela provokovat. Ne dnes. K jeho úlevě naštěstí došli do ulice s prázdnými domky, které byly určené pro letošní novomanželé. Před nedávnem tyto domy ještě obývali nejstarší obyvatelé Holmes Chapel, ale jakmile dosáhli 70 let, byli po slavnostním ceremoniálu usmrceni pomocí injekce, která způsobila, že jejich staré srdce dotlouklo. Takto odcházeli obyvatelé společnosti na onen svět už po desetiletí a nepřišlo jim na tom nic divného. Odešli, když přišel jejich čas, aby uvolnili místo pro novorozené děti.

Oba se zastavili před domem s číslem 16. Toto bude ode dneška jejich domov.

Harry pomalu odemkl dveře a oba vešli dovnitř.

Louis si překvapeně uvědomil, že jeho nový dům je opravdu naprosto totožný s domem, kde vyrůstal. Stejně rozvržené místnosti, stejný nábytek, stejné barvy..pousmál se. Bude snadnější si tu zvyknout už jen proto, že si bude připadat jako doma. Otočil se ke svému kufru, který už byl nachystaný u vchodových dveří, aby si vybalil, když v tom ho popadli silné paže kolem pasu.