You're not my Choice //Larry//

22.

,,Tak spusť," řekl Harry. V jeho hlase stále převládal chlad, který nutil Louise cítit se velmi nepříjemně. Neměl rád, když se na něho někdo zlobil. Zhluboka se nadechl a začal vyprávět.

,,Ten den kdy jsme se setkali v kanceláři Olivie, si mě po tvém odchodu zavolala. Řekla mi, že mám velké štěstí, že můžu i s tebou zůstat mezi Spořádanými a pokud chci, aby to tak zůstalo, musím tě sledovat. Pokaždé když půjdeš mezi Zavržené, musím jít tajně za tebou a poslouchat co si povídáte. Pak jít za ní a všechno jí říct.." poslední slova řekl už téměř šeptem, za to Harry se vůbec nerozpakoval zvednout na svého manžela hlas.

,,Jsi celkem sobec, víš to? Uděláš cokoliv, jen aby sis mohl žít ten svůj pohodlný, naivní život Spořádaného," sykl s odporem, ale Louis prudce zavrtěl hlavou.

,,Chtěl jsem jen chránit naši společnost! Nechtěl jsme aby jste nám ublížili!" vyhrkl naléhavě. Harry chvíli mlčel a přemýšlel. Nepochyboval o tom, že chlapec mluví pravdu. Jednak proto, že mu strach nedovolí lhát, ale také protože věděl, jak moc má Louis laskavé srdce. Nejspíš si opravdu myslel, že to co dělá je správné. To ale neměnilo nic na tom, jak moc byl na něho naštvaný.

,,Proč jsi mi to neřekl? Teda ze začátku chápu, ale teď? Myslel jsem, že jsme se posunuli trochu dál."

,,Já jsem se bál," přiznal Louis a sklopil oči.

,,Čeho? Že ti ublížím?" vyzvídal Harry.

,,Asi. Já nevím Harry."

Kudrnáč si pohodlně natáhl nohy a sledoval manželovu nejistou tvář. Na chvíli ho napadlo, jak by asi byl Louis šťastný, kdyby už teď patřil některému ze Spořádaných, místo Harrymu. Ta představa Louise v náručí jiného byla ale tak nesnesitelná, že ji okamžitě zapudil ze své hlavy.

,,Kolikrát jsi tu byl?" zeptal se náhle.

Louis k němu otočil hlavu, a on mohl vidět malé známky studu v jeho tváři. ,,Jen dvakrát. Tu noc, kdy mě napadl ten muž a dnes."

Harry se navzdory situaci uchechtl. ,,Nechápu, jak můj manžel může být tak nápadný."

Louisovi zrudli tváře a pokusil se protáhnout si svázané ruce. Celé tělo ho už bolelo, jak musel několik hodin setrvávat v té samé pozici a lano se mu nepříjemně zařezávalo do kůže. Věděl, že ho Harry sleduje, ale nijak se neměl k tomu, aby chlapce rozvázal. Louis po chvíli vzdal snahu najít nějakou snesitelnější polohu a položil se naplno do provazů.

,,Teď jsi na řadě s vyprávěním ty, Harry."

Harry se zavrtěl. Nijak se mu nechtělo svěřovat se Louisovi s věcmi, které se týkali jen Zavržených, nicméně věděl, že by bylo fér jejich dohodu dodržet.

,,Neřeknu ti všechno, to po mě nemůžeš chtít, ne po tom, co jsi mě tak zradil. Nicméně tě můžu ujistit, že až to všechno vypukne, tvoje rodina bude v bezpečí, stejně jako Niall a Liam. Naším cílem není povraždit celé město. Ti, kteří přežijí, se přidají k nám, k Zavrženým."

,,A když odmítnout?"

Harry si povzdechl. ,,Prostě budeme doufat, že tvoji blízcí mají nějaký pud sebezáchovy a poznají, co je pro ně dobré, okey?"

Louisovi přeběhl mráz po zádech. Jeho maminka nikdy nechtěla jít ani k plotu, i když vypadala, že ji tajemství, které pustina ukrývá, lákají. Když byl Louis malý, nikdy ho nepouštěla hrát si k plotu, jako to dělaly některé děti, které tiskly i hodiny dychtivé obličeje ke kovovým drátkům a čekali, kdy uvidí nějakého Zavrženého, což se jim podařilo málokdy. Čas si krátily tím, že si vyprávěly smyšlené příběhy, ve kterých vystupovali Zavržení povětšinou jako zrůdy, které umí jen ubližovat a zabíjet. Hnědovláskovi přišlo nemyslitelné, že by se jeho matka přidala k Zavrženým.